Zdraví

Léčivá magie třezalky tečkované

Autor: (jds)

Obrázek

Třezalka byla od nepaměti považována za kouzelnou a léčivou bylinu. Křesťanské legendy ji spojují se svatým Janem, a to jak svatým Janem Křtitelem, tak i Janem Evangelistou. Faktem však zůstává, že třezalka tečkovaná se používala jako lék dávno před tím, než oba tito světci spatřili světlo světa. A své posvátné léčivé kouzlo neztratila třezalka ani dnes a moderní fytoterapie zná její použití i proti takovým chorobám moderní doby, jakými jsou roztroušená skleróza či AIDS.

Třezalka na rány a proti uhranutí

Léčivé vlastnost třezalky tečkované jsou známé už od starověku.Řecký lékař z prvního století Pedanius Dioskoridés psal ve svém po dlouhá staletí velmi ctěném herbáři De materia medica, že má močopudné síly a zastavuje menstruační krvácení. Odvar ve formě nápoje s vínem podle něj zaháněl horečky s záchvaty vyskytujícími se každý třetí nebo čtvrtý den. Odvar ze semen zase léčil ischias a listy aplikovány spolu se semeny hojily popáleniny. Jeho současník Plinius navíc doporučoval třezalku zalitou horkým vínem na veškeré uštknutí jedovatými hady, což vychází ze starověké lidové víry v to, že pálení třezalky očistí vzduch od zlých duchů a ochrání před kouzly zlých čarodějnic. Aristotelés a řečtí filosofové tvrdili, že divoké kozy v krétských horách požíraly rostlinky třezalky, aby jim vypadly z ran střely. Ostatně léčivé vlastnosti třezalky znal i básník Vergilius, který její pomocí nechal ve své Aeneadě vyléčit samotného trojského hrdinu Aeneáse.

Pohanské užívání třezalky v lidové magii se přeneslo i do křesťanské éry. Jedna verze legendy spojovala tradiční název třezalky zvané Svatojánská bylina s Janem Křtitelem, když prý rostlinka vyrostla z krve z jeho probodnutého jazyka, když jeho hlavu přinesli zuřící královně Hérodianě. Kouzelnou moc třezalky pro křesťanské lékaře a léčitele navíc podpořila jiná legenda, že drobné žluté kvítky třezalky nasbíral svatý Jan Evangelista na Golgotě v místech, kde zemi pokropila krev z ran ukřižovaného Krista. A jelikož žluté okvětní plátky třezalky skutečně v sobě obsahují červenou tekutinu, legendy to byly takřka dokonalé. Tato červená šťáva navíc byla podle paracelsiánské teorie signatur vynikajícím lékem na podobně červenou krev a používala se tedy úspěšně na hluboké a krvácivé rány.

2011-07-22.trezalka0004.big.jpgPodobně jako ve starověku, i středověké a raně novověké herbáře jsou plné různých receptů na využití této vynikající léčivky. Recept na léčivý olej z třezalky tečkované obsahuje již Londýnský seznam léčiv, London Pharmacopoeia, z roku 1618. Ve stejné podobě se dochoval prakticky dodnes. Jako vynikající lék na rány a pohmožděniny jej doporučoval i slavný anglický bylinář Nicholas Culpeper. Na rány vnitřní, prasklé vředy a vnitřní krvácení doporučoval třezalku svařit ve víně. V dobách největšího rozvoje homeopatické medicíny – v 19. století – si našla své uplatnění i třezalka. Tehdejší homeopatici z ní připravovali léky na rány, kousnutí a heneeroidy, ale i proti astmatu, ischiasu a některým typům ochrnutí.

Třezalka proti depresím, infekcím i AIDS

Třezalka tečkovaná obsahuje komplex látek, z nichž moderní farmakology zaujal zejména hypericin, což je ve skutečnosti právě ta látka, která šťávu z třezalkových květů tak charakteristicky zbarvuje do červena. Hypericin totiž má velký antidepresivní účinek, aniž by vykazovala návykovost a vedlejší účinky umělých psychofarmak. Tyto účinky potvrdila v uplynulých třiceti letech také řada vědeckých výzkumů v Německu, Británii i USA, kde výtažky z třezalky tečkované již tvoří základ mnoha komerčních antidepresiv. S podobnými účinky však lze samozřejmě užívat i samotnou rostlinu. Bylináři ji indikují při pocitech strachu, premenstruačním syndromu, bolestech hlavy, nervových poruchách, úzkosti, neklidu, depresi, strachu, únavě, náladovosti, panických stavech, lehčích a středních depresích, včetně těch „sezónních“ či „zimních“. Podle zkušeností mnoha přírodních léčitelů z celého světa je však zapotřebí být při nasazení trpělivý, své léčivé schopnosti v tomto směru ukáže až po několika dnech.

Řada vědeckých studií také prokázala, že látky obsažené v třezalce mají silné antibakteriální, antivirotické a protizánětlivé působení. Právě proto byla vždy třezalka tak účinná na nejrůznější poranění, krvácivé rány, hemeroidy, popáleniny a podobně. V dobách, kdy neexistovala umělá antibiotika, působila třezalka jako antibiotikum přirozené a dokázala také urychlovat hojení ran. Svatojánský olej z třezalky, doporučovaný Londýnským seznamem léčiv i slavnou rakouskou bylinářkou Marií Treben, by proto neměl chybět v žádné domácí přírodní lékárničce. Na očištěné rány a poranění je ale možné přikládat i rozemnuté květy a listy čerstvé, případně předem připravené třezalkové tinktury. Pro vnitřní použití při léčbě vředů a zánětů vnitřních orgánů lze opět využít různé dávky tinktur, nebo nálevovou formu.

2011-07-22.trezalka0003.jpgLéčivá síla třezalky tečkované je tak unikátní, že našla své uplatnění i v léčbě metly konce 20. století – zákeřné choroby AIDS. A opět za to může především její krvavě červená složka hypericin. Výzkumy New York University a izraelského Weizmannova institutu z konce 80. let prokázaly, že u pacientů s virem HIV v krvi užívání třezalky dokázalo posilovat imunitní systém. Dnes již se proti AIDS používají jiné látky, nicméně hypericin, potažmo třezalka, byl dlouhou dobu jedinou nadějí mnoha nemocných touto smrtelnou chorobou.

Třezalka jako lék

Třezalka je vytrvalá bylina dosahující výšky do jednoho metru. Kvete v květnu až září a v tuto dobu se také sbírá pro léčebné účely. Důležitým rozpoznávacím znamením třezalky tečkované je to, že její lodyhy jsou na průřezu oblé a mají pouze dvě podélné úzké lišty. Její příbuzné – třezalka skvrnitá i třezalka čtyřkřídlá, s nimiž si lze třezalku tečkovanou nejčastěji zaměnit, mají své lodyhy čtyřhranné. Mají ale také méně účinných látek a slabší schopnost léčit. Sbírají se zpravidla květy, případně kompletní nať bez silných zdřevnatělých stonků. Sbírat by se měly hlavně po ránu, když sejde rosa. Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 35 °C, správně usušená droga si zachovává původní zbarvení, je bez pachu a má trpce nahořklou chuť.

Třezalka bývá považována za poměrně bezpečnou rostlinu. Neměla by být podávána lidem, kteří trpí těžkou cukrovkou, alergií na pyl, velmi nízkým tlakem a těm, u nichž byl zjištěn metastázující nádor. Silný hypericin dokáže interferovat s některými moderními léky ovlivnňujícími hladiny enzymů a snižovat jejich účinnost (paradoxně i u těch, které jej nahradily v léčbě AIDS), a tak je vhodné její možné užívání v kombinaci s léky konzultovat s odborníky. V odborné literatuře se také zmiňuje vliv třezalky na zvýšenou fotosenzitivitu kůže. Ta se v opravdu významné podobě prokázala pouze u skotu, zatímco u lidí se závažnější případy ve spojitosti s třezalkou nevyskytují, přesto odborníci doporučují citlivějším jedincům opatrnost. Ostatně samoléčba třezalkou by neměla nikdy být příliš dlouhodobá.

Praktické použití třezalky

Herbáře a lidové receptáře z celého světa jsou plné nejrůznějších receptů, které využívají léčebných schopností třezalky tečkované. Jejich množství a variabilita dokládají, že se vždy jednalo o rostlinu, o jejíchž účincích se nikdy nepochybovalo. Ostatně bylinou první volby na mnoho druhů obtíží je pro mnoho lidových léčitelů oprávněně i dnes.

Odvar proti hlístům

Jedním z tradičních receptů našich babiček proti hlístům je odvar z třezalky tečkované. Jednu dávku vytvoříme jednoduše tak, že ve čtvrt litru vody vaříme asi dvě minuty 20g sušené natě třezalky. Nechá se 10 minut ustát a scedí. Pije se třikrát denně.

Směs při zažívacích poruchách

10g natě třezalky, 20g natě macešky, 20g natě řebříčku, 20g natě zeměžluče, 25g natě mařinky

Kávová lžička směsi se spaří šálkem vřelé vody, nechá se 15 minut ustát a scedí. Tato porce se pije třikrát za den.

Směs proti migréně

20g natě třezalky, 20g květu petrklíče (prvosenka jarní), 20g květů kaliny

Směs se nadrobno pokrájí a půl polévkové lžíce směsi se spaří půl litrem vody, minutu povaří, nechá se deset minut odstát a přecedí. Užívá se polovička odvaru ráno a polovina večer.

Směs na uklidnění nervů

100g nati dobromysli, 50g nati třezalky, 50g listi vrbky úzkolisté, 25g květu vřesu, 25 g květu měsíčku

Polévková lžíce směsi se zalije čtvrt litrem vody, nechá se deset minut odstát a přecedí. Užívá se třikrát denně minimálně tři týdny.

Publikováno: 22.7.2011, 18:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA