Poznání

Duchovní dýchání Matky Země a třináct svatých nocí

Autor: Jaroslava MALINOVÁ

Obrázek

Životní rytmy spánku a bdění, nádechu a výdechu, se netýkají jen lidského pokolení, jsou stejně tak bytostným projevem naší Matičky Země. Stejně jako my během dne vydáváme ze sebe energii a v noci necháváme fyzická těla spočinout v občerstvujícím spánku, je i Země podřízena analogickým koloběhům. Vzhledem k jejím rozměrům trvají však mnohem delší dobu. Povrchnímu pozorovateli by se mohlo zdát, že Země se probouzí na jaře a spí v zimě. Při bližším vcítění se do těla planety a synchronně do sebe samých můžeme fascinovaně pozorovat, jak se Duch Země projevuje právě opačně - v zimním čase se probouzí a v létě spí.

Jaro a léto z duchovního pohledu doznává charakter velkého výdechu. Elementární bytosti, éterné síly působící viditelně v bujení vegetace, vystupují na povrch a svou péčí o růst a tvar umožňují expanzi životní energie. Jejich výstup ze země lze duchovním zrakem pozorovat ve vápenci, který jakoby se „vařil“. Proto se říká, že země dýchá vápencem.

Vrchol tohoto úsilí můžeme zaznamenat okolo svátku sv. Jana. Semena se svými klíčky derou na povrch, z pupenů raší mladé listy a přitom rychle dorůstají, květy šíří omamnou vůni vstříc nově zrozenému hmyzu. Byliny natrhané o Svatojánské noci mají v lidovém povědomí mimořádnou účinnost. I člověk je otevřenější smyslovým vjemům, slunci, vodě, teplým vůním a zrajícím plodům. Duše Země (i duše naše) se uvolněně oddávají spánku, kterého si zároveň jsme zcela vědomi.

Elementární bytosti, vlastní myšlenky Země, se jejímu lůnu s nástupem jara vzdalují, podobně jako lidská funkce myšlení zůstává v letním čase upozaděna vzhledem ke smyslovému kolotání. Astrální a duchovní tělo Země putují s létem rovněž ven do Kosmu. (Podobně se přesouvá střed lidské bytosti, obalený astrálním tělem během spánku ke hvězdám, ad astra, do duchovních světů, kde se občerstvuje moudrostí.) Co lidské smysly vnímají jako probouzení přírody, je z duchovního pohledu kolébání země do spánku.

2010-12-23.zeme02.big.jpg

V zimním období Země chladem tuhne, voda mrzne, vegetace se stahuje ke kořenům, hmyz a zvěř do úkrytů v zemi. Člověk se zachumlává, uvnitřňuje – pokud nepodlehne nákupní a úklidové horečce, pociťuje větší potřebu spánku – pokud si svých potřeb všímá, uchyluje se k domácímu krbu, čte si, provozuje řemeslné práce. Kde zůstaly všechny ještě nedávno pučící životní síly? Elementární bytosti se navrátily do nitra Země, aby zde pečovaly o kořínky, spící semínka, krystaly a vůbec kultivovaly půdu. Kořeny, krystaly a motivy skřítků v podzemních komůrkách jsou v tomto období součástí výzdoby ve waldorfských školkách a školách. Těžko najdeme mocnější představu, a snad i živý vjem, účinný proti podzimním depresím, ve kterých život okolo umírá a někomu se může dokonce zdát, že definitivně. Astrální a duchovní tělo Země se opět spojují s jejím planetárním tělem. (Stejně jako se s ránem znovu spojují všechny články lidské bytosti a člověk se budí občerstven.) Když vnější příroda začne odumírat, v její duchovní podstatě dojde k probuzení. V podstatě spřízněné nejen s elementárními, ale i s andělskými bytostmi. Okolo Vánoc je Země zkrátka nejbdělejší. Zdobíme si příbytky dekoracemi s andělskými motivy, jako bychom věděli, že jsou nám tou dobou nejblíže. Jsme otevřenější vůči božským světům.

Vánoce, svátky zrození Božího dítěte v lidském těle, nespadaly náhodou do vrcholného období zimy. Nejpříhodnější okamžiky pro duchovní procitání, hledáte-li je, naleznete v tzv. „době třinácti dní“, počítáno od 25. prosince přes Nový rok do 6. ledna (Tři králové). Bezprostředně po zimním slunovratu nastává nejpříhodnější roční doba k ponoření se do sebe, k rozjímání, meditacím a k duchovnímu bádání. Třeba ke studiu duchovní vědy zvané antroposofie, jejíž ideje jsou stále pozoruhodně živoucí. Svítit nám k tomu totiž bude skutečné Slunce v duši. Byliny poznání, které v tomto čase natrháme v krajině ducha, zůstanou s námi navěky.

Spí duše země

Rudolf Steiner (přeložil Radomil Hradil)

Spí duše země
v léta horkém čase,
kdy jasem září
slunce tvář
v prostoru kol nás.

Bdí duše země
v zimy chladném čase,
kdy duchem září
pravé slunce
uvnitř nás.

Léta jarý den
je země snem;
zimy svatá noc
je země dnem.

Publikováno: 23.12.2010, 10:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA