Zdraví

Trnka obecná: Saturnova léčivá schovanka

Autor: Jaroslava MALINOVÁ

Obrázek

Její trpké plody zesládnou teprve když projdou zkouškou mrazem. Účinek mají svíravý. Křehké a nepružné dřevo, houževnatost, trnitost, neprostupnost. Tajný úkryt pro ptáky. Těžko najdeme rostlinu, která lépe odpovídá saturnské astrologické signatuře, než je trnka obecná. Podle magické tradice symbolizovala nesváry a smrt, ale také velikou plodnost. V irské tradici bývala nazývána „rozmnožitelem tajemství“ i „magickým znakem velkého kola“. Ať už to znamená cokoli, k trnce se to hodí. Je totiž tajemná.

Do čeledi růžovitých patří slivoňovité rostliny ještě spolu s jabloní, hrušní, jeřábem, hlohem, ostružiníkem, maliníkem, kuklíkem, krvavcem, řepíkem, kontryhelem, mochnou, jahodníkem a samozřejmě růží. Jedná se o velice pestrou čeleď, zdánlivě až nesourodou, pro kterou je asi nejtypičtějším znakem pravidelný pětičetný květ. Jaký má třeba pětilistá růže. V květech často obsahují silici a v plodech ovocné kyseliny a vitamín C. Všechny růžovité jsou typické i tvorbou tříslovin a flavonoidů.

Spinoza znamená trnitá. Botanický rod prunus sdružuje všechny slivoně, jako je višeň, mandloň, broskvoň, slivoň, švestka, ale i střemcha, sakura nebo meruňka. Trnka je u nás dřevinou původní. Křížením s ostatními druhy rodu prunus nejspíše později vznikly poživatelnější slívy a švestky. První sazenice švestkek dovezl do českých zemí sám císař Karel IV. z Francie. Na Moravě se jim proto dodnes říká „karlátka“. Zatímco švestky jsou tam prostě trnky. Tak pozor na to.

Trnkové porosty jsou husté a neproniknutelné, asi byste dobrovolně nezkoušeli jejím houštím prorazit. Už naši předkové tak viděli, že se jedná o ideální živý plot a k tomuto účelu ji hojně využívali. Nechávali jí ochraňovat své zahrady a pole. Trnka má ráda sušší stanoviště, je odolná proti mrazu, větru, chorobám a škůdcům. Používala se jako průkopnická rostlina pro zalesnění suchých míst, zejména svahů ohrožených erozí. Posloužit dokáže i jako větrolam. Množí se hlavně kořenovými odnožemi, ale její semena rozšiřují i ptáci. Zejména ťuhýk a strnad, kterým na oplátku skýtá bezpečný prostor pro jejich hnízda a na podzim potravu. Přirozené porosty trnky mají velký význam jako jedny z posledních úkrytů divoké zvěře před člověkem. Dříve zdánlivě zanedbatelnou funkci poslední dobou ekologové dovedou ocenit a proto se snaží zabránit mizení trnek z okolí polí.

Trnkové větve se větví téměř v pravém úhlu. Neohýbají se, nejsou vůbec pružné, rovnou prasknou. Některé kratší se proměnily v dlouhé trny zvané kolce. Trnkové dřevo je křehké, ale i tvrdé. Dávné magické tradice v trnce spatřovaly ztělesnění něčeho neblahého a zlověstného. Věřilo se, že Kristova trnová koruna pocházela právě z trnky. Čarodějnice považovaly trnkové hole a zbraně za obzvláště mocné, dokonce tak, že jejich síla by se mohla obrátit proti samotnému majiteli. K jejich ovládnutí bylo třeba nejen rozumu, ale i citu. I dnes se trnkové dřevo doporučuje např. na pažby pušek, k výrobě holí a k soustružnickým pracím.

2011-11-04.trnka01.big.jpg

Léčivé listy a plody

V květnu po odkvětu se začínají objevovat oválné listy, které mají pilovitý okraj a tmavozelenou barvu. Jsou podobné švestkovým, jen užší a pevnější. Plody jsou tmavomodré ojíněné peckovice, nazelenalou dužinu mají tenkou. Nejde od pecky oddělit. Mají trpkou a svíravou chuť. Teprve po prvních mrazící pachuť mizí. Nastává čas jejich sběru. Tehdy se však na trnky vrhají i ptáci. Kdo je chce předejít, může je nasbírat i dříve, pokud jsou dobře zralé, a nechat je v mrazáku klidně týden, než zesládnou. Nezbytné jsou přitom pevné rukavice. Trn zapíchnutý hluboko do kůže může způsobit hnisavou ránu. Trpkost částečně mizí i při sušení plodů, které pak používáme na čaj, přisladit ho můžeme medem. Trnky bychom měli sušit při teplotách kolem 40-50°C a dobré cirkulaci vzduchu.

Třísloviny obsažené v plodech (ale i v listech a kůře, kterých se dříve v lidovém léčitelství také využívalo) mají svíravý účinek, takže droga se používá při léčení průjmu, nebo zevně jako kloktadlo - k výplachům úst a hltanu při zánětlivých chorobách sliznic. Janča-Zentrich doporučují pro přípravu kloktadla použít směs sušených trnek, květu měsíčku a nati řepíku, všeho stejným dílem. Směs vaříme asi 2 minuty.

Mathioli píše, že trnkových keřů bývalo v jeho dobách všude dostatek. Přirozenost a moc celého keře je podle něho svrašťující, proto listí i plody pomáhají všude tam, kde je třeba v těle nebo na povrchu těla něco ucpat nebo zastavit. Odvar z plodů brání zahlenění sliznic. Dokonce radí jak na depilaci, možná dokonce epilaci, těla: „Místa, kde nechceš míti vlasů, pomazuj šťávou trnkovou a zůstanou nebo budou holá a hladká.“

Asclepiades a Andromachus velebili trnkové plody, především díky jejich šťávě ze které vyráběli nepostradatelný a především účinný lék proti úplavici.

Květy

Lidově se trnce říká lop nebo trn. Když záhy trn (trnka) rozkvétá, nastanou brzké žně, praví lidová pranostika. Ostatně záhy rozkvétá trnka každý rok. Na jaře jsou její větvičky doslova obsypány bílými kvítky - v předstihu před všemi ostatními ovocnými stromy. Bývala proto nazývána Matkou dřevin. Je to její první proměna v ročním koloběhu. Na rozdíl od jiných stromů se totiž současně nevyčerpává pučením listů, ty přijdou na řadu teprve až květy opadají. Také proto je její jarní kostým tak efektní, mezi bílými kvítky neruší žádný zelený lístek. Květy poskytují hojnost pylu i nektaru a jsou tak důležitým časně jarním pokrmem pro včely.

Květy se sbírají od dubna do května, za suchého počasí, před plným rozkvětem. Pod rozkvetlé větve se rozprostře plachta, do které po zatřesení okvětní lístky opadají. Nesmějí se pomačkat, aby neztmavly, sušíme je proto v tenkých vrstvách do 40°C, neobracíme. Mají mít slonovinovou barvu, nikoli hnědou. Uchovávat se musejí v dobře izolovaných obalech, aby nevlhly.

Květy mají slabě projímavý, potopudný a močopudný účinek. Hodí se zejména pro děti – při zácpě, tvrdé stolici a nebo nadýmání. Dají se míchat s květem lípy a černého bezu do čaje podporujícího pocení při nachlazení. Mimoto mají i příznivý vliv na látkovou výměnu.

Trnkový sirup

Trnkový sirup působí mírně projímavě a močopudně. Podává se lidem, kteří jsou obzvláště slabí na jaře. Pomůže jim toto období přečkat. Dodává životní sílu a posiluje organismus i v období rekonvalescence nebo při zotavování po mimořádných psychických či tělesných výkonech, jako je např. porod. Doporučuje se přinést ho jako dárek šestinedělce, nebo těhotné ženě, aby měla dostatek sil. Trnkový sirup nabízí např. firma Weleda, ale můžete si ho vyrobit i sami.

Budeme potřebovat: 1 kg trnek, 0,5 kg cukru, citron, 1 l vody, 10 dkg sušeného trnkového květu.

Nejprve připravíme výluh. Květy přelijeme studenou vodou a necháme je louhovat při pokojové teplotě 8-10 hodin. Trnky s cukrem dáme na plotnu a vaříme 1-2 hodiny na mírném plameni. Potom hmotu přepasírujeme přes plátno. Přidáme do ní výluh a šťávu z jednoho citronu, zamícháme a ještě horké lijeme do sklenic.

2011-11-04.trnka03.big.jpg

Další použití trnek

Povidla a kompoty připravuje už dnes asi málokdo, bývaly zdrojem vitamínů pro chudé lidi. Rovněž tak červené barvivo na ovčí vlnu a len již zajímá jen několik nadšenců. Plody trnky spolu s kamencem dávají bavlně růžovou barvu, která však po vyprání v mýdle nevratně zmodrá. Kůra trnky barví látku s pomocí skalice zelené na šedou až černou barvu.

Dodnes je oblíbené domácí trnkové víno, které má sytě rudou barvu a při použití kulturních kmenů kvasinek chuť velmi podobnou portskému. Podle Zentricha stačí přemrzlé zralé trnky rozmačkat a dát do vinného moštu zkvasit. Získáme tak vynikající osvěžující prostředek. Trnkovice - pálenka z trnky obecné patří k vůbec neoblíbenějším. Souvisí to s cukernatostí. Dobře vyzrálá trnka má i přes 20% cukru, víc než hrozny. Vína a lihoviny se z trnky kvasí a destilují po celé Evropě. Angličané si připravují již po generace takzvaný „Sloe Gin – trnkový gin“. Do lahve s ginem se přidají zralé trnky a nechají se v něm několik měsíců macerovat. Čím déle, tím lahodnější chuť ginu dodávají.

Griotka z trnek

Svaříme 2 a ¼ l vody s 2 litry plodů trnek a vaříme, dokud trnky nepopraskají. Po vychladnutí přelijeme do 5 l láhve a necháme 5 dní odstát v chladu. Šestý den přecedíme přes plátýnko a přidáme 1,20 kg krystalového cukru. Vaříme přibližně 15minut a sbíráme pěnu. Po vychladnutí přidáme ¼ l rumu a 1 malou griotkovou tresť. Zamícháme a plníme do připravených láhví, které těsně uzavřeme.

Trnkové nápoje mají dar navozovat doma v pokoji příjemnou atmosféru, zatímco venku zuří zima a mráz. Silné trnkové víno se připravovalo na oslavu Samhainu – keltského nového roku a zároveň počátku zimy, slaveného 1. listopadu. Tehdy rok vstupoval do své tmavé poloviny. Bylo třeba se na to pořádně posilnit.

Publikováno: 4.11.2011, 11:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA