Zdraví

Cesmína ostrolistá: věčně živý keř zimního slunovratu

Autor: Jaroslava MALINOVÁ

Obrázek

V Americe a v Anglii platí pichlavá větvička cesmíny s množstvím červených bobulek za symbol Vánoc, podobně jako u nás jmelí. Bylo tomu tak i ve starověkém Římě během svátku boha Saturna o zimním slunovratu. Čerstvé větve cesmíny Římané posílali jako „vánoční“ pozdrav přátelům. Když si cesmínu nosili domů druidové, chtěli tak poskytnout útočiště elementárním duchům, kteří o své zelené rostliny v zimě přišli. Nejenže mráz neuškodí zeleni jejích listů, ale prospívá i plodům. Unikátně dozrávají v listopadu a prosinci. Kde je, zimo, tvá moc?

Král Cesmína

Cesmína (Ilex aquifolium L.) rozhodně není u nás původním ani rozšířeným druhem. Nejspíš ji znáte z parků a zahrad, kterým v zimě kraluje spolu s ostatními stálezelenými dřevinami. První cesmína byla v Čechách vysazena až v roce 1880 v zámeckém parku na Sychrově.

Rostlina pochází ze západní Evropy, možná dokonce z Británie. V pověsti o Gawainovi se vyskytoval Zelený rytíř, jinak zvaný také král Cesmína. Jeho kyj byl z cesmínového dřeva. Dvakrát za rok bojoval s králem Dubem (boj mezi zimou a létem) o ruku bohyně lásky a květin Creiddylad.

2011-12-03.holly03.jpgJedná se o keř vysoký až přes deset metrů, ale u nás většinou dorůstá jen okolo dvou metrů. Volně roste nejraději v podrostech bukových lesů. Jeho kůra je šedá a dřevo téměř bílé. Obsahuje málo vody, a proto hoří i čerstvé. Je tvrdé a dobře leštitelné. Listy má cesmína celoročně tmavozelené, kožovité, neopadavé, se zvlněnými a nepříjemně trnitými okraji. Trochu se podobají bobkovému listu, jenže jsou pichlavé. Jde o rostlinu dvoudomou. Zářivě rudé peckovice se na samičí rostlině vytvoří, pouze pokud nablízku roste i sameček. Jsou oblíbenou potravou ptáků. Malé bílé květy možno pozorovat od května do června. Rozeznáváme různé kultivary cesmíny, které se liší tvarem i zbarvením listů a plodů. Asi nejvíce dekorativních plodů nese odrůda Aljaška. Žluté a bílé plody má kultivar Bacciflava a Fructo Alba. Listy Ilex Argenteomarginata, Aureovariegata a White Cream jsou skvrnité nebo světle vroubené. Trny nemají například odrůdy Integrifolia, Heterophylla a J. C. van Tol.

Čaj maté

Cesmína paraguajská (Ilex paraguariensis), původem ze Severní Ameriky, nemá trny a její plody jsou zabarvené lehce do fialova. Listy obsahují kofein, teobromin a teofylin, ideální sloučeniny pro povzbudivě působící čaj. Jmenuje se maté a je velmi populární nejen v S. Americe, ale i mezi našimi čajovníky. Pije se z tykví pomocí kovového brčka, které dole funguje zároveň jako cedník (Bombilla). Čaj maté lze léčebně použít při migréně, neuralgiích, depresích a revmatu.

Jedovaté plody v herbářích nenajdete

Všechny části cesmíny ostrolisté jsou údajně jedovaté. Hlavně to však platí pro plody. U dospělého člověka se uvádí jako smrtelná dávka 20-30 bobulek, u dětí jen několik. Nakolik je tato informace ověřená nevíme, každopádně po požití vícero plodů přichází zvracení, průjem, nevolnost a další nepříjemné stavy.

Listy cesmíny ostrolisté se v minulosti používaly k přípravě velmi hořkého a svíravého nálevu proti dně a revmatismu. Snižoval horečku, posilovat tělo a pomáhal při bronchitidě. V současných herbářích se cesmína většinou vůbec nevyskytuje.

O to významnější postavení má však cesmína ostrolistá v Bachově květové terapii - ve formě esence č. 15- Holly. Jako taková bývá označována za „všeobjímající elixír lásky“, ochránce před vším, co není láska. Má údajně moc otevírat srdce, čistit srdeční čakru a vypudit ze srdce nenávist, zlost a hněv.

2011-12-03.holly02.big.jpg

Talisman proti čarodějnicím, ohni a myším

Proti zlu působil tento keř i v lidové tradici. Obzvlášť, pokud byl otrhán v předvečer zimního slunovratu. Vadil zlým duchům, čarodějům a také odpuzoval oheň i blesk. Živlově je sám ohnivé povahy.

Mathioli píše o cesmíně jako o lesní jehlici, čili bodavé palmě a mimo jiné radí použít ji k ochraně zásob potravin před hlodavci:„…listy píchavé palmy, … svou píchavostí brání myším dostati se k masu.“

Vodou, ve které byla cesmína, nejlépe přes úplňkovou noc, se kropili novorozenci, aby byli šťastní a zdraví.

Jako vánoční dekorace by se listy neměly v domě vyskytovat před Štědrým dnem a po třech králích.

Signatury cesmíny

Podle planetárních signatur spadá pod vládu Saturnu a Marsu. Možná právě bojovně vyhlížející listy učinily z krále Cesmíny ochrannou rostlinu, ačkoli v češtině pro něj máme ženský rod. Cesmína je ve skutečnosti rodu mužského, je keřem bojovníků. (Vyráběly se z ní násady na kopí.) Hledající nabádá, aby poznali svou vnitřní sílu, byli prozíravější a chránili si to, co je jim nejdražší.

Spolu s rudými plody, které dozrávají v zimě, symbolizují její zelené listy život a boží působení, které neustává ani v časech temnoty. Plody připomínají světlo, oheň, teplo a křesťanům i krůpěje Kristovy krve. Pichlavé listy pak jsou jeho trnovou korunou. Krev a oběť boha Slunce, který je stále živý.

Oběť lidstvu přinesla i červenka, totemový pták cesmíny. Podle keltské legendy darovala lidem větvičku s ohněm přímo ze slunce, ale sama si přitom popálila prsa a má je od té doby červená. Vzpomeňte si na její čin, jestli jí letos uvidíte na vánočních pohlednicích.

2011-12-03.holly04.big.jpg

Publikováno: 3.12.2011, 10:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA