Poznání

Esence Reiki II.: Reiki v Evropě

Autor: Lenka MAREČKOVÁ

Obrázek

Druhý díl seriálu o reiki nám ukáže nejenom to, jak se reiki dostalo přes celou zeměkouli až do našich končin.

Když si paní Hawayo Takata, Japonka žijící na Hawaji, vymyslela historku o tom, že Mikao Usui byl křesťanský mnich pátrající po způsobu, jakým uzdravoval a léčil Ježíš Kristus (patrně ještě zkrášlenou jejími následovníky fascinovanými novým možným způsobem léčení a probouzení vědomí), měla možná ty nejlepší úmysly. V tu dobu žila Amerika ještě vzpomínkou na Pearl Harbor a patrně žádnou novinku z Japonska by nepřijala.

Mikao Usui ovšem nebyl křesťan, ani mnich, byl to osvícený obchodník a laický buddhista z Kjóta. Není jediný důvod domnívat se, že je něco pravdy na historkách, kterými byl později opředen: kromě toho, že odešel na posvátnou horu Kurama kde meditoval, a dosáhl satori – bleskového osvícení – anebo alespoň schopnosti léčit pomocí energie, kterou pojmenoval Rei-ki (Rei – světlo, záře, svatost duch, tajemství, a Ki – univerzální energie, příroda), používal jí velmi úspěšně k léčení jiných lidí a zasvěcoval do ní žáky.

Stanovil principy – velmi jednoduchá vyjádření rad pro každou duchovní cestu. Zajímavé je, že stejně jako původně starozákonní desatero (podoba zjednodušeného staroegyptského vyznání Maast v Egyptě) – původně ne jako rozkaz, ale jako znak: ten kdo má zasvěcení Reiki a jde její cestou, se pozná právě podle toho, že nevyvolává konflikty a neúčastní se jich, nepodléhá strachu, uvědomuje si důvody k vděčnosti za všechno, čeho se mu na cestě dostává, vlastní činností přispívá k obecnému prospěchu nakolik může, ale na nad svoje možnosti, je laskavý, pozorný, soucitný vůči jiným bytostem. Minimum: nezlobím se, nebojím sen jsem vděčný, pracuji podle svých možností, jsem milý k ostatním.


hawayo-hiromi-takata.thumb.jpg

Hawayo Hiromi Takata

Hawayo Hiromi Takata byla propagátorka reiki v USA. Narodila se 24.12.1900 v Hanamaulu na Havaji v USA. Zemřela 11.12.1980 ve věku 80 let.

mikao-usui.thumb.jpg

Mikao Usui

Mikao Usui byl zakladatel a objevitel reiki. Narodil se 15.8.1865 v Taniai v Japonsku. Zemřel 9.3.1926 ve věku 61 let ve Fukujamě v Japonsku.

Do Anglie a později do Čech přivezla Reiki dr. Mari Hall. Po ní se tu objevil Jürgen Klaubert, a později se tedy objevila řada dalších učitelů, označovaných (oproti Japonsku) titulem „mistr“ (pro ty nejváženější učitele se v Japonsku používá označení sensei – učitel), nebo později dokonce tu a tam i velmistr (titul, který si takový učitel zpravidla udělí sám). Asi i z předchozího výkladu je patrné, že cokoli podobného je v rozporu s principy Reiki a v původním systému pro nic takového nebylo místo. To je cesta k vnitřní čistotě, koncentraci, pokoře.

Jestliže do základů – čehokoli - vložíme i jenom zrnko nepravdy, dříve či později se projeví. Dlouho jsem si neuvědomovala, co se stalo s touto cestou a jak se účelové nepravda Hawayo Takaty projevila právě zde.

Je to ale jasné na první pohled, pokud známe právě ten základní směr a principy: namísto cesty do Jednoty, který je spojená se zjednodušováním a zcelováním, a rozvíjením vlastního vnitřního potenciálu, do západní cestě vstoupil stereotyp rozrůzňování a dalšího rozvíjení navenek místo sjednocování a cesty dovnitř.

2012-08-14.lotos02.big.jpgZatímco na japonské cestě se na druhém stupni dozvíte, že symboly jsou jen pomůcka pro začátečníka a smyslem cesty je získat tak pevné a trvalé spojení se Zdrojem a sjednotit se s energií natolik, abyste je nepotřebovali, západní cesta symboly rozvíjí, přikládá jim velkou důležitost jako klíčům a zakládá na nich celá různá odvětví. Některé symboly jsou přitom dokonce zavádějící nebo nebezpečné: řada těch, s kterými je možné se setkat, nemají s cestou ke Zdroji nic společného – jsou jen vyplaveninami z podvědomí, někdy nevědomou vzpomínkou na činnost, která vedla ke zkáze starších světů anebo se na těchto katastrofách podílela.

Do toho vstupuje další západní levohemisférický stereotyp: komerční nabídka energií ještě a ještě lepších a novějších, a více-dimenzionáních. Vtip je v tom, že podobné nabídky Vás odvádí ze středu a od Vás, zatímco původním cílem je dostat se naopak co nejvíc do středu a ke Zdroji, a tedy nořit se do sebe a vystupovat vzhůru. Zaměření pozornosti navenek a hledání „multidimenzionality“ jinde, Vám v tom však spolehlivě zabrání.

Zatímco japonská cesta aktivuje Váš vnitřní potenciál a vede Vás tak, abyste zvenčí v konečném výsledku nepotřebovali nic vyjma sebe, na západní se Vám nabízí spousta pomůcek a opěrek (symboly a jejich shromažďování, rozvíjení, používání, opírání se o ně).

Rozrůznění cest, nerespektování tradice a pravidel Reiki způsobilo chaos, kdy již není ani podle linií zřejmé, nakolik je který z učitelů zasvěcen do Reiki a může toto zasvěcení předávat a co se při těchto zasvěceních vlastně děje.

Při iniciaci do Reiki často zažíváme hluboké pohnutí. Zážitky můžeme mít různé, změny prožívat a cítit také individuálně podle vlastního nastavení a stupně poznání. Často ji vnímáne jako dveře, které se před námi otevírají – a za nimi vidíme Kosmos, jho tajemství, Poznání, Jednoty. Před těmito dveřmi do Jednoty většinou při první iniciaci zůstáváme stát v úžasu. Už málokdy si povšimneme toho, jak rychle se po tomto potěšení pohledem na Jednotu, obrátíme a prcháme opačným směrem: namísto toho, abychom šli dál, shromažďujeme – nakupujeme: další iniciace, další a ještě účinnější symboly, hledáme něco dalšího – novějšího, silnějšího – necháme si namluvit, že Reiki je plochá nebo dvou – tří úrovňová, zatímco tento nový symbol nebo jiný druh energie nám umožní nové a ještě silnější prožitky anebo rychlejší pokrok – a nevidíme, že jsme se stali otroky svých iluzí, že stále hledáme navenek místo uvnitř, že jestli jsme se na chvíli přiblížili Jednotě, teď od ní prcháme mílovými kroky. A aniž bychom vůbec poznali potenciál a dovolili si ponořit se tak hluboko, abychom mohli poznat sami sebe – podstatu cesty a energie – nakupujeme jen chvíli přinášející uspokojení náhražky. Náhražky ne proto, že by snad samotné tyto systémy byly špatné – jsou jiné, mohou být zavádějící stejně jako v podstatě dobré – ale proto, že přestože nám už někdo ukázal cestu – my místo toho hledáme navenek, shromažďujeme symboly, další pomůcky, nové impulsy, prožitky, které jsou po povrchu… Toto je výsledek. Tohle je největší past západní cesty Reiki – stereotyp shromažďování a nákupů a útěků od sebe samých, který jsme tam vložili.

Namlouváme si – soudíme - aniž bychom poznali hloubku Reiki – že „nové“ energie jsou lepší. Můžeme mít samozřejmě strach – z vlastních možností, otevřených dveří do vlastního vesmíru, síly, neznámého. Ale v takovém případě – než se obrátíme dovnitř a nepochopíme, že cesta vede skrze naše srdce a naší hlubinu – nezískáme zase nic jiného než dočasná uspokojení, která se časem vytratí.

Díky rozšíření se Reiki v USA a Evropě doputovala přes západ do Japonska, kde se mezitím stala exklusivní možností pro velmi úzký okruh lidí, a do značné míry se na ní zapomnělo. Tím došlo k oživení Reiki v Japonsku. A odsud se dostala už přímou cestou k nám.

Nyní tak máme možnost využít vlastních zkušeností a potřeb, i čistoty původního pramene. Nikdy při tom ale nesmíme zapomínat, že pokud nechceme jenom sami se sebou hrát hry, žít v iluzi a předstírat, musíme se soustředit na to, co je na každé podobné cestě kamenem úhelným: vnitřní opravdovost a pravdivost. A k tomu je třeba v tomto konkrétním případě dodat i rozlišování směru, kudy se vydáváme.

V současné době transformace, která nás konfrontuje s námi samými a vlastními rozhodnutími pro pravdivost a tím, kolik nám do cesty klade různých zkoušek a pastí i v duchovní oblasti, a namísto osvobození nabízí záměnu iluzí za jiné iluze, to platí dvojnásob.

Existují nejrůznější drogy, kterými se můžeme opájet. Důležité je vždycky a ve všem hledat Pravdu.

Místo setkávání,
Lenka Marečková

Publikováno: 21.8.2012, 9:00




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Mgr. Lenka Marečková, nar. 3. 6.1963, PF UK 1996, zaměření na ústavní právo a právo EU a oblast lidských práv, zvláště dětí. Publikační činnost: zpočátku samizdat a exilová nakladatelství, později v odborných časopisech a nakladatelství Academia.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA