Zdraví

Jitrocel kopinatý zahojí rány a utlumí kašel

Autor: (jds)

Obrázek

Nazveme-li kopřivu „královnou léčivých rostlin“, pak jejím věrným rytířem a ochráncem Lancelotem bude dozajista jitrocel „ozbrojený“ svým léčivým kopinatým listem. Dokáže nejen hojit rány vnější i vnitřní, ale jeho hojivé účinky dokáží napravit i to, co nám při neopatrnosti poněkud svéhlavá žahavá královna kopřiva dokáže způsobit. Požahá-li nás kopřiva, nebo nás bodne včela, je dobré sáhnout právě po jitrocelu kopinatém, či některém jeho příbuzném.

Nehynoucí sláva jitrocele

Léčivé účinky jitrocele znali už starověcí léčitéle Pedanius Diskoridés a Plinius. V čínské medicíně a indické ájurvédě má své využití po dlouhá staletí. Jeho léčivou moc využívala lidová přírodní medicína po celé Evropě odnepaměti, a tak není divu, že ho nepomíjí ani žádný ze slavných bylinářů „zlatého věku herbářů“ 16. a 17. století. Jeho použití bylo mnohastranné. Přikládal se na rány, hojil vnitřní poškození organismu, pomáhal tlumit zimnice i kašel. A jeho obliba v moderní době neklesá, ba naopak.

Malá, ale vytrvalá, rostlina jitrocele kopinatého roste v našich končinách prakticky všude. Dobře se mu daří na loukách, zahradách i zanedbaných polích, najdeme ho podél cest i na okrajích lesů. A tak jako je široká škála jeho nalezišť, je podobně široká paleta jeho využití v přírodní medicíně. Pro léčbu se dají dobře použít nejen listy, které bývají u nás asi nejužívanější, ale v průběhu věků našli nejrůznější léčitelé využití i pro jeho kořínky či semena. Léčí podobně a nutno předeslat, že podobnou léčivou moc mají i rostlinky jeho dalších příbuzných z čeledi jitrocelovitých.

2011-05-14.jitrocel01.jpgListy se sbírají od května do srpna, nejlépe v dobu, kdy rostlina kvete. Sbíráme za suchého počasí v době, kdy již na listech není rosa. Kromě čerstvých listů, různě zpracovaných syrových částí rostlinek a vymačkané šťávy dá využívat i droga sušená, kterou si můžeme dobře usušit na slunci v tenkých vrstvách. Listy jitrocele jsou ale velmi choulostivé na správné sušení, protože velmi snadno se zapaří a ztmavnou. Při opatrném sušení se uchová zelená barva listů, což je i zárukou dobré kvality sušené drogy. Při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 40 °C.

Hojivé zázraky jitrocelové šťávy

Všechny druhy jitrocele jsou od pradávna hojně užívaným léčivým prostředkem s velmi pestrým využitím. Zevně se dají rozmačkané lístky jitrocele přiložit na zanícené, či zánětem ohrožené, rány a spáleniny, jejichž hojení díky obsahu křemíku a zinku, protizánětlivým, antibiotickým a dezinfekčním účinkům obsažených látek urychlují. Ostatně odsud dostala rostlina své jméno: jitrocel, skorocel, ranocel, či prostě jen celník. V případě zanícených a hnisajících ran případě se doporučuje nejprve použít listy jitrocele většího a teprve po odstranění hnisu ránu doléčit listy jitrocele kopinatého.

Pokud se z listů vymačká šťáva, dá se jí potřít i místa po vbodnutí žihadel vos a včel. Značně pak zmírňuje otok a tlumí nepříjemné pálení. A možná právě s touto vlastností souvisí i poznámka, kterou do svého herbáře zaznamenal Petr Ondřej Mathioli: „Držíš li v ústech 3 listy špičatého jitrocele, pak tě neštípne žádná včela.“ Zkoušet tuto středověkou repelentní metodu ovšem lze dnes doporučit pro jistotu pouze lidem, kteří skutečně vědí, že nemají na případné včelí bodnutí alergii. Naopak vyzkoušet zklidňující sílu jitrocele lze doporučit v případě, že nás v přírodě požahají kopřivy. Nějaký ten jitrocel by nemusel být nikdy daleko. Na dobu, kdy nebude k dispozici čerstvý jitrocel, je možné z jitrocelové šťávy vytvořit mast, která se dá na otoky a spáleniny využít s podobným efektem.

Jitrocelová šťáva vytlačená z čerstvých listů se dá ovšem použít i na žaludeční katary a vředy. Dá se použít i při vředových chorobách střev, dvanáctníku a dokonce i při Crohnově chorobě. Při těchto indikacích působí jitrocel opět antibioticky a protizánětlivě, a velmi účinně dokáže působit i tam, kam hojivý lístek jednoduše přiložit nemůžeme. Jak doporučovali někteří staří léčitelé, pro vnitřní použití se dá jitrocelová šťáva nakapat třeba do mléka.

2011-05-14.jitrocel02.jpgTrochu neznámá jitrocelová semínka

Zatímco užívání jitrocelových listů, potažmo šťávy z nich, je u nás poměrně znamé, o léčivých vlastnostech jitrocelových semen takové povědomí není. Ovšem již v sedmnáctém století anglický bylinář Nicholas Culpeper doporučoval semena na záněty, dnu, hemeroidy a bolavé bradavky kojících matek. A za pravdu mu dávají i moderní výzkumy. Téměř třetinu jitrocelových semen tvoří rozustitelná vláknina a slizovité látky, které ve vodě nabobtnají až na desetinásobek své původní velikosti. A slizovité látky dodávají nejen semenům jejich léčivou sílu.

Jitrocel pohlcuje přebytečné tekutiny ve střevech, čímž obnovuje normální soudržnou stolici. Vláknina pak zvyšuje její objem a příznivě působí na peristaltiku střev. A tyto dvě vlasnosti, možná poněkud paradoxně, vedou k tomu, že zpracovaná jitrocelová semínka jsou základem mnoha léků proti průjmu, ale i proti zácpě. A vědecké výzkumy ukazují, že jsou účinná v obou případech. Zjemňující účinky na stolici, ale i výše zmíněné protizánětlivé, antibiotické a dezinfekční působení, je pak přímo kvalifikují k léčbě hemeroidů, přesně tak, jak doporučoval Culpeper.

Jitrocelová semínka byla v posledních desetiletích podrobena mnoha odborným studiím. Některé z nich prokázaly, že semínka dokážou výrazně snižovat hladinu cholesterolu v krvi a tím příznivě působit na stav kardiovaskulárního systému. Odborný časopis Journal of the American Medical Association dokonce zveřejnil studii, že jitrocel dokáže snížit celkovou hladinu cholesterolu za 12 týdnů o pět procent. Z toho lze odvodit, že rizika mrtvic a srdečních onemocnění, se při podávání jitrocele za stejnou dobu sníží o desetinu. Další výzkumy na zvířatech zase ukázaly, že užívání jitrocele chrání zažívací trakt před vstřebávání jedovatých a škodlivých příměsí ve stravě, čímž se snižuje riziko otrav, ale i rakoviny střev a konečníku.

Jitrocel na tlumení kašle

Asi nejznámějším užitím jitrocelových produktů jsou nejrůznější sirupy či bylinné čaje používané proti kašli. Dioskoridés a po něm i všichni středověcí lékaři byli přesvědčeni, že jitrocel pitý s vínem zahání zimnici a odnímá horkost, ale jisté dnes je, že jitrocel ulehčuje vykašlávání a vylučování hlenu. A tak je vhodný při různých dýchacích obtížích, které právě zahlenění způsobuje. A to v různých formách - od odvarů po sirupy připravované podle nejrůznějších receptů.

2011-05-14.jitrocel03.jpgOdvar pro odkašlávání

V případech, kdy potřebujeme odstranit nahromaděný hlen z dýchacího ústrojí, měl by dobře posloužit odvar z 10 gramů jitrocelových listů a stejného množství plicníku lékařského. Směs se spaří půl litrem vařící vody, nechá se deset minut odstát a pije se půl šálku asi třikrát denně.

Bylinná směs proti záduše

Jeden ze starých, dlouhými lety vyzkoušených receptů na celkovou dušnost a chronickému zahlenění sestává z mnoha složek, kde jitrocel hraje také velmi výraznou roli: 10g jitrocele, 10g podbělu, 10g kopřivy, 10g sladkého dřeva, 30g anýzu, 30g slézu, 30g divizny, 8g yzopu, 8g netíku a 120g ibišku. Špetka směsi se spaří koflíkem vřelé vody a pije se ráno a večer po jedné porci.

Jitrocelové sirupy

Čerstvé jitrocelové listy najemno nakrájíme nebo rozmixujeme a naplníme do sklenice se širokým hrdlem. Zalijeme např. vodkou (30-60% alkoholu), uzavřeme a necháme macerovat 14 dní. Každý den protřepeme. Potom scedíme přes plátno do hrnečku. Za mírného ohřevu vmícháme takové množství medu, aby tekutina získala hustotu sirupu. Nemusí se vůbec vařit. Až směs vystydne, naplníme jí do vyvařených skleniček nejlépe z tmavého skla a skladujeme v ledničce. Vydrží nejméně rok. Tento sirup se používá tradičně při kašli, ale i při průjmech, nachlazeních, na slabé plíce a žaludek. Užívá se jedna polévková lžíce několikrát denně. Možno použít i na rány, vyčistí je a urychlí hojení.

Jiný z celé škály receptů na vlastní jitrocelový sirup na dráždivý kašel používá jako základní surovinu zpola usušené jitrocelové listí. Třicet gramů se nakrájí a zalije 25g lihu. Když se líh vsákne do listů, přidá se 225g vařící vody, nechá se 24 hodin stát, občas se zamíchá. Další den se směs lehce protlačí přes plátno a ke zcezené tekutině se přidá 300g cukru. Svaří se, naplní do pěti stogramových lahviček, které se dobře uzátkují a uloží na temném a chladném místě. Užívá se 1 lžička ráno a večer.

Publikováno: 14.5.2011, 13:00




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA