Poznání

Mystérium zrození v Betlémě

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

Scéna Narození Páně, na které je v betlémském chlévě u kolébky zachycen oslík, patří k tradičním křesťanským vánočním motivům. Je tak častý, že většinu současníků by nenapadlo hledat v něm hluboké esoterické poselství. Klíčem k jeho pochopení je však právě ona nenápadná figura osla nahlížejícího do kolébky s narozeným Ježíškem, zvědavém oslovi s dlouhýma ušima.

Staré mysterijní školy odpradávna učily v základních fázích duchovního výcviku o uspořádání bytosti člověka. Systém od systému se členění lidské podstaty nazývalo různými termíny, ovšem v důsledku všechna mystéria hovořila o tomtéž. Člověk je korunou všeho stvoření na Zemi, spojující v sobě jak hmatatelné materiální tělo, tak běžnými smysly nepostřehnutelné duševně-duchovní složky.

Moderní esoterické školy v současnosti při popisu těchto „částí“ lidské bytosti obvykle vycházejí z terminologie vycházející z rosekruciánského systému sedmičlenného dělení, jejíž podstatu ve svém díle zaznamenal rakouský duchovní badatel z počátku dvacátého století Rudolf Steiner. Steinerova antroposofie tak v člověku rozlišuje tělo fyzické (viditelné a hmatatelné), tělo éterické (síly růstu a vývoje), tělo astrální (touhy, pudy a pocity) a (ego). K této čtvernosti lidských nižších těl ovšem neodmyslitelně patří tři vyšší těla (obvykle nazývaná sanskrtskými termíny zavedenými v západní tradici theosofií átman, buddhi a manas). Tyto tři části jsou však v současném člověku v zárodečném stádiu a člověk je musí teprve svým duchovním vývojem rozvinout.

2010-12-24.Apuleius-ZlatyOsel.jpg

S podobnými členěními lidské bytosti, i když s nepatrně jinými termíny popisující podobnou zkušenost, se můžeme setkat u alchymistů, starověkých řeckých filosofů a v odvěkých mysterijních naukách po celém světě. Jedním z nejčastějších hieroglyfů pro jednu z těchto lidských „složek“ – tu pro zasvěcence nejtajemnější – byl v předkřesťanském světě právě osel.

Oslí hlavu s dlouhýma ušima například nosil staroegyptský bůh Seth (Sutech), temný bratr duchovního Osirida (Úsir). Seth v mytologickém podání svého bratra zavraždil a rozsekal na čtrnáct částí, které rozprostřel po celé zemi. Osiridovo rozsekané tělo (až na genitál, který sežraly ryby) pak shromáždila jeho žena, bohyně Isis (Éset). Jejich spojením vznikl bůh se sokolí hlavou, symbol zasvěcení, Hór (Horus). Platónův pokračovatel z druhého století našeho letopočtu Lucius Apuleius (asi 125-180) svou duchovní cestu zasvěcení do Isidiných chrámových mystérií prožívá zpočátku v oslí podobě. Literární záznam o této své zkušenosti nazval Metamorfózy, ovšem dílo je známo především pod názvem, kterým dílo označil svatý Augustin, Asinus aureus (Zlatý osel). Osel, jako symbol pro fyzické tělo, tak byl velmi dobře znám v antickém světě i v době nástupu nového náboženství, křesťanství.

Ranní křesťané chápající nauku Ježíše Krista ještě v kontextu starých okultních nauk proto velice dobře poznali symbolický význam velikonočního vjezdu Ježíše do Jeruzaléma na hřbetě oslice. Bůh vtělený do fyzického těla vjíždí do města „uprostřed Země“ – emblému celého světa – na oslu oslavován jako jeho nový král, Spasitel. Vzápětí v městě, jehož název lze také přeložit jako „zdroj míru“, obětoval svého osla (fyzické tělo) na kříži (dalším emblému pro hmotu). Znamení kříže na památku tohoto činu pak zanechal na hřbetě osla skutečného.

2010-12-24.AlexGrafitto2c.jpg

Na rozdíl od dnešních historiků a teologů také první pokračovatelé Krista nepovažovali za hanlivé, pokud byli nazýváni „uctívači osla“. Pejorativní nádech získal osel až mnohem později z nepochopení starých mysterijních výrazů, které časem zprofanovaly a ztratily svůj předchozí význam. V Římě se dodnes dochovalo grafitti z prvního století po Kristu. Zachycuje jednoduše vyrytého osla přibitého ke kříži. Jednoduchou rytinu pak doprovází výmluvný řecký nápis: „ALEXAMENOS SEBETE THEON“ – „Alexamenos uctívá Boha“. Jakého Boha kdysi Alexamenos v podobě ukřižovaného osla uctíval, je nasnadě.

Filosofický lexikon symbolů obohatili staří pythagorejci výrazem „onos lyras“ – „osel s lyrou“ – představující neschopnost osla (fyzického těla) rozpoznat skutečnou hodnotu hudby, potažmo umění. Ačkoliv má osel velké uši, není jeho fyzické tělo bez účasti dalších složek samo o sobě schopno citového zážitku z hudby. Svými hrubými kopyty navíc ani nemůže moc dobře na strunný nástroj hrát. K plnému prožitku hudby musí člověk své fyzické tělo zklidnit a zapojit i těla astrální a éterická jako rezonanční desky. Vnímaní umění je záležitost duchovní.

Osel s lyrou se po celém světě zachoval dodnes, ve středověku jej v českém prostředí použil například latinsky píšící kronikář Kosmas z jedenáctého století přímo v řeckém originálním znění. Moderními překladateli byl tento obrat ovšem nesprávně anachronicky přeložen jako osel s houslemi. Středověcí stavitelé gotických katedrál, pokračovatelé v nepřerušené tradici zasvěcení, význam osla pokoušejícího se hrát na hudební nástroj ještě znali. Jižní stěnu jedné z nejstarších gotických katedrál v Chartres proto zdobí plastika osla s loutnou na kliku. Dokonce křesťanský mystik, svatý František používal termín „bratr oslík“, když hovořil o svém fyzickém těle. Osel s lyrou však od té doby zprofanoval do pouhého výrazu pro jistou tupost, hloupost či amúzičnost.

2010-12-24.nativity2.jpg

Podobně jako pythagorejský osel s lyrou ztratil svůj původní esoterický náboj i symbol osla u betlémské kolébky. Osel u kolébky, či dokonce osel v kolébce, jak se dochoval v názvech pražských malostranských domů, v esotericky chápaném křesťanství symbolizuje, že se v Betlémě zrodilo Ježíšovo fyzické tělo spolu s býčkem, éterickou složkou „ka“ starých Egypťanů, kteří pro ni měli hieroglyf k nebi vztažených paží nebo právě býka. Duch Kristův sestoupil až mnohem později, během křtu v Jordáně. A Boží Syn, Vtělený Bůh, byl pak plně inkarnován, aby se nakonec nechal donést na hřbetě osla do Jeruzaléma. Ale tento příběh už známe.

Význam osla ve starých mystériích nicméně nezanikl nikdy úplně. Ve středověku se na mnoha místech v Evropě každoročně konaly Slavnosti osla, někdy známé jako Slavnosti bláznů, v jejichž bláznivém satirickém programu měl osel ústřední roli. Symbolice tohoto osla i zdánlivě bláznovských oslav, často ve skryté režii kroužků zasvěcenců, neodolal ani nejslavnější alchymista dvacátého století Fulcanelli, který se o nich ve svých dílech zmiňuje.

Publikováno: 24.12.2010, 10:40




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA