Zdraví

Jaká je světlá tvář černého bezu

Autor: Jaroslava MALINOVÁ

Obrázek

Podobně jako kopřiva zaujal v našich končinách bezový keř místo na rumištích, mezích a nehostinných místech, která nám však připadají nehostinná – možná právě díky přítomnosti těchto velmi silných rostlin, o kterých se říká, že dokážou vázat negativní energie, ale zároveň vládnou velmi silnou léčivou mocí. Pokud bychom tedy měřili míru potřebnosti byliny pro člověka hojností jejího výskytu, pak bez černý, Sambucus Nigra L., bude jistě na špičce žebříčku.

Bez má to štěstí, že patří k nejoblíbenějším lidovým léčivům, soupeříc tak snad jedině s lipovým květem a heřmánkem. Lípa je jak známo náš národní strom, takže to není nic divného. O heřmánku lidová moudrost smýšlí takto: Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni. Bezové keře si dříve lidé úmyslně pěstovali v blízkosti obydlí. Zřejmě to nebylo pouze proto, že dokážou odpuzovat hlodavce, kterým stejně jako lidem nevoní bezové listy. Rostlina zastávala ochrannou funkci před zlými silami, nikdo by se neodvážil ji porazit. Bílý květ voní naopak příjemně a v čaji chutná sladce, s postupem léta se však změní v těžké tmavé bobule, které syrové působí silně projímavě a jsou lehce jedovaté. Všimněte si této nápadné duality. Mladé dřevo má uvnitř měkkou dřeň, tzv. duši, která inspiruje šikovné lidi k výrobě rozličných píšťalek a fujar. Duté větvičky jsou signaturou, díky které bez řadíme ke vzdušnému živlu.

2011-06-04.bez01.big.jpgBotanicky se jedná o keř až stromek dorůstající výšky několika metrů. Patří do čeledi bezovitých, podobně jako bez červený a bez chebdí. Větve mají bílou pórovitou dřeň lidově zvanou duše. Listy stojí vstřícně, jsou lichozpeřené, vejčité, pilovité na okrajích. Nepříjemně páchnou. Květy tvoří složené ploché chocholíky, mají žlutavě bílou barvu, pětizubý kalich a pět tyčinek. Voní příjemně. Rozkvétají do svátku sv. Jana. Plodem jsou červenofialové lesklé bobule, z nichž každá obsahuje tři semínka. Dozrávají v září.

Jako drogu sbíráme především květ (Flos sambuci) a plod (Fructus sambuci).

Květy, které léčí

Květ sbíráme nejlépe v poledne, za suchého počasí, dokud ještě neopadává, stačí z poloviny rozvitý. Sušíme ho nejlépe zavěšený na pevné niti, při teplotě kolem 40%. Musí si zachovat barvu slonové kosti, ztmavlé části můžete vyhodit. Před uskladněním drogy odstraníme stopky a podrtíme. Květ obsahuje silice, flavonoidy (rutin), třísloviny, sliz, minerální látky, organické kyseliny, vitamin C aj.

Nejznámější návod na zpracování bezinkového květu, kromě sušení, vypadá asi takto:
Potřebujeme: 30 květů, 2 citróny, 1,5 kg cukru, 50 g kyseliny citrónové, 1,5 litru vody.
Omytými květy zbavenými stopek, citróny nakrájenými na plátky, cukrem, kyselinou citrónovou a vodou naplníme velkou sklenici, nebo vše rozdělíme do několika menších. Nahoře nádobu zakryjeme, nemusí být přímo v lednici, stačí chladnější místnost. Jednou denně promícháme. Tekutina by rozhodně neměla kvasit. Po třech dnech scedíme do lahví a k pití ředíme v poměru 1:4, nebo podle chuti. Jedná se o osvěžující letní limonádu, kterou ihned spotřebujeme. Pokud si přejeme sirup zakonzervovat na zimu, je třeba ho převařit a teprve pak plnit do čistých lahví. V lednici by měl vydržet. Pokud ho pijeme teplý, pomůže nám ode všech nemocí pocházejících z nachlazení, podpoří pocení, sníží horečku. Možná vám bude chutnat, pokud onemocní vaše dýchací ústrojí, močové cesty nebo dokonce ledviny. Každopádně během bezové kůry budete častěji navštěvovat WC, neb se jedná o drogu výrazně močopudnou.
Pokud se cukru vyhýbáte, používáte ho spíše jako koření a netrváte na výrazném aromatu, můžete si do pet lahve s vodou vložit pouze květy bezu a plátky citronu. Láhev uložte na dva dny do lednice a pak si pochutnejte na jemně aromatickém nakyslém nápoji.

Při nachlazení a kašli doporučuje bylinář Pavel Váňa čaj z květů bezu, lípy a tužebníku. Ačkoli všechny komponenty směsi jsou silně aromatické a každý květ úplně jinak, výsledný dojem není nijak disharmonický. Možná proto, že se jedná výhradně o květenství bílé barvy. Bez černý bývá rovněž součástí průduškových a kojících čajů, protože obsahuje slizy, ředí hlen a podporuje laktaci.

Pro léčbu nežitů (furunculů) a jiných kožních zánětů můžeme použít mast připravenou svařením sušených bezových květů s vepřovým sádlem, vše přefiltrované přes plátno. Mast pomáhá i při zánětu sedacího nervu.

Doporučujeme připravit si zásobu tinktury z čerstvých květů. Že v lihu zhnědnou, není na závadu. Ing. Jiří Janča radil použít stejný díl květů a listů, vylouhovat v alkoholu 80% a pak ředit např. na potenci D3 (decimální ředění). Užívá se třikrát denně 10 kapek, například při dětské laryngitidě, podrážděních nervů i bolestech páteře a kloubů. Dědek kořenář Břetislav Nový zařadil lihový extrakt z bezových květů do svých nervových dobromyslových kapek, poukazuje přitom na zajímavý jev: Vysoký léčivý účinek černého bezu na nervový systém je potencován alkoholem. Proto se v Anglii nakládá bezový květ přímo do brandy…

Staročeský recept: Kosmatice

Větší a husté květy bezu opereme, necháme okapat. Ponecháme jim delší stopku. Připravíme si těstíčko ze čtvrt litru mléka, dvou vajec, 120 g hladké mouky a špetky soli. Mléko se postupně přilévá a zašlehává metličkou. Těstíčko necháme chvíli uležet, aby se uvolnil lepek, jako když děláme palačinky. Potom do něj namočíme květenství, držíme ho za stopku, a přeneseme na rozpálenou pánev s olejem. Poté přebytečné stopky odstřihneme nůžkami a osmažíme i po druhé straně. Podáváme s bramborem.

2011-06-04.bez02.jpgLéčivé jsou i plody

Plody se sbírají v září a říjnu. Jsou v nich hlavně kyselina jablečná a vinná, barviva, sacharidy, třísloviny, organické kyseliny, antokyany, provitamín A, vit. C a skupinu B vitamínů aj.

Plody černého bezu (stejně jako tinktura z květu) působí proti neuralgiím, bolestem způsobeným podrážděním nebo přímo zánětem některého nervu. A to včetně zánětu trojklanného nervu, zánětu sedacího nervu, lumbaga, migrén nebo blokád páteře. Co se týče vnitřního užívání bezových plodů, působí podle autorů Janči a Zentricha nejlépe čerstvě připravená šťáva, převařená a smíchaná s brandy nebo vodkou, 850 ml šťávy na 150 ml lihoviny. Dávkujeme 8-10 polévkových lžic denně. Zajímavé je, že bez alkohou je analgetický účinek šťávy nižší.

Sušené nebo vařené bobule pomáhají proti průjmu, syrové naopak průjem způsobují.

2011-06-04.bez03.jpg

Další použití bezu

Petr Ondřej Mathioli kdysi napsal, že „bez je přirozenosti horké a suché na druhém stupni. Má moc vytahující studenokrevnost, obměkčuje a otevírá průduchy.“ Hlavním léčivým účinkem černého bezu je patrně podpora vyměšování moči a potu, proto ho užíváme také jako diuretikum. Květ zároveň příznivě ovlivňuje cévy díky vysokému obsahu rutinu, který dává cévním stěnám pevnost a pružnosti. Při revmatismu se do čerstvých listů balí nemocné klouby, dovedou dokonce z kolene vytáhnout vodu. Listy se nejprve naklepou, aby pustily šťávu, přiloží se na kloub, překryjí plátnem a převáží obinadlem. Působí hodinu.

Plody bezu černého se v minulosti používaly k barvení octa, vín, limonád, marmelád a cukrovinek. Ale i v barvířském řemesle našly sytě modré bobule své uplatnění. Se skalicí zelenou dávají plátnu šedomodré zabarvení. Vařením s kamencem dosáhneme šedofialové barvy plátna, avšak při praní mýdlem nevratně zmodrá.

Volně prodejné monokomponentní homeopatikum Sambucus nigra, připravené z čerstvých květů a listů bezu černého seženete v potencích 5CH, 9CH, 15CH a 30CH. Podává se zejména dětem při akutní laryngitidě, na suchou rýmu, na kojeneckou rýmu - když dítě nemůže dýchat při kojení nosem, při černém kašli a astmatických dýchacích obtížích zhoršujících se v noci, stav se zlepšuje při posazení.

Publikováno: 4.6.2011, 20:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA