Zdraví

Jalovec obecný: mocný ochránce a dřevo Kristova kříže

Autor: Jaroslava MALINOVÁ

Obrázek

O Vánocích, když příroda neposkytuje prakticky žádné vůně, s výjimkou pachu rozkladu a tlení, vytvářejí si lidé odnepaměti slavnostní atmosféru s pomocí určitých aromatických rostlin. Každá z nich nám nějak pomáhá porozumět mysteriu štědrovečerní noci. Patří mezi ně i jalovec. Jeho větvičkami a sušenými plody se tradičně vykuřovadly domy ve významných dnech ročního koloběhu. Zastává roli ochránce před negativním silami a chorobami. Za své zásluhy se podle středověké legendy směl stát dřevem pro Kristův kříž.

Jalovec obecný, Juniperus communis L., jinak též jalovčí, chvojka, borovička či jadlovec, je dvoudomý strom nebo keř až 10 m vysoký. Třídou patří mezi jehličnany, čeledí k cypřišovitým. Roste nejraději na suché, teplé a písčité půdě. Je výrazně světlomilný. Jalovec květe od dubna do června. Samčí květy jsou žluté, samičí droboučké zelené. Latinské jméno Juniperus patrně pochází z latinských slov Junior-mladší a parere-objevovat se. Mladé zelené kuličky juniorky se na něm totiž vyskytují současně se zralými modrými až černými seniorkami.

Plody unikátně zrají celých osmnáct měsíců. Vypadají trochu jako borůvky, ale rozhodně kvůli nim nemusíte měnit své představy o tom, že na jehličnanech rostou vždycky šišky. Jsou to opravdu pozměněné šištice. Říká se jim jednoduše jalovčinky. Sbírají se od srpna do října. Jehličí má jalovec špičaté jako rozmarýna, avšak užší, pichlavější a vždy zelené. Jehlice jsou uspořádány do trojčetných přeslenů. Dřevo má lehké a vláknité, s jemnou vůní.

2011-12-16.juniper04.big.jpgPříbuzný jalovec chvojka roste poléhavě a vydává odporný zápach. Jeho bobule jsou jedovaté, mohou způsobit těžké a chronické poruchy, ale obě rostliny se velmi liší vzhledem. K záměně nedojde rozhodně snadno.

Vykuřovadlo jako ochránce

Ve francouzských nemocnicích se jalovcovým kouřem čistil vzduch ještě v roce 1870 při epidemii neštovic. Možná si tenkrát vzpomněli na slavného Mathioliho, který radil jalovcovým dřevem, bobulemi a pelyňkem vykuřovat místnosti při moru, protože“ čistí povětří“. I řecký název arkeuthos ze slovesa arkeó „oddalovat, odvrátit nebezpečí“ nám představuje jalovec jako ochránce „par excellence“, v pravém smyslu slova. Pokud u domu roste jalovec, čarodějnice nemůže vstoupit dovnitř, dokud všechny jeho jehlice nespočítá. Několikrát se přitom splete, pak jí dojde trpělivost a raději odletí.

Nejrozšířenějším nepálským vykuřovadlem je pro změnu jalovec himalájský, dokonce prý přináší buddhistům dobrou karmu. Očišťuje domy i osoby a od nemocného při léčebných rituálech odhání démony. Jeho neprostupné horské háje jsou sídlem bohů. Rozumím tomu, i pro mne bylo setkání s kolonií jalovců na pomezí Bílých Karpat velmi silné. Nacházela se na písčité, suché půdě, poměrně vysoko na skále. Přesto jsem ji ihned vybrala jako místo k nocování. Taková vznešenost, vážnost, ba posvátnost, jaká se kolem stromečků nakumulovala…

Bohužel jalovec není u nás nijak častý přírodní jev. Na území celé České republiky je jalovec obecný chráněný a jeho sběr ve volné přírodě není povolen. Ve větším množstvíi se vyskytují jalovce obecné na Valašsku a na pomezí se Slovenskem (kde chráněné nejsou). U nás možná častěji v nesčetných kultivarech na zahradách a v parcích.

Esenciální olej z jalovcových bobulí

Takže trhat jalovec nejspíš nebudeme. Jelikož jednou z nejdůležitějších léčivých látek obsažených v rostlině je silice bohatá na terpeny, vyrábí se z jalovcových bobulí esenciální olej. Ten zakoupit můžeme. Podobně jako tymiánový a zázvorový silně zahřívá a stimuluje energii jang v těle, zvláště jang v ledvinách.

Několik kapek silice možno vmíchat do neutrálního olejového základu a použít k masážím. Působí při špatnému prokrvení končetin a bolestech v bedrech. Posilující účinek vykazuje také vůči slezině a slinivce břišní, zlepšuje hospodaření se žlučí. Velmi dobře zabraňuje městnání mízy – vzniku otoků. Uklidňuje nervy. Pomáhá při dýchacích obtížích. Jalovcový olej dále vyhání kameny z ledvin a močového měchýře, je močopudný. Celé tělo jemně odvodňuje a zbavuje zplodin. S oblibou je užíván ke vtírání na housera – bederní ústřel a ischias – zánět sedacího nervu. Jeho protizánětlivé vlastnosti jsou dobře využitelné při artritidě, revmatu a dně. Při zevním použití vydatně prokrvuje a zahřívá. Silici je možno opatrně užívat i vnitřně. Několik kapek do mléka nebo na cukr.

2011-12-16.juniper02.big.jpgPodle poznatků aromaterapie je borovicově ostré aroma jalovce spojené se schopností duševní očisty. Duševní očista zase úzce souvisí s uměním odpouštět. To se při všech těch citových zmatcích, které o Vánocích zažíváme, jistě bude hodit. Analogicky je celá rostlina od starověku využívána k očistě duchovní (o stupeň výš než duševní) a k odrážení negativních vlivů. Aromatický olej v aromalampě přináší úlevu při duševním i tělesném vyčerpání. Teplé, sladké a dřevité vlastnosti esence hluboce posilují nejen fyzický organismus, ale dokonce i naši vůli. Jejím prostřednictvím totiž působí planetární vládce Mars, aby obnovil naši rozhodnost a přemohl lhostejnost.

Močopudná tinktura

Tinkturu z jalovčinek připravíme tak, že rozdrcené plody zalijeme alkoholem a louhujeme min. týden. Užívá se dvakrát- třikrát denně 20 kapek při potížích s ledvinami, močovým měchýřem, revmatem a na zažívání. Určitě ne déle než 4- 6 týdnů. Při pocitu plnosti spojeném s nadýmáním (slinivka) se hodí čaj rovněž z rozdrcených plodů. Vždycky tak značně zvýšíme prokrvení a rychlost zpracování tekutin v ledvinách.

Ve větších dávkách, nebo při chorobách ledvin a v těhotenství, kdy orgány tak jako tak pracují na plné obrátky, může dojít k podráždění ledvin. Dokonce kvůli tomu byl jalovec z moderní urologie vyřazen, ačkoli o jeho diuretičnosti není pochyb. Novou doménu našel jalovec podle Janči a Zentricha v revmatologii.

Když v 17. století holandský lékař Franciscus Sylvius použil jalovec k výrobě močopudné tinktury, vynalezl mimoděk alkoholický nápoj, který dodnes známe pod názvem gin. Francouzsky se řekne jalovec geniévre, stejně jako gin. Jalovčinky dodávají chuť i dalším destilátům, slovenské borovičce – jalovcové a martini.

Voňavý dech, snadný porod a chuť zvěřiny

Pokud byste chtěli žvýkat celé plody, nedoporučuje se jich požít víc než 6 denně. Podle některých bylinářů to je však naopak málo, tak si vyberte. Každopádně žvýkání jalovčinek odstraňuje zápach z úst.

Pokud by naše porodnictví nebylo tam, kde je, napsala bych, že jalovec má i vlastnosti dobře využitelné při porodech. Podporuje děložní stahy, což ostatně vyplývá i z odborných studií, urychluje porod bez zvýšení rizika a regeneruje dělohu, když už je po všem. Indiánské ženy s úspěchem užívaly jalovec, když se opozdila jejich perioda. Moderní herbáře bohužel častěji zmiňují abortivní (způsobující potrat) působení jalovčinek, ačkoli spíše se přitom jedná o jalovec chvojku.

2011-12-16.juniper01.big.jpg

Pryskyřičnaté aroma a kořenitá chuť jalovčinek z nich udělala oblíbené koření. Hodí se k úpravě zvěřiny, grilovaných pokrmů, drůbeže a k ochucení kysaného zelí. Jelikož jalovec nepatří mezi byliny, ke kterým bychom měli snadný přístup, zmíním zde, (aniž by šlo o placenou reklamu)ojedinělý produkt švýcarské firmy Just nazvaný Horský jalovec. Jedná se o 20% extrakt z výše zmíněné rostliny, vhodný ke konzumaci po lžičkách. Podporuje činnost ledvin, vylučování moči a celkově posiluje imunitu. To vše pokud nejste v jiném stavu a nemáte ledviny akutně zanícené. Omezení kůry na šest týdnů platí i zde.

2011-12-16.juniper03.big.jpgOhnivý keř

„Kdybys měla má panenko sto ovec, a já jenom za kloboukem jalovec…“ Známá lidová píseň nehovoří jen o ledajaké větvičce, jalovec totiž při sobě lidé dříve skutečně nosili - jako ochranu před nemocemi. A jaké konotace v sobě skrývá věta: „Vysoký jalovec, vysoký jako já, přeskoč ho má milá, rovnejma nohama.“ se můžeme jen domýšlet.

Jalovcové uhlí v sobě udržuje žár nejdéle ze všech, což věděli alchymisté. Živlově jalovec odpovídá ohni. Zodiakálně znamení berana. Podle Mathioliho je přirozenosti horké a suché. Býval spojován se spravedlností a pravdou, při rituálech zasvěcených prosazování pravdy a práva. Možná proto, že roste tak rovně a přímo? Nebo že jeho dřevo nenapadá červotoč, jak píše Vergilius, a vydrží po staletí?

Alfredo Cattabiani v pozoruhodné knize nazvané Florarium píše o jalovci následující: „Když toto vonné dřevo vhodíme do ohně, chceme, aby při spalování vydávalo vůni a aby jeho kouř stoupal do výše. Doufáme, že tímto skutkem budou naše modlitby stoupat a Bůh, k němuž dojdou, je vyslyší, neboť prosíme boží velebnost o čistotu mysli a srdce. Když nám Bůh toto dává, chce, aby každý dobrý a bohabojný křesťan porozuměl tajemství zrození Spasitele, aby se s ním znovu narodil k chvályhodnému a lepšímu životu.“ A pokračuje: „Tím, že na sebe nasypeme popel z jalovce, symbolicky projevujeme pokoru vůči Bohu i lidem, a tak je v nás zažehnut neuhasitelný oheň.“

Bylin spojených s Vánočními rituály je mnoho, namátkou třeba : jedle, cesmína, cypřiš, jalovec, jmelí, kadidlovník, čemeřice, sporýš, dub, chmel, jabloň, jalovec, jasan, jmelí, břečťan, kapradí, měsíček, skořicovník, trnka, violka, voskovník… Zdá se, že každá nám nějak pomáhá porozumět mysteriu štědrovečerní noci.


Foto Marinella Zepigi, Pipa100, Mikhail Kachalov, Vasili Gevorgyan, Nikanos

Publikováno: 16.12.2011, 10:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA