Poznání

Kořeny české alchymie: červený lev s modrou krví

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

Ačkoliv je slovo alchymie dnes jedním z nejvíce zprofanovaných slov v českém jazyce, dějiny této původně ryze okultní nauky zná dnes málokdo. „Alchymií“ je pro mnoho našich současníků totiž i pouhé mazání lyží, vaření cizokrajných jídel, či dokonce sestavování soupisky lecjakého sportovního týmu. V lepším případě si při tomto slově vybaví nějaké to „patláma-patláma“ ze slavné filmové pohádky o pekařově císaři. Se skutečnými posvátnými praktikami, které provozovali pouze ti nejmoudřejší a nejvzdělanější učenci své doby, to má společné jen to nešťastné slovo. Alchymie jako filosofická cesta, během níž dosahoval alchymista duchovních přeměn v těsném kontaktu s proměnami chemických látek v jeho pokusných nádobách, tak zůstává před zraky veřejnosti skryta v mlhách nevědomosti. A je to tak, možná dobře, ale je dobré si také připomenout, že i na našem území se psaly dějiny této prastaré vědy.

Víte, že…? 

Lucemburská okultní renesance

České země byly odpradávna zemí, v níž nebylo nouze o ložiska drahých kovů. Možná i proto zde dlouhá staletí pšenka zlatodějům a pátračům po bájné transmutaci kovů obyčejných v kovy vzácné nekvetla. Ale spíše to byla jistá intelektuální izolovanost od zbytku kontinentu, kde se podobné nauky úspěšně rozvíjely po dlouhá staletí, která stojí za tím, že se z dob před 14. stoletím o alchymii na českém území nedochovaly žádné významné zmínky. Prvních skutečných alchymistů se tak na našem území můžeme dopátrat až poté, co na český trůn usedl ve Francii vychovaný potomek Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, Karel IV.

2014-05-24.KonradZVechty.big.jpg

Konrád z Vechty

Spolu s Karlem IV. přišla do Prahy skutečná evropská intelektuální moderna té doby. Ačkoliv ani z doby jeho panování se o pěstování hermetických nauk příliš zmínek nedochovalo, existuje mnoho stop po tom, že i „černé umění“ se na královském, a později i císařském, dvoře provozovalo. Karel IV. si v Praze vytvářel nejen základnu mocenskou, ale i intelektuální. A k ní patřili v té době zcela samozřejmě i mágové, astrologové a alchymisté… A nemuseli to být jen jacísi bezejmenní a neznámí podvodníčci či příživníci, jak by se nám dnes mohlo zdát. O vášnivé zálibě v „černém umění“ u osoby samotného arcibiskupa pražského, se po království špitalo už v dobách, kdy tento úřad zastával Arnošt z Pardubic!

Dnes by se spojení takto vysokého církevního preláta s alchymií, či jiným okultním uměním, mohlo zdát naprosto nemyslitelné, nacházíme se však na konci středověku, kdy naopak patřilo k dobrému vzdělání. V té době sice platil přísný zákaz papeže Jana XXII., který roku 1317 vydal bulu proti alchymistům, jež obviňovala alchymisty z penězokazectví, a také tvrdila, že alchymická výroba drahých kovů z kovů obecných není možná. Ale nikdo si z toho zřejmě příliš hlavu nedělal.

O tom, že pražský arcibiskupský post nijak nebránil bádání nad alchymickými tajemstvími hmoty, svědčí i fakt, že jeden z prvních známých traktátů o alchymistickém Velkém Díle na českém území sepsal jistý Zikmund Albík z Uničova (1358 – 1427), osobní lékař Karlova nástupce Václava IV. a kancléř pražské univerzit, který na arcibiskupský stolec usedl v roce 1411. Je také poměrně bezpečně známo, že alchymií se zabýval i jeho nástupce Konrád z Vechty (1364 – 1431). Ten byl sice roku 1421 dán do papežské klatby, ale spíše než jeho alchymistická záliba v tom sehrál roli jeho přestup k husitství.

2014-05-24.ZikmundAlbik.jpg

Zikmund Albík z Uničova

Alchymii se v Čechách počátku patnáctého věku nevěnovali ovšem jenom církevní preláti. Další významný český, leč v originále latinsky psaný, veršovaný traktát Processus de Lapide Philosophorum (Postup výroby kamene mudrců) z roku 1412 sepsal jistý mnich Jan Těšínský. Tentýž autor pak sepsal i prozaický alchymický spis Aenigma de lapide (Hádanka o kamenu).

Alchymie dobývá trůn

Za panování krále Václava IV. (1361 – 1419) bylo vše, co bylo za jeho otce jaksi cudně skryté za zdmi paláců a hradů, poněkud veřejnější. Sám král svou slabost pro okultní nauky dával okázale najevo, a nepokrytě se jimi řídil i v praxi. Svými odpůrci byl proto někdy nazýván „consultor demonum“. Vlastnil též velikou okultní knihovnu umístěnou na svém soukromém Hrádku u Kunratic. Podle pozdějších, leč velmi důvěryhodných, zpráv v ní mělo být na sto deset kodexů, mezi nimiž měly být i spisy o černém umění a přírodních vědách. Po Václavově smrti je z Čech odvezl jeho bratr Zikmund a do dnešních dnů se dochovaly pouhé dva sborníky, jeden v Mnichově a jeden ve Vídni.

Alchymie na královském trůně však smrtí zhýralého krále Václava, dobrotivého patrona všech okultistů, ale i podvodníků, nekončí. Zálibu v alchymii totiž nalezla i druhá manželka císaře Zikmunda Lucemburského (1368 – 1437) Barbora Celjská (1390 – 1451). Tu sice již v roce 1427 její manžel zavrhl pro údajné nevěry, ale později se k ní vrátil a ona spolu s ním usedla na královský i císařský trůn. Po jeho smrti a nástupu svého habsburského zetě Albrechta na trůn se v roce 1441 vrací do Čech a ve svých věnných městech Hradci Králové a hlavně na Mělníku se věnuje transmutaci kovů.

2014-05-24.BarbaraCeljska.big.jpg

Barbora Celjská

O laborování královny na vejminku zanechal osobní svědectví především další věhlasný český alchymista té doby Jan z Lázu, který za ní na Mělník přispěchal, a toto setkání nakonec málem skončilo tragicky. Poctivému alchymistovi Janovi totiž nedalo mnoho práce, aby rozpoznal, že „transmutace“ předváděné zhrzenou stárnoucí královnou jsou jen samý trik, klam a podvod. „V mé přítomnosti vzala k pokusu rtuť, arsenik a ještě jednu látku, kterou však nepojmenovala, ač ji dobře znala. Vše zpulverizovala a pomocí prášku pak zbarvila měď na stříbro. Tento kov se na prubířském kameni sice choval jako stříbro, ale kovat se nedal. Tímto způsobem ošidila mnoho lidí,“ poznamenal si a zaznamenal i další nepravosti korunované „alchymistky“. „Poněvadž jsem viděl samou lež a podvod, vyčítal jsem jí to. Chtěla mě dáti uvězniti; přece jsem však s pomocí Boží unikl,“ dodal později s úlevou.

Abychom byli historicky objektivní, tak ani v Itálii vzdělaný Jan z Lázu nebyl – alespoň co se výsledků Velkého Díla týká – příliš úspěšným alchymistou. Svědčí o tom přízvisko, které dostal od svých současníků, Lasnioro, jehož původ se odvozuje od italského „Laz nien oro“, doslova: Láz – žádné zalto. Přesto to byl zřejmě člověk vnitřně poctivý a morálně pevný, který se nikdy nesnížil k pokoutním podvodům a lžím. Je mu připisováno několik alchymických traktátů, některé takřka jistě, jiné s větší či menší mírou spekulací. Mohl by tak být mimo jiné autorem nejstaršího alchymického traktátu v češtině Cesta spravedlivá v alchymii, o jehož autorovi se pouze ví, že byl žákem Mistra Antonia z Florencie, či jiného zmizelého traktátu Zlato - bláto. Někteří badatelé a záhadologové dnes Janovi z Lázu dokonce připisují autorství slavného kódovaného tzv. Voynichova rukopisu.

Alchymisté s modrou krví

Laboratorní pokusy, během nichž se spolu s hmotou v alchymistově tyglíku zušlechťovala i jeho vlastní duše, nebyly v dobách předhusitských i pohusitských ničím neobvyklým ani v řadách významných českých velmožů. Například slezský kníže Václav II. Opavský (1397 – 1449) si zbudoval svou alchymistickou laboratoř ve svém pražském rodovém paláci na Karlově náměstí. Ten dům později vstoupil do povědomí pod jménem Faustův dům a po knížeti Václavovi jej vlastnila ještě celá řada alchymistů: například Prokop z Prahy, či slavný Magistr Edward Kelley z rudolfinské doby a v 18. století i další alchymisté Ferdinand Antonín Mladota ze Solopisk a jeho syn Josef Petr Mladota.

2014-05-24.MladotovskyPalac.big.jpg

Svědek nejstarších alchymických rejů, Mladotovský palác na Sadelerově prospektu z počátku 17. století



edward-kelley.thumb.jpg

Edward Kelley

Edward Kelley byl anglický alchymista císaře Rudolfa II.. Narodil se 1.8.1555 ve Worcesteru ve Velké Británii. Zemřel 1.11.1597 ve věku 42 let v Mostě.

karel-iv.thumb.jpg

Karel IV.

Karel IV. byl český král a poslední zasvěcený císař Svaté říše římské. Narodil se 14.5.1316 v Praze. Zemřel 29.11.1378 ve věku 62 let v Praze.

vaclav-iv.thumb.jpg

Václav IV.

Václav IV. byl český a římský král, syn Karla IV.. Narodil se 26.2.1361 v Norimberku v Německu. Zemřel 16.8.1419 ve věku 58 let na Novém hradě u Kunratic.

Ještě v roce 1455 se český král Ladislav Pohrobek (1440 - 1457) po nástupu na český trůn domáhal na svém někdejším poručníkovi Fridrichovi III. (1415 – 1493) vrácení zmíněné proslulé okultní knihovny Václava IV. v té době umístěné ve Vídni. Jak známo, knihovny se od císaře nedočkal. Numerologie, mystika čísel, astrologie a alchymie totiž byly i koníčkem habsburského císaře, který se jim věnoval natolik náruživě, že zandebával svou temperamentní ženu, vládnutí, i zájem o veškerý okolní život. Nešťastný Ladislav nicméně od posledního bosenského krále Štěpána měl prý alespoň získat text jakési alchymistické mše.

Alchymistická záliba nejvyšších velmožů nebyla jen rodovou záležitostí Lucemburků a Habsburků. Ke královskému trůnu měl blízko i další známý alchymista, nejmladší syn krále Jiřího z Poděbrad, Hynek z Poděbrad (1452 – 1492) nazývaný kníže Minsterberský. Ten si svou alchymickou dílnu zřídil přímo v odvěké pokladnici českého království, v paláci na náměstí v Kutné Hoře. Nádhernou bezpochyby alchymickou výzdobu stropu oratoře ve věži tzv. Sankturinovského domu tam ukazují dodnes.

Publikováno: 24.5.2014, 9:00




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA