Zdraví

Jóga s předškoláky

Autor: Jaroslava MALINOVÁ

Obrázek

Předškolní děti jsou rozenými bhaktijogíny. Jejich doširoka otevřená srdíčka přetékají důvěrou, oddaností a láskou. Právě v tomto vývojovém období tzv. konformity všemi smysly dychtivě nasávají své okolí, aby ho napodobily. Mohou již obdržet i semínko budoucí jógy.

Zatím nerozvinuly volní vlastnosti. Nemají žádnou vnitřní motivaci ke cvičení. Netouží vylepšit si zdravotní stav, ani vymanit se z koloběhu zrození. Chtějí si hrát, naslouchat říkankám, pohádkám, a dokonce, možná naposledy v životě, i mravním ponaučením.

Jak víte z předchozích dílů tohoto seriálu, dodržování určitého morálního kodexu stojí u samého zrodu osobnosti jogína. Zejména pravidlo ahimsy – neubližování, je dětem vlídným způsobem vštěpováno. Říkáme si všichni spolu: „Neubližuj, ochraňuj, to je pravý úkol tvůj.“ Asteja – nekradení: „Každý má své věci rád, co je cizí, nesmíš brát. Když tu radu dodržíš, budeš šťastný, uvidíš.“ (M. Krejčí, Setkání s jógou.) Satja – pravdomluvnost: „Ať jsi holka, nebo kluk, pravdu hledej, pravdu mluv.“ Aparigraha – nehromadění: „Nechtěj to a nechtěj tohle, šťastný ten, kdo žije skromně.“ Tapas – sebekázeň: „Ať jste velcí, nebo malí, cvičte jógu pro své zdraví. Co vám říkám pravda je, kdo cvičí, ten vyhraje.“

2011-08-27.joga-deti04.big.jpg

Verše v tomto článku pocházejí z připravované publikace Svítání, kterou napsal Pavel Klimeš, cvičitel systému Jóga v denním životě a žák Svámího Mahéšvaránandy.


Chodím se svými dětmi předškolního věku cvičit jógu již dva roky. Cvičíme společně. Všechny ásany i básničky umím dávno zpaměti. Občas si je spontánně opakujeme i doma. Netrápím je svým představami o dokonalém provedení cviku. Děti s pomocí jógy teprve objevují svá tělíčka, netrénují na olympiádu. Hlavní je, aby na hodině, nebo půlhodině, udržely pozornost. Pokud je zaujmu, budou se projevovat, jak nejlépe dovedou. Dobře spolupracují děti přibližně od čtyř let. Hodně záleží na mojí trpělivosti. Předávat jógu dětem může ten, kdo je jí sám zformován. Vždy cvičí spolu se svými malými svěřenci.

Každá hodina začíná v kruhu, vzájemně se pozdravíme. Posíláme si míček a říkáme: „Vítám tě…jméno.“ Pak jeho jméno společně rytmicky vytleskáme. Přivítaný zase pošle míček dál: „Vítám tě …další jméno.“ Zase tleskáme podle slabik jména. Budujeme atmosféru bezpečnou pro všechny členy skupiny. „Teď se rovně posadíme, na jógu se naladíme. Než se dáme do cvičení, zazpíváme pro zklidnění třikrát dlouze Óm. Óm. Óm. Óm.“ Pokud by se dítě nedovedlo soustředit na žádnou z následujících ásan, tak na zpěv Óm se soustřeďují všechny. Zvučíme společně, vytváříme společné vědomí zpečetěné posvátnou vibrací mantry, kterou podle hinduistů zní celý Vesmír. Děti přitom sedí se zkříženýma nohama, zádíčka víceméně rovná, v této slavnostní chvíli nemyslím na Indii, tane mi na mysli národ, pro který byl kruh posvátný. Sedíme v kruhu, jako američtí indiáni. Luther Stojící medvěd z kmene Lakotů vzkázal budoucím generacím toto: „Výchova dětí začínala tím, že se učily sedět klidně a mít z toho radost. Učily se používat čich, dívat se, když zdánlivě nebylo co vidět, a poslouchat, když se zdálo, že je všude ticho. Dítě, které nedokáže klidně sedět, je jen napůl vyspělé.“ Děti jsou všude na světě stejné.

2011-08-27.joga-deti02.jpg

Od vědomého ovládnutí pohybu je pak jen malý krůček k ovládání vlastního jednání. K sebevládě, říkají psychologové. To bude ještě dlouhá cesta. Zatím je hnacím motorem lekcí jógy pro mrňata svět dětské fantazie, do kterého jsou dosud plně ponořena. Neobtěžujeme je sanskrtskými názvy ásan. Vyprávíme jim příběhy a opakujeme básničky, ve kterých se vyskytují jejich české ekvivalenty. Motýlek: „Poletuje motýl lehce, sednout se mu nikam nechce…“ Opice: „Divila se opice, že jsou všude silnice, povídala: lidičky, vy nemáte nožičky?“ Slunečnice: „Roste, roste slunečnice, velikánská krasavice, její velký žlutý květ, směje se na celý svět.“ Srnka: „Oči hnědé jako trnka, žije v lese, je to… srnka!“ Strom: „Vyrostl strom v lese, ptačí hnízdo nese. Kořeny má pevné, strom se ani nehne.“ Variant je opravdu mnoho, cvičitelé často básničky sami vymýšlejí. Od slov není u dětí nikdy daleko k činům. Hned si chtějí zvířátka zacvičit. Často se s nimi silně fyzicky identifikují. Stávají se jimi. Pokud však nechcete krotit místnost plnou rozzuřených tygrů, nebo prskajících koček, nedopusťte, aby jim role přerostla přes hlavu. Cílem jógy je pozvedat lidské vědomí vysoko nad zvířecí úroveň. Cvičíme s dětmi jenom JAKO. A každopádně je nezapomínáme chválit.

2011-08-27.joga-deti03.jpgV hodinách se improvizuje podle toho, jak dynamické děti zrovna potřebují být. Rituál přivítání a některé ásany zůstávají stále stejné, abychom vyhověli dětské potřebě jistoty a pevného řádu. Společná hra stejná být nemusí. Pokud se sejdou děti schopné krátké relaxace, můžeme je uložit do ánanda ásany (leh na zádech) s pokrčenýma nohama. Pozorujeme břišní dech: „Nádech vzhůru, výdech dolů, houpají se vlnky spolu. Vlny dechu jdou, jedna za druhou.“  Pro zvýraznění pohybu břišní stěny máme malou lodičku, kterou každé dítě pohoupe na svých dechových vlnkách. Pochválíme.

Pokud si přejete dosáhnout řekněme reprezentativního výsledku, pak vězte, že sestavu Pozdrav slunci se dobře naučí i předškoláci, přinejmenším v upravené podobě. Je to harmonický celek vzájemně se doplňujících pozic. „Dlaně otoč k sluníčku, spoj je a dej k srdíčku. Podívej se k nebi vzhůru, skloň se k zemi, úctu vzdej, a chvíli se nehýbej. Nahoru své ruce zdvihni, nad hlavou je spoj, dej je dolů k srdci svému, pozdrav slunce: Hari Óm.“ Nejmenší děti nedokážou ještě provádět pohyby v souladu s dechem, jako to dělají dospělí. Zejména z toho důvodu jsou vlastně v jógové přípravce. V Indii se totiž s dětmi cvičí až od 8. a 9. roku, kdy je teprve plně dokončen vývin plicních sklípků. Tehdy začínají plíce pracovat s plnou kapacitou a dech se výrazně prohlubuje. Předškolákům můžeme občas připomenout, aby dýchaly pouze nosem.


Ilustrační foto Flicker.com

Publikováno: 29.8.2011, 11:00




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA