Poznání

Bezhlavá cesta Richarda Langa

Autor: Jaroslava MALINOVÁ

Obrázek

Jak se na sebe podívat zevnitř? Dejte obě ruce před sebe, jako byste drželi velký nafukovací míč. Dívejte se na ně. Pomalu je začněte zvedat vzhůru. Až nad hlavu. V určitou chvíli dojde k tomu, že vám ruce zmizí ze zorného pole. Zeptejte se vlastních rukou - kde teď jste? Máte v nich celou místnost, celý Vesmír se všemi hvězdami…

Experimenty s pozorností

Na okamžik TO cítím. Jsem na semináři se zvláštním názvem – Bezhlavá cesta. A Richard Lang, anglický duchovní učitel, nás právě provádí prvním za svých „experimentů“. Jsou to experimenty Douglase Hardinga (1909-2007), filosofa, mystika a Richardova učitele, který si získal mnoho čtenářů mimo jiné knihou „O životě bez hlavy – Zen a znovuobjevení zjevného“. Po jejím vydání v roce 1961 sestavil řadu praktických cvičení zaměřených na vedení pozornosti do přítomného okamžiku, bez rozumových komentářů. 

2012-05-04.Lang (3).big.jpgV roce 1970 se Hardingova semináře zúčastnil i mladičký Richard Lang. Jak to na něj zapůsobilo, víme: „Sám jsem tuto pravdu objevil v sedmnácti letech a velice jsem se zlobil na toho člověka, který mi ji ukázal. Do té doby jsem si hýčkal romantickou identitu duchovního hledače. Bylo mi ale jasné, že se velmi rychle stávám tím, kdo už našel…“ Od té doby „The Headless Way“ praktikuje a šíří po světě. Vůbec se mu nedivím.

Kam mizí jídlo?

Realisticky vzato, dostala jsem se s úvodním experimentem pouze za omezení zrakového pole. Ale tenhle nesdělitelný a hluboký prožitek zároveň chutnal po mnohem hlubší pravdě. Na okamžik se stal výstupem za hranice mysli. Stačí jen na tento typ experimentů přistoupit a neuzavírat se před závratným nekonečným prostorem, který se tím otevře za zády.

„Je zcela na místě cítit při experimentech strach, nebo závrať,“ podotýká Richard. Nenacházím v prostoru za hlavou žádných hranic. Rozechvěle se seznamuji s rozlehlou prázdnotou. Při obědě v ní mizí jídlo neznámo kam. Během ranní hygieny zas do sebe nechává vcucnout zubní kartáček. „To, kým doopravdy jsme, má zvláštní schopnosti,“ učí nás Richard Lang.

Chodíme bez tváře

Zkusme další experiment. Ukažte rukou na vzdálenější předmět ve vašem okolí a chvíli ho pozorujte. Pak ukažte na zem nedaleko Vás. Potom na svou nohu a buďte si vědomi její existence. Nakonec ukažte na svůj vlastní obličej. Co si uvědomujete teď? Místo, ze kterého se na svět díváte, nemůžete pozorovat. Co to má znamenat? Nikdo tam není! Klidně si chodíme po světě bez tváře! Jako jsme se bez tváře narodili a bez tváře také zemřeme. Mezitím projde mnoho let strávených pozorováním toho, co jsme se za svůj obličej naučili považovat. Spokojujeme se s náhražkou – zrcadlem. Není nám přitom už vůbec divné, jak je v něm všechno podivně ploché, chladné a vzdálené. Zrcadlo je konec, stopka - za hlavou prostor pro úžasnou cestu k naší pravé podstatě.

„Blíže je On, než dýchání, je blíže než ruce a nohy.“ 

Alfred Tennyson

 

 

 

 

Naučili nás, že když my někoho pozorujeme, někdo se také dívá na nás. Někdy záhy potom jsme přestali vidět. Fantazie o tom, jak vidí ostatní lidé nás, zcela zaplňují prázdný prostor, kterým oblast našeho dětského obličeje původně byla. Snažíme se nasazovat odpovídající grimasy, sžíváme se s maskou, a čím lépe se to daří, tím hůře se cítíme. Richard Lang prý chodí po světě bez tváře již přes třicet let. I podle fotek je vidět, že to jeho obličeji mimořádně prospívá. Na naše složité otázky odpovídá velice jednoduše. Působí civilně, prostě, nevyzařuje žádnou zvláštní energii, vlastně je nezajímavý a obyčejný. Jakoby se okolo něj vůbec nic nedělo, ale nenechme se mýlit…

2012-05-04.Lang (1).jpg

Otáčení světa

Znovu ukažte na vlastní obličej, uvědomte si jeho nepostřehnutelnost, jak se vymyká vašim pozorovacím schopnostem, a vzdejte to. Namístě vašeho „obličeje“ se rozhostí blažená nicota. Začněte se pomalu otáčet kolem vlastní osy. Prstem stále ukazujte na obličej. Když přitom opravdu spočinete v prázdnotě, stane se zvláštní věc. Prázdnota se totiž nemůže točit. Je nehybná, bezčasová, nekonečná. Točí se místnost. Bum! Další satori. Jednodušší cesta už být nemůže.

Obdobné vnímání má uvědomělý cestující v autobuse: on jako součást bezrozměrné prázdnoty se nikdy nikam nepohybuje, pohybuje se pouze okolí. Sám mistr Lang nepřiletěl do Prahy letadlem. V jeho zorném poli byl Londýn, pak útroby aeroplánu a nakonec se kolem něj objevila Praha. Ze svého vnitřního a nehybného útočiště se přitom nepohnul ani o píď. Zůstal tam, kde byl vždycky. Spojovat pohyb se sebou samým není známkou osvícené mysli. Když řídíte auto, rukama vyčnívajícíma z nehybného prostoru, uvádíte tím do pohybu celé své okolí. Domy a stromy někam ubíhají, zatímco váš cíl se přibližuje.

„Když jdu po mostě, plyne most, ne voda.“ 

Zenové rčení

 

 

 

Jediné oko

S pravou podstatou očí je to, jako když si nasazujete dalekohled. Nakonec vidíte dvěma dírkama jeden obraz. Když si na místě obličeje uvědomujete prázdnotu, jako byste měli jedno jediné oko. Podívejte se na své nohy, jak spočívají na zemi. Pak na kolena, na stehna, na břicho, na prsa, kousek ramen… dál se zase začínáme ztrácet v prázdnotě. Bezhlavě z ní vyčuhujeme. Naše individualita i individuality ostatních lidí jsou místa, na kterých z prázdnoty něco vyčuhuje. To něco jsme my.

Zvykli jsme si žít spíše pro své okolí, než pro sebe. Stali jsme se pro ostatní osobou za obličejem. Při pokusech vrátit se sami k sobě, neopomiňte prosím ten zarážející moment, kdy se setkáte s prázdnotou uvnitř. Pro okolí stále zůstanete jedinečnou osobou. Uvnitř sebe však můžete obývat nekonečný prostor, bez času, odkud k vám může kdykoli cokoli přijít, kde všechno vytváříte. Můžete se na to spolehnout. A co víc, nejste s tím vůbec osamoceni. Vaše prázdnota sousedí, ba přímo je jedno s prázdnotou ostatních lidí. Jen se prostě dívat, jako jsme se dívali po narození, než nám ukázali zrcadlo. Jen na chvilinku udělat skulinku v myšlenkách. Učinit znovu svou prvotní zkušenost. Nelze to nijak racionálně zdůvodnit, takže o tom nepřemýšlejte.

Kolika pohledy se díváme?

Tvoříme dvojice, chytáme se okolo pasu. Obě vnější ruce natahujeme před sebe, podobně jako na začátku každý ty svoje. Kolika pohledy se díváme teď? Stále jedním. Když pohlédnu dolů, jsme od sebe jasně odděleni. Avšak nad hrudníkem? Obě naše těla mizí do společné prázdnoty!

Tvoříme kruh složený ze všech účastníků semináře, včetně lektora, držících se okolo pasu. S pohledem sklopeným k zemi, upřeným na nohy, nevidím ničí hlavu. Stejně jako nevidím svoji. Můj prostor bez hlavy se stal společným prostorem bez hlav nás všech. Jedna jediná prázdnota. Kruh připomíná korunu, nebo kruhový chrám bez střechy, aby zevnitř byla vidět jasná obloha.

Čtvrtka s otvorem

Nejkrásnější fotografie mám z experimentu pracovně nazvaného „čtvrtka s otvorem“. Otvor ve čtvrtce je velký jako obličej. Zpočátku skrze něj hledíme do prostoru, jako oknem. Postupně ho přibližujeme k obličeji, k prázdnému místu, z něhož se díváme jediným okem. Čím větší část místnosti se nám v „okně“ objevuje, tím bdělejšími se stáváme. Místo na výhled do krajiny se zaměříme na sebe jako pozorovatele. V okamžiku, kdy okraje čtvrtky zmizí našemu pohledu, z pohledu ostatních jsme si jí nasadili na obličej. Nás však zrovna zaujalo, jak se prostor tam venku změnil v nekonečno. Jsme jím naplněni.

2012-05-04.Lang (4).big.jpg

Zdá se mi, že seminář přilákal zájemce, kteří již nějakým způsobem po světě s prázdnou hlavou chodí. Naslouchají tiše a spokojeně. Dále ty, kteří právě prožívají zlomové životní období  a jsou otevření neznámému. Dva lidé brzy po zahájení odcházejí. Není možné sílu Richardových experimentů nepocítit, ale je možné se jich polekat a uzavřít se. Osobně nejvíc oceňuji, že praxe bezhlavé cesty nepřikrmuje moje duchovní ego. Nic nepřidává. Přidává Nic. Jaká sebedůležitost zbývá člověku, který procitl do prázdnoty?

„A proto ty, jenž se můžeš radovat ze všeho, raduj se z ničeho. A proto ty, jenž můžeš poznat vše, poznej nic. A proto ty, jenž můžeš mít vše, měj pouhé nic.“

Sv. Jan od Kříže



 

 

 

 

Více informací možno získat z knížky Richard Lang: Bezhlavá cesta (Maitrea, 2011)

Oficiální stránky: http://www.headless.org

Video: http://www.youtube.com/watch?v=82SeOshW9NE&feature=player_embedded.

Semináře bezhlavé cesty v České republice: www.maitrea.cz/bezhlava-cesta

Publikováno: 4.5.2012, 10:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA