Poznání

Rudolfova zlatá žíla alchymie

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

Alchymie zapouštěla své kořeny v českých zemích již od čtrnáctého století. A netrvalo dlouho a v Čechách se tato prastará posvátná nauka stala doslova Královskou vědou, jak bývá tradičně označována, a to nejenom pro vznešenost svých cílů a prostředků, ale také proto, že se jim skutečně věnovaly korunované hlavy císařů, králů i význačných velmožů své doby. Ale skutečným rájem alchymistů se Praha a české hrady a zámky staly v druhé polovině století šestnáctého, v době, kdy do české metropole opět přesunul své sídlo císař Svaté říše římské, dnes už legendární Rudolf II. Habsburský (1552 – 1612).

Víte, že…? 

Duchovní elita míří do Prahy

Šestnácté století bylo pro rozvoj alchymistických bádání v českých zemích mimořádně příznivou dobou. Náboženské a filosofické třenice doprovázené válkami z první poloviny století patnáctého byly už minulostí a tradiční pokladnice českého státu – kdysi bohatá rudná ložiska v Kutné Hoře a Jílovém začala vysychat. Nastal čas pro hledače postupů výroby zlata umělého. A sousedním Německem se valila doslova vlna alchymistického bádání, přičemž relativně moderní technologie knihtisku umožňovala rychlé šíření myšlenek filosofie s pátráním po Kameni mudrců spojené.

2014-06-15.alchymie02.big.jpgV letech 1536 až 1538 pobýval v Moravském Krumlově a Kroměříži asi nejvýznamnější alchymista své doby Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, známý jako Paracelsus (1493 – 1541). Jeho pobyt, během nějž léčil některé příslušníky českých šlechtických rodů, ale prý i aktivně laboroval, mu sice nevynesl tolik slávy jako v Německu, ovšem jeho životní dílo později ovlivnilo celou řadu alchymistů pracujících na našem území. Roku 1583 pak tehdejší nejmocnější muž středoevropského regionu, habsburský císař Rudolf, se svým dvorem utíká před tureckým nebezpečím do Prahy. A spolu s ním se do české metropole dostává nová intelektuální míza evropské vzdělanosti, k níž tehdy neoddělitelně patřily i znalosti astrologické, magické a alchymistické.

Císařův zájem o alchymii a její výsledky nebyl mezi korunovanými hlavami v Evropě ničím ojedinělým, honbě za umělým zlatem propadali velmožové po celém kontinentu a všichni se předháněli v tom, kdo získá věhlasnější badatele, kteří jim přístup k netušenému bohatství duchovnímu, ale hlavně materiálnímu, poskytnou. Navíc Rudolf II. vychovaný v rekatolizovaném Španělsku nebyl prvním Habsburkem, který projevoval vášnivý zájem o alchymii a hermetické nauky. Je známo, že své vlastní alchymické zájmy měl už jeho pra-pra-pradědeček, císař Fridrich III. Habsburský (1415 – 1493). Ano, přesně ten, který před svým svěřencem Ladislavem Pohrobkem doslova zatloukl legendární okultní knihovnu posledních českých Lucemburků. Rudolf si však do Prahy přivedl alchymisty vlastní, a nebyli to jen tak nějací pokoutní zlatodějové. Mezi těmi dvěma stovkami alchymistů, které v Praze jeho císařská milost zaměstnávala, najdeme skutečné hvězdy evropského alchymistického nebe.

Česká akademie alchymie

Aby se mezi filosofy Kamene mudrců, kterým živobytí zajišťovala štědrá panovníkova přízeň, nedostali žádní podvodníci, ustavil císař u dvora jakousi prvotní akademii, která zájemce o vstup do císařských služeb a laboratoří přezkušovala. V její čele stál jeden z nejvýznačnějších českých myslitelů své doby, císařův osobní lékař Tadeáš Hájek z Hájku (1525 – 1600). Sám výtečný matematik, astrolog a astronom (což tehdy bylo totéž) i alchymista byl Hájek císaři osobně odpovědný za kvalitu přijímaných laborantů. Jiným takovým císařským zkušebním komisařem byl i další význačný český alchymista Šimon Tadeáš Budek z Lešin a Falkenberka.

O císařovo chatrné zdraví se kromě Hájka z Hájku starala celá řada špičkových dvorních lékařů. A převážná většina z nich se – samozřejmě –zabývala také praktickou alchymií. Mezi Rudolfovými ranhojiči tak najdeme třeba dvojici německých lékařů shodného jména Martin Ruland. Otec se synem byli nejen výteční lékaři, ale i špičkoví alchymisté, kteří po sobě zanechali velmi významné spisy.

Mezi Rudolfovými lékaři-alchymisty však vyniká zejména jméno věhlasného Michaela Maiera (1568–1622). Tento rosekruciánský osvícenec u Rudolfova dvora nastartoval svou úspěšnou alchymistickou kariéru, císaři věnoval i své pojednání o patronovi alchymistů Hermovi Trismegistovi, a po jeho smrti již ve službách anglického krále Jakuba a nasavského prince dokončil své životní hudebně-filosofické dílo Atalanta fugiens (Prchající Atalanta) ilustrované mnoha nádhernými alchymickými ilustracemi. Na jeho myšlenky pak v českém prostředí navázal jeho žák Daniel Stolz von Stolzenberg (1600 – 1660). A jestliže hovoříme o alchymistech mezi Rudolfovými osobními lékaři, nesmíme zapomenout zmínit ani jméno alchymisty Jakuba Hořčického z Tepence (1575 – 1622), kterého do šlechtického stavu povýšil císař poté, co se „zázračně“ uzdravil po jeho léčivé vodě. Tento muž je zajímavý také tím, že bývá spojován s vlastnictvím (či někdy dokonce autorstvím) slavného dosud nerozluštěného tajného kódu ve Voynichově rukopisu.

2014-06-15.alchymie01.big.jpg

Lstivý zlatoděj

Výčet alchymistů, kteří prošli císařskou laboratoří na Pražském hradě, by mohl být ještě velmi, velmi dlouhý. Jak řečeno, v dobách největší slávy zaměstnávala na dvě stovky lidí. Přesto stojí za to zmínit i další význačné osobnosti alchymistické síně slávy z přelomu 16. a 17. století, kteří mocného mecenáše okultních nauk v Praze navštívili. Jedním z úspěšných byl zřejmě Michal Sędziwój ze Skorska (1566–1636), který roku 1604 císaři prý dokonce osobně předvedl úspěšnou transmutaci. V Praze sepsal i svůj spis Tractatus de Lapide Philosophorum – Novum Lumen Chymicum a za své úspěchy získal zámek v Kravařích, kde dožil svůj život. Jeho umění Rudolf ocenil vytvořením kamenné desky do níž nechal vytesat: „Faciat hoc quispiam alius, quod fecit Sendivogius Polonius. Vykonej někdo jiný, co vykonal Polák Sędziwój.“

Za úspěchem tohoto polského alchymisty , který podle záznamů provedl několik úspěšných transmutací olova ve zlato, ovšem údajně stála jeho lstivost. V saských Drážďanech prý lstí zachránil alchymistu Alexandera Setona, kterého chtěl místní kurfiřt mučit, aby vyzradil tajemství kamene mudrců. Za odměnu prý Seton svému zachránci věnoval trochu léčivého prášku. S tím se však Sędziwój nespokojil. Když jeho úspěšnější kolega zemřel, vzal si za manželku jeho vdovu a spolu s ní se dostal k zápiskům s tajemstvím Kamene mudrců.

Sędziwój tak nastartoval svou zářnou kariéru a svůj život dožil na panství v Kravařích, které dostal od císaře Ferdinanda II. po pobělohorských konfiskacích, jako nerudný stařec, který byl ve sporu se všemi svými poddanými, sousedy i císařským dvorem. Přestože se k stáru alchymii už vůbec nevěnoval, legenda praví, že prý kdesi na zámku v Kravařích zazdil šest zlatých kachen.

Z Anglie na jih Čech

V Praze se Sędziwój setkává i s dvojicí Angličanů na Rudolfově dvoře – alchymisty, mágy a okultisty Johnem Dee (1527 –1608) a Edwardem Kelleym (1555 – 1597). Vzdělanější a zřejmě i poctivější z této dvojice byl John Dee, někdejší rádce anglických panovníků Eduarda VI. a Alžběty I. Ten si na cestu po kontinentu sebou Edwarda Kelleyho vzal jako médium umožňující mu kontakt s andělskými bytostmi. Nicméně přes veškeré své filosofické, historické, matematické a astrologické vzdělání John Dee při své jediné audienci Rudolfa II. nepřesvědčil a velmi brzy byl vykázán ze země.

S Kelleym, který si pravděpodobně svou andělskou komunikaci v tajemném enochiánském jazyce původně jenom vymyslel, Dee prchl z Čech, aby se po krátké době vrátili do Čech tentokrát do služeb druhého nejmocnějšího muže království – Viléma z Rožmberka (1535 – 1592). Tam začala hvězda učence Johna Dee upadat a naopak hochštapler Kelley zde znovunastartoval svou okultní kariéru.

Zklamaný Dee se nakonec vrací do Anglie a z Kelleyho se stává uznávaná hvězda rudolfinské okultní scény. Slouží Rožmberkovi i panovníkovi, transmutuje před císařem rtuť ve zlato, zbohatne, pořídí si několik domů včetně výstavního paláce na dnešním Karlově náměstí, získá rytířský titul… Boží mlýny však Kelleyho dohání po nezdařeném zakázaném souboji, během nějž zabije jednoho z císařových dvořanů. Je uvězněn, opakovaně se pokouší o útěk a na následky zranění z nezdařených útěků nakonec i umírá. Milost pro něj přišla příliš pozdě.

A když už jsme spolu s Edwardem Kelleym navštívili i druhého významného mocného muže českého království z konce 16. století, připomeňme si jen, že alchymie tehdy neměla skutečně své místo jenom na dvoře pražském. Byl to právě Vilém z Rožmberka, kdo do Čech přivedl jako svého osobního lékaře Belgičana Anselma Boëtia de Boodta (1550- 1632), který (ač původně odpůrce alchymie) provedl další zaznamenanou úspěšnou transmutaci na českém území. Alchymistou byl i jeho další lékař Václav Lavín z Ottenfeldu (1550 – 1602). Na rožmberském panství se ve svém českokrumlovském domě královskému umění věnoval i Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535 – 1604), dodnes známý především pro své rybníkářské umění.

2014-06-15.alchymie03.big.jpg

Laborující rybníkář

Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan patřil bezesporu k nejzajímavějším českým alchymistům konce 16. století. Pro svého zaměstnavatele Viléma z Rožmberka úspěšně vedl ve funkci regenta jeho krumlovské panství a staral se o rozhojnění jeho již tak rozsáhlých pozemských statků. S mocným Vilémem pak tento geniální rybníkář sdílel i vášeň alchymistickou, která nezůstala utajena ani před jeho současníky. Říká se, že když provozoval své černé umění na křepenické tvrzi na Sedlčansku, kterou si na svém nově získaném panství postavil po dostavbě svého životního díla – rybníka Rožmberk, stoupal nad tvrzí tak černý dým, že za tím muselo být dozajista Krčínovo spojení s peklem.

Tvrz samotnou totiž měli postavit za pouhé dvě noci samotní čerti z pekla, za což měli získat na oplátku Krčínovu duši. Aby nemusel svůj závazek splnit, použil Krčín podle pověsti vycvičeného kohouta, jenž zakokrhal, když stavba budov tvrze byla hotová a zbývalo dokončit pouze opevnění. Čerti tak sázku o duši sice prohráli, ale lidové legendy praví, že Krčínovu duši nechali po smrti za trest bloudit mezi živými. Jiná legenda však praví, že Krčín sice skutečně nezemřel, ale mohl za to jeho alchymický prášek, který ve své černé kuchyni připravil.


john-dee.thumb.jpg

John Dee

John Dee byl anglický mág a okultista. Narodil se 23.7.1527 v Mortlake ve Velké Británii.

rudolf-ii-habsbursky.thumb.jpg

Rudolf II. Habsburský

Rudolf II. Habsburský byl rakouský císař a mecenáš okultismu. Narodil se 18.7.1552 ve Vídni v Rakousku. Zemřel 20.1.1612 ve věku 60 let v Praze.

tadeas-hajek-z-hajku.thumb.jpg

Tadeáš Hájek z Hájku

Tadeáš Hájek z Hájku byl český alchymista, astrolog, matematik a lékař císaře Rudolfa II.. Narodil se 1.12.1525 v Praze. Zemřel 1.9.1600 ve věku 75 let v Praze.

jakub-horcicky-z-tepence.thumb.jpg

Jakub Horčický z Tepence

Jakub Horčický z Tepence byl český farmakolog, lékař a rudolfinský alchymista. Zemřel 25.9.1622 v Mělníku.

edward-kelley.thumb.jpg

Edward Kelley

Edward Kelley byl anglický alchymista císaře Rudolfa II.. Narodil se 1.8.1555 ve Worcesteru ve Velké Británii. Zemřel 1.11.1597 ve věku 42 let v Mostě.

paracelsus.thumb.jpg

Paracelsus

Paracelsus byl středověký lékař, alchymista a mystik. Narodil se 10.11.1493 v Eggu u Einsiedelnu ve Švýcarsku. Zemřel 24.9.1541 ve věku 48 let v Salcburku v Rakousku.

michal-sedziwoj-ze-skorska.thumb.jpg

Michal Sędziwój ze Skorska

Michal Sędziwój ze Skorska byl polský alchymista. Narodil se 2.2.1566 v Lukawici v Polsku. Zemřel 18.8.1636 ve věku 70 let v Kravařích.

Vilém z Rožmberka ovšem nebyl jediný z českých šlechticů, kteří se snažili i v alchymickém umění držet krok s pražským dvorem. Laborovali i četní další čeští šlechtici, mezi nimiž vynikal obzvláště pan Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka (1570 - 1616). Tento prezident zemského apelačního soudu vlastnil bohatou alchymistickou knihovnu a údajně se chlubíval, že za alchymii vydal víc peněz než samotný císař Rudolf II. Není proto divu, že později musel kvůli dluhům veškerý svůj majetek prodat a zanechat své dědice v chudobě.

Alchymie jako povinnost k vlasti

Službu u všech tří již zmíněných nejvýznamnějších mecenášů alchymie – císaře, Rožmberka i Zajíce –si vyzkoušel i asi nejpozoruhodnější český alchymista rudolfinské doby Bavor Rodovský z Hustiřan (1526 – 1600). Ten přeložil celou řadu alchymistických knih a traktátů do češtiny, překládal například Paracelsovy spisy, ale nespokojil se jen s tím. Díla notně doplňoval svými vlastními praktickými poznatky a poznámkami. Jenom díky Bavorově mnohaleté soustavné práci vstoupily četné klenoty světové alchymické literatury i do literatury české.

Také alchymista Bavor Rodovský z Hustiřan byl původně poměrně úspěšným hospodářem. Kvůli zálibě v alchymii však své hospodářství začal velmi zanedbávat a upadl do dluhů. Kvůli tomu se dokonce dostal do vězení v Černé věži, odkud napsal poníženou supliku Vilémovi z Rožmberka, v níž žádal nikoliv svobodu, ale zvláštní vězení, kde by mohl pokračovat na svých rozpracovaných překladech Paracelsových děl do češtiny: „…vobmejšlejíc ty cesty, kudy bych se své milé české vlasti vždy nějakou povinnost ukázati a v nětčem dobrém budoucím paměť svou pozůstaviti, tudíž také mnohým dobrým mužům v tomto českém království obývajícím, jiného jazyku neznajícím, avšak v umění tajných žádostivým, taková umění náležitým a pobožným prostředkem v známost uvésti mohl…“

Rodovského žádost padla na úrodnou půdu. Vilém ho z vězení nejen vykoupil, ale poskytl mu i zaměstnání ve své vlastní laboratoři, za což se mu alchymista odvděčil nejen řadou mistrovských překladů, ale třeba i medovou vodou pro růst vlasů.

Ačkoliv před několika lety okomentoval v jednom časopisovém rozhovoru rudolfinskou dobu v alchymii velký znalec Královského umění Vladislav Zadrobílek celkem oprávněně jako jakýsi „druhý nálev alchymie“, můžeme tuto dobu, která byla jen jakýmsi pozdním odleskem někdejší lucemburské slávy, klidně považovat za zlatý věk alchymistů (nejen) v českých zemích. Ruce si v Praze podávala tehdejší intelektuální elita Evropy. A co na tom, že ji v minulém století poněkud zparodoval a zesměšnil filmový dvojpříběh Pekařův císař a Císařův pekař? Pohádka je to hezká a s realitou má pramálo společného. Á propos, víte, že alchymistickému laborování se intenzivně oddával i reálný císařův komoří, pověstný hrabivec Filip Lang z Langenfelsu (1560 – 1609)? Skončil násilnou smrtí ve vězení, poté co byl usvědčen jako zločinec. A věděli jste, že v císařské laboratoři skutečně pracoval jistý alchymista Hieronymus Alessandro Scotta? Nevíme sice o něm moc, ale určitě se nejmenoval Honza Skoták a zbyl nám po něm spis Speculum Alchemiae.

Publikováno: 15.6.2014, 12:00




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA