Zdraví

Anděliku lékařskou čarodějnice nepoužívaly

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

Andělika lékařská je jednou z mála rostlin poskytujících aromatické silice a rozšířených až na sever Evropy. Podle pradávných legend tuto, často až dvoumetrovou, rostlinu obdařili zázračnou silou andělé a lidstvu ji představil sám archanděl Michael.

Andělika proti uřknutí, moru i tuberkulóze

Andělika lékařská, latinsky Angelica archangelica, přišla ke svému jménu pravděpodobně proto, neboť každoročně kvete o svátku archanděla Michaela 8. května podle starého juliánského kalendáře. Tato rostlina léčící především silou své aromatické silice byla skutečně používána v evropském lidovém léčitelství již ve starověku a lidé ji přisuzovali magickou moc. Malé děti po dlouhá staletí dostávaly na krk amulety s andělikou, aby je bránily proti nemocem a uřknutí, a staré babky bylinářky nikdy neopomínaly mít ve spíži snítku sušené anděliky, která jim mohla poskytnout i jinou formu ochrany. Věřilo se totiž, že andělika je jedinou rosltlinou, kterou nepoužívají čarodějnice, a tak léčitelkám v dobách inkvizičních honů na čarodějnice mohly posloužit i jako vhodné alibi a zachránit tím život.

S andělským původem léčivé byliny je spjata i další legenda, dochovaná především v anglosaském světě. Během epidemie dýmějového moru někdy v roce 1665 měl jistého mnicha ve spánku navštívit anděl a zjevit mu rostlinu, která bude účinná proti moru. Tou rostlinou byla samozřejmě andělika a v Anglii dokonce na jejím základě vyvinuli lék nazývaný Jedinečný recept Jeho Veličenstva Krále proti moru. Nakolik byl lektvar ze 17. století účinný sice nevíme, ale jisté je, že anděliku jako „úžasný lék proti moru“ doporučoval již o více než dvě stě let před tímto andělem věhlasný lékař a alchymista Paracelsus (1493-1541) během morové epidemie roku 1510 v italském Miláně.

Paracelsiánská teorie signatur předurčila účel používání anděliky lékařské v novověké přírodní medicíně také pro léčení nachlazení a onemocnění horních cest dýchacích. Duté stonky rostliny totiž paracelsiánským lékařům připomínaly průdušky, a tak bylo jejich užívání při léčení těchto chorob (včetně plicní tuberkulózy) nasnadě. Zajímavostí je, že účinnost látek obsažených v andělice na některá onemocnění dýchacího ústrojí, potvrzují i moderní vědecké výzkumy.

2011-03-10.angelica01.jpgAndělika pro lepší trávení

Všechny části anděliky lékařské, především ale semena a oddenky, obsahují vonný éterický olej. Její silice pak obsahuje také další látky s léčivými účinky, a tak v přírodní medicíně nachází mnohé formy využití. Dá se používat ve formě prášků ze sušených oddenků či semen, odvarů, nálevů, tinktur, octových výluhů, vonných esencí a mnoha dalších osvědčených receptur.

Asi nejčastěji se andělika používá při chorobách zažívacího ústrojí. Podle zkušeností mnoha generací léčitelů dává dobré výsledky při nadýmání a plynatosti, snížené chuti k jídlu, ale třeba i nervových poruchách. Výzkumy potvrzují, že podávání anděliky zmírňuje střevní křeče.

Nálev a odvar pro lepší trávení

Z jedné lžičky drcených semen či sušených listů se dá zalitím jedním šálkem vařící vody připravit nálev, který se nechá čtvrt hodiny vyluhovat.

Jinou formou užívání je hořký odvar, v němž se šálkem vroucí vody zalije čajová lžička prášku ze sušeného kořene. Dvě minuty se nechá povařit na mírném ohni, čtvrt hodiny odstát a následně se zcedí. Pijí se maximálně 2 šálky denně.

Odvar pro pijáky alkoholu

Při poruchách trávení způsobených požitím nemírného množství alkoholu by mohl pomoci odvar podle starého bylinkářského receptu: do 30 ml vody se přidá 7 gramů prášku ze sušeného kořene anděliky a 10 gramů guajakového dřeva. Nechá se přejít varem a ihned zcedí, přičemž se následně přidá ještě 10 gramů jedlé sody (bikarbonát sodný). Užívá se jedna lžíce za 3 hodiny.

Andělika v kuchyni

Protože andělika dokáže blahodárně působit na lidské trávení, vyvinulo se v průběhu staletí mnoho forem jejich použití přímo v kuchyni. Pro vaření se dají použít prakticky všechny části rostliny. Stonky a listy se tak třeba používají v salátech, kandované části anděliky se používají ke zdobení cukroví a dortů. Kandované stonky se také často přidávají do džemů a želé. Můžete dokonce vařit stonky - buď čerstvé nebo sušené - a používat je jako jakoukoliv jinou zeleninu.

Anděliková zavařenina

V květnu nebo v červnu se uřežou mladé andělikové lodyhy a rozloupou se na tenké proužky dlouhé zhruba jako prst. Kousky se poté několik minut povaří, až změknou. Po zcezení vody se vloží do horkého zpěněného cukru a asi desetkrát se nechají přejít varem. Nakonec se naplní do sklenic a užívají jako běžná zavařenina z ovoce.

2011-03-10.angelica02.jpgAndělika pro domácí použití

Při léčení či dochucování potravy andělikou lékařskou nacházejí uplatnění prakticky všechny části rostliny. Její sbírání ve volné přírodě se ovšem doporučuje pouze zkušenějším bylinkářům, protože rostlina by mohla být nezkušeným sběračem zaměněna za jiné, podobné, rostliny, z nichž některé mohou být i jedovaté (například bolehlav).

Andělika lékařská se dá ovšem i pěstovat v lehčí, dobře zavlažované půdě s dostatkem poledního slunečního svitu, kterou je dobré pohnojit dobře uleželou kravskou mrvou. Seje se počátkem podzimu v září do pařníků a mezi semínky se nechávají patnácticentimetrové rozestupy. V březnu se pak přesadí do záhonu a rozestupy mezi rostlinami se zvětší asi na půl metru. Stonky se dají sklízet již v prvním roce od června do srpna. Staří bylinkáři doporučují sbírat anděliku za ranní rosy. Hlavní sklizeň však nastává až v druhém roce. Oddenky se sklízí v zimě či brzo na jaře (březen až duben), přičemž nejlepší droga je prý z rostlin v prvním roce, dokud z nich nebyla sklizena semena ani stonky.

Při sušení kořenů je podle odborníků zapotřebí, aby teplota sušení nepřesáhla 35 stupňů a sušení probíhalo mírně. Před sušením se kořeny podélně rozříznou na čtyři části, aby mohly dobře vyschnout. Toto je důležité proto, že neusušené kořeny jsou jedovaté a tuto svou jedovatost ztrácí až právě při sušení. Při správném procesu sušení ztratí kořeny tři čtvrtiny své původní hmotnosti a je pak možné je rozemlít či roztlouci na prášek. Zpracovat či zkonzumovat by se měly rychle, protože s časem ztrácejí velmi rychle účinné látky.

Užívání anděliky, pokud nedojde k záměně či kontaminaci drogy, bývá označováno za poměrně bezpečné, přesto by se jí měli kvůli obsahu psoralenů vyvolávajících fotosenzitivitu vyhnout lidé se zvýšenou citlivostí pokožky na světlo. Některé látky obsažené v andělice podle lékařských poznatků mají protinádorové účinky, jiné však podle dalších publikovaných výzkumů mohou naopak růst některých nádorů podporovat, a tak do doby, než se vědci shodnou na jednotném názoru a provedou podrobnější výzkum, není její užívání pro pacienty s nádory bez odborných konzultací vhodné. Čínská příbuzná evropské anděliky lékařské, zvaná dang qui, je v tradiční čínské medicíně používaná jako výborný prostředek při klimakterických potížích. I evropská andělika byla ve středověku někdy používána jako bylina vyvolávající potrat, a tak by rozhodně těhotné ženy měly po dobu gravidity anděliku lékařskou ze svého jídelníčku raději vynechat. Stejně tak se nedoporučuje pacientům s cukrovkou, protože může zvýšit hladinu cukru v krvi.


Foto Kanusommer, Marilyn Barbone

Publikováno: 10.3.2011, 18:15




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA