Zdraví

Sporýš lékařský: bylinářovo potěšení z Ésetiných slz

Autor: (jds)

Obrázek

Dnes často neprávem podceňovaný sporýš lékařský je nenápadná rostlina s drobnými kvítky, o kterých už staří Egypťané tvrdili, že vyrostly ze slz bohyně Éset, když v jednom z nejstarších mýtů plakala nad smrtí svého manžela Osirida. V křesťanském podání byl sporýš zase přikládán na Ježíšovy krvácející rány a vysloužil si pojmenování „bylina kříže“. Jak to bylo ve skutečnosti, těžko říci, ale jisté je, že sporýš lékařský byl už od starověku oblíbeným prostředkem přírodní medicíny na nejrůznější neduhy. Používali ho i otcové řecké medicíny a to prakticky v množství, jakému se dnes vyrovná snad jedině aspirin.

Aspirin starověku a středověku

Tak jako aspirin dnes, zakladatel moderní medicíny Hippokratés doporučoval na horečky a mor právě sporýš. Řečtí lékaři přiřadili rostlince s drobnými modrými kvítky venušinskou signaturu a kněží dokonce nosili kořen rostliny ve svém rouchu. Oblíbili si ho ale i velcí znalci přírodních léčiv – keltští druidové, kteří ho využívali i při magických rituálech. Ostatně původní keltské označení ferfaen (doslova „odehnat kámen“) je základem dnešního anglického jména rostliny vervain a naznačuje, že byl úspěšně požíván k léčbě ledvinových kamenů. Podobně magicky jako keltští druidové a řečtí kněží používali sporýše třeba i perští Mágové.

Věhlasná „Rýnská Sibyla“ ze dvanáctého století Hildegarda von Bingen (1098-1179) předepisovala odvar z této drogy připravený ve vermutu na infekce krve a úporné bolesti zubů. Její o sto let mladší následník, neméně slavný Albertus Magnus (1193 - 1280), zase doporučoval vinný odvar proti ucpání jater, sleziny a jater. Léčit měl i akné, čistit kůži a zbavovat hlavu lupů. Jak doporučoval anglický bylinář Nicholas Culpeper, vhodná k tomu byla šťáva z pomačkaných listů smíchaníá s octem.

2011-06-17.verbena01.big.jpgVšestranné používání sporýše vedlo k tomu, že snad někdy ve středověku získala rostlinka další lichotivou přezdívku - „bylinářovo potěšení“. Ještě herbáře z počátku 17. století doporučují bylinu k léčbě žloutenky, dny, kašle, černého kašle, krvácivých dásní, ledvinových kamenů, srdečních městků, střevních parazitů, nepravidelné menstruace či modřin. Tlumit měl i bolest genitálií a jejich otoky, ale musel se podle jednoho receptu smíchat s prasečím sádlem.

Léčebné využití sporýše

Ono přirovnání sporýše lékařského k aspirinu starověku a středověku je sice poněkud nadnesené, ale i moderní výzkumy naznačují, že nemusí být daleko od pravdy. Má totiž velmi podobné účinky a podle některých klinických studií německých a japonských týmů se dá úspěšně využívat na tlumení bolesti a zánětů. Prokázal se i slabý projímavý účinek látek obsažených v rostlině, desinfekce střev a také zvýšení sekrece mateřského mléka. Jako detoxikační prostředek dokáže čistit ledviny a zlepšovat funkci jater.

Pokud chcete využít léčivých vlastností sporýše, můžete si jeho kvetoucí nať nasbírat na mezích a pastvinách či rumištích zhruba od konce června do konce srpna. Doporučuje se sbírat drogu kolem poledne. Rostlina obsahuje glykosid verbenalin, sliz a hořčiny. Užívat by ho podle současných doporučení neměli lidé s astmatem či městnavým srdečním selháním, ani nemocní chronickým zánětem střev (Crohnova choroba). Také těhotným ženám by mohl vyvolat stahy dělohy a urychlit začátek porodu. Jinak bývá pro lidi mezi dvěma a pětašedesáti lety považován za poměrně bezpečnou drogu.

2011-06-17.verbena02.big.jpgSporýš se dá používat v mnoha lékových podobách – od nálevu, přes různě silné tinktury až po homeopatikum pro zlepšení činnosti jater a žlučníku, případně proti žlučovým a ledvinovým kamenům. Užívání sporýše lékařského, či jeho amerického blízkého příbuzného sporýše hrálovitého, je oblíbené také ve směsích s jinými bylinami, se kterými se také velmi dobře snáší a doplňuje. Ty často doplňují jeho léčivé vlastnosti a dokáží zmírnit i jeho poněkud hořkou chuť.

Nálev ze sporýše

Nálev ze sporýše lze použít při bolestech hlavy či mírné artritidě, ale i při únavě a malátnosti nebo pro posílení nervů. Připravuje se ze dvou malých lžiček sušené drogy na jeden šálek vroucí vody. Při horečkách můžeme použít až jednu polévkovou lžíci. Pije se třikrát denně po jídle. Hořkost nápoje spolehlivě přebije vyšší dávka medu nebo citronu. Osvědčenou kombinací je směs s vinným listem, s natí srdečníku a s mařím listem.

Zubní voda ze sporýše

Při nadměrné kazivosti zubů, či krvácivých dásních, se jako desinfekce ústní dutiny dá použít i ústní voda připravená zvylouhovaného sporýše lékařského v lihu. Na půl litru lihu se přidává zhruba hrst natě a po týdnu louhování se rostlinky vylisují a spolu s původním nálevem přecedí a skladuje v dobře uzavřené lahvi. Na výplach úst slouží zpravidla jedna polévková lžíce ústní vody. Směs nepolykáme.

Možnosti pěstování sporýše

Pokud vaše spotřeba sporýšové drogy přesáhne zdroje dostupné ve vašem okolí, můžete si rostlinu také začít pěstovat. Rostlina dobře roste ze semen vysetých na jaře po odeznění pozdních mrazů. Jedná se o trvalku, která vydrží jen několik let, ale dokáže svou populaci obnovovat svými semeny. Má ráda vlhké, zasadité a neutrální, písčitohlinité půdy na plném slunci. Počítejte s tím, že rostlinka vyroste do 30 až 60 centimetrů.


Foto archiv, Olivier Pichard

Publikováno: 18.6.2011, 11:00




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA