Zdraví

Oman pravý: krása i lék Heleny Trojské

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

Vysoká, statná bylina s velkými zářivě žlutými květy, která za své latinské jméno inula helenium vděčí s největší pravděpodobností legendární trojské krásce Heleně, není jenom dekorativní ozdobou zahrádky. Už v dobách trojské války sloužila jako účinná léčivka a její léčivé schopnosti se opakovaně potvrzují dodnes.

Říká se, že když těsně před vypuknutím trojské války unášel trojský princ Paris slavnou královnu Helenu ze Sparty, vzala si legendární krasavice na cestu plnou hrst omanu, který prý těsně před únosem sbírala. Proč tak učinila, je dnes poněkud nejasné, ale je možné, že tak učinila proto, že si chtěla posilovat mozek, ledviny, žaludek či svou dělohu. Alespoň proto doporučoval užívat oman sám zakladatel řeckých medicínských nauk Hippokratés. Nebo se jen chtěla bránit střevním parazitům, což je další účel užití této původem středomořské léčivé byliny už od starověku. Každopádně oman pravý se od té doby začal používat i v lidové magii jako součást amuletů na posílení lásky…

2011-08-08.oman.jpgŘímský léčitel Plinius doporučoval denně si dát několik kořenů omanu, protože podporuje trávení, zahání melancholii a způsobuje radost. Císař Julius Augustus měl podle něj prohlásit: „Ať neprojde jediný den bez toho, aniž bych pojedl trochu kandovaných kořenů omanu, které pomáhají trávení a zlepšují náladu.“ Římský lékař Galén pak s úspěchem aplikoval oman pravý na ischias. Římský způsob připravy kandovaných cukrovinek barvených košeninou se uchoval až do počátku dvacátého století. Angličtí lékárníci v sedmnáctém století nabízeli kandované kořeny omanu v růžových cukrových koláčcích, které měly zahánět kašel i astma, zlepšovat špatné trávení a osvěžovat dech, a bylinář Nicholas Culpeper tvrdil, že „…kořen vařený v octě a poté natlučený a zapracovaný do masti z vepřového sádla je vynikající lék na strupy nebo svědění u mladých i starých…“. Také on doporučocval omanové léky na ischias, dnu, boláky, vředy a „červy v břiše“. O středověké popularitě omanu jakožto léčivé byliny svědčí i fakt, že tvořil základ léčivého elixíru zvaného Potio Paulina (Pavlův lektvar), který se legendárně odvolával na autoritu apoštola Pavla.

Oman pravý ovšem není jen přírodním léčivým prostředkem medicíny západní. S úspěchem ho využívají i tradice orientální - tradiční čínská medicína i indická ájurvéda. A použití tam má podobné – léčí především dýchací obtíže, respektive astma a bronchitidu.

Léčivé schopnosti omanu

Z hlediska moderní farmakologie patří oman mezi málo prozkoumané rostliny, i když několik studií již proběhlo a je k dispozici i několik rostlinných léků z omanu. Jednou z účinných složek omanu je alantolakton (helenin), který hubí střevní parazity, působí antibakteriálně a antimykoticky. Může tedy, přesně v intencích starověkých diagnóz, sloužit k pročištění střev od cizopasníků. Existují také vědecké studie naznačující, že oman snižuje vysoký krevní tlak a má i sedativní účinky.

Dnešní přírodní léčitelé často předepisují oman v souladu s tradicemi Východu i Západu na dýchací a trávicí obtíže, ale omanová droga tvoří i součást léčivých směsí na žloutenku či chudokrevnost. Léčivé vlastnosti vykazuje zejména oddenek (kořen) omanu. A jelikož se jedná o trvalku dost často užívanou jako dekorativní rostlina, můžeme si rostlinu vypěstovat na zahrádce i v našich podmínkách. Množit ho lze ze semene nebo z oddenku. Oddenky se sbírají pouze na podzim nebo na jaře z rostlin ne méně než tři roky starých, jinak nejsou dostatečně rozvinuté. Před sušením je nezbytné je nakrájet na kroužky nebo podélně a zavěsit na suchém větraném místě. Droga snadno vlhne.

2011-08-08.oman0002.big.jpg

Oman bývá považován za poměrně bezpečnou bylinu, přesto by se neměl volně podávat malým dětem do dvou let a starým lidem, zejména pokud trpí nízkým krevním tlakem nebo cukrovkou. Pokusy na zvířatech totiž ukazují i vedlejší účinky při regulaci hladiny cukru v krvi. A protože se v tradiční medicíně oman někdy používal i ke stimulaci menstruačních procesů, měly by se mu vyhnout i těhotné ženy.

2011-08-08.oman1.big.jpgOmanový odvar na kašel i svrab

Asi nejjednodušší tradiční recept z omanu je odvar proti kašli. Jednoduše pět minut povaříme asi 20g kořene omanu v 0,2 litru vody a užíváme čtyřikrát za den po lžíci.

Odvar z kořene omanu býval některými lidovými léčiteli dopručován také při svrabu. Používal se zevně.

Omanové průduškové víno

Při katarech průdušek doporučuje starý lidový recept na zbavení se hlenu použít třikrát denně malou sklenku omanového vína. To se připraví tak, že se v litru bílého vína tři dny máčí směs ze 30g omanového kořene a 15g pomerančové kůry.

Směs při chudokrevnosti

20g kořene omanu, 20g listů jablečníku, 20g natě zeměžluči, 20g lipového květu

Jedna polévková lžíce směsi se spaří čtvrt litrem vody a nechá 10 minut ustát. Pije se třikrát denně.

Směs na pálení žáhy

30g kořene omanu, 20g máty peprné, 15g jitrocele, 10g kořene bukvice, 5g kořene bedrníku

Ke zmírnění pálení žáhy doporučuje jiný lidový recept uvařit ve čtvrt litru vody dvě kávové lžičky této směsi po dobu dvou minut, nechat deset minut odstát a scedit. Pijí se 4 porce denně.

Publikováno: 8.8.2011, 10:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA