Poznání

Vědkyně našla majitele novozákonního papyru

Autor: (jds)

Obrázek

U naprosté většiny starověkých biblických spisů není známo, kde se jejich texty našly a komu původně patřily. Nyní se u jednoho papyru s opisem zlomku novozákonního Pavlova listu podařilo zpětně vypátrat i tyto nesmírně zajímavé informace.

Aktualizováno 

Výzkumnice z americké Princeton University profesorka Annemarie Luijendijková po dlouhé – takřka detektivní práci – zjistila, že majitelem novozákonního papyru, který se datuje do doby Konstantina Velikého, byl egyptský obchodník se lnem. „Je to první a jediný případ, kdy známe majitele řeckého novozákonního papyru,“ napsala v nedávno zveřejněném článku ve věstníku Journal of Biblical Literature.


Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia, jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech, evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu. Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy; k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem. Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Konstantin Veliký byl římský císař, který ukončil stovky let pronásledování křesťanů a dovolil jim praktikovat svou víru svobodně. Jeho rozhodnutí vedlo lidi po celé říši k překládání a šíření biblických textů a nyní, díky tomuto novému objevu známe i příběh jednoho z těchto křesťanů.

Papyrus byl spolu s dalšími gnostickými a raně křesťanskými rukopisy z prvních šesti století našeho letopočtu objeven koncem 19. století u egyptského města Oxyrhynchus (moderní El-Bahnasa), které se nachází zhruba 160 kilometrů jižně od Káhiry. Dokument obsahuje prvních sedm veršů Dopisu apoštola Pavla Římanům. Jeho objevitelé Bernard Grenfell a Hunt Arthur v roce 1899 poznamenali, že obsahuje několik chyb v pravopisu a část verše 6 je vynechán. Podle nich šlo bezpochyby o školní cvičení školáka a dále se papyrem nezabývali.

Profesorka Luijendijková si však v poznámkách objevitelů papyru povšimla poznámky, že papyrus byl původně připojen k nijak nespecifikované smlouvě z roku 316. Po pátrání v archivech se jí podařilo zjistit, že popsaným kritériím odpovídá jediný dokument – papyrus o nájmu půdy, jehož vlastníkem byl muž jménem Aurelius Leonides, obchodník se lnem z Egypta.

Její další výzkum papyrů, jejichž originály jsou dnes roztroušeny po celém světě, ukázal, že existuje více než tucet papyrů z Oxyrhynchu, které Leonides vlastnil. To dalo Luijendijkové příležitost k rekonstrukci minulosti tohoto muže a získat nějaké záchytné body, jak mohl ve své komunitě křesťanství šířit. Ukázalo se, že Aurelius Leonides byl velmi úspěšný a respektovaný člen tehdejší komunity pocházející z dobře situované rodiny a jeden z mála gramotných a vzdělaných lidí své doby. Se lnem obchodoval na území dvou vesnic, byl častokrát představitelem zdejšího obchodnického cechu a dokonce společně podnikal s představiteli tehdejší křesťanské církve.

„Přes jeho obchodní vztah s kostelním lektorem, jsme odhalili další, i když více nepřímé, spojení mezi Leonidesem a křesťanskými rukopisy,“ napsala profesorka Luijendijková. „U většiny raných novozákonních rukopisů, ani nevíme, kde je objevili, natož kdo je původně vlastnil.“


Informace o vyznačených místech na mapě získáte kliknutím na značku.
Po kliknutí pravým tlačítkem myši si můžete naplánovat cestu.

Zobrazit velkou mapu

Publikováno: 15.1.2011, 19:40




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA