Poznání

Adventní věnec – zelený nositel Kristova Světla

Autor: Jaroslava MALINOVÁ

Obrázek

Adventní věnec je předmět, který nevychází z lidové tradice. To mu ale nezabránilo v tom, aby se u nás po roce 1989 nezačal těšit rostoucí oblibě. Tento zvyk se k nám dostal z Německa zhruba před 150-ti lety. Ne o moc později, než vánoční stromeček. V rukou invenčních návrhářů bohužel často ztrácí svou symboliku, podléhá módním trendům, a je degradován na pouhé osvětlení svátečního stolu. Proto si jeho poselství připomeneme.

Fotogalerie 

Dřevěné kolo

První adventní věnec vyrobil pravděpodobně Johann Hinrich Wichern, mladý pedagog a evangelický pastor. Bylo to v Hamburku, přesněji v ústavu pro opuštěné děti z nejnižších sociálních vrstev. Děti se pastora neustále ptaly, kdy už budou Vánoce. Psal se rok 1839 a svícen měl podobu dřevěného kola od vozu. Viselo u stropu, ozdobené 23-ti svícemi. Za každý den čekání se zapálila jedna.

Teprve později se věnec začal přizdobovat jedlovými větvičkami, přesunul se na stůl a svíčky zůstaly jen čtyři.     Za každou adventní neděli jedna. V této podobě adventní věnec velice rychle získal na popularitě nejen v Německu a v sousedních zemích, ale i v Americe a Velké Británii. Katolická liturgie na něj dokonce pamatuje s obřadem,     při kterém kněz přineseným adventním věncům žehná. V Čechách se jedná o mši v první neděli adventní.

2011-11-23.venec0002.big.jpg

Zelené větvičky

Nošení zelených větviček do domu však zároveň připomíná pradávný zimní obyčej. Jedlové větve byly například pro starověké Římany symbolem Saturnálií, slavností slunovratu. Mezi stálezelené rostliny, upomínající nás           v dobách nejhlubší temnoty na vitální, éterné síly přírody, patří i cesmína, břečťan, jalovec, tis, túje, cypřiš a jmelí. Ten, kdo je poprvé spletl do věnce, přitom mohl dost dobře myslet na ustavičnost kosmických cyklů,                nebo na Slunce samo.

Protestantská tradice přiřkla adventnímu věnci a vlastně Vánocům vůbec, barvy červenou a zelenou. (V katolické liturgii je to však fialová a růžová.) Obě symbolizují svým způsobem život. Rudá byla Kristova krev, kterou prolil  za spásu nás hříšníků. Hořící svíčky symbolizují život rovněž. S každou nově zapálenou přibývá světla. Čekají trpělivě, až na ně přijde řada. I naše čekání tak dostává kvalitu trpělivosti, namísto nedočkavosti a rozmrzelosti. Rodiče tak mohou děti snáze poučit o pravém smyslu Vánoc, pokud ho znají. Nejen děti se musejí učit rozumět kvalitě času v průběhu roku.


2011/11/2011-11-23.venec01

Počet obrázků: 10

Další významy

Kromě čtyř týdnů předcházejících zrození Jezulátka, astronomicky nového světla v lůně zimy, mají čtyři svíce      na adventním věnci i další významy. Jsou čtyřmi světovými stranami, kterým Kristus žehná. Jsou i křížem, který  na sebe vzal, aby smyl hříchy světa.

Věnec sám patří vždy vítězi. Tak je zřejmé, že Kristova oběť nebyla zbytečná, protože On nad temnotou zvítězil. Došlo k zásadní změně v auře Země. Kruh také symbolizuje věčnost a vzkříšení, věčný život.

Advent znamená latinsky návrat. Tak si křesťané o Vánocích připomínají i slíbený druhý příchod Ježíše Krista,  který by ovšem zároveň znamenal i konec světa jak ho známe. Apokalypsu. V minulosti již byl vícekrát mylně předpovídán. Snad se dá říci naštěstí.

2011-11-23.venec0003.jpgSymbolika svíček

Svíčky na adventním věnci jsou vždy zapalovány proti směru hodinových ručiček. Každá z nich má své jméno a význam.

První je „svíce proroků“, zejména je tím míněn prorok Izajáš, který nejpodrobněji prorokoval okolnosti ohledně budoucího zrození Syna Božího na tento svět. Představuje naději Židů na příchod Mesiáše.

Na druhou neděli adventní je spolu s první zapálena i druhá svíce. Říká se jí betlémská a upomíná na Krista položeného v jesličkách. Prorokem Ježíšovy duchovní moci byl Jan Křtitel: „Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým“ kázal podle Markova Evangelia.

Na třetí adventní neděli je zapálena třetí svíce. Bývá nazývána pastýřská. Pomyšlení na Krista jako starostlivého Pastýře křesťany naplňuje radostí. Poté, co byl jeho příchod předpovídán starozákonními proroky (1. svíčka), se skutečně fyzicky narodil (2. svíčka) a nakonec jsme ho i my s vděčností přijali do svých srdcí (3. svíčka), aby se stal naším Pastýřem.

Na čtvrtou adventní neděli se zapaluje čtvrtá svíčka. Říká se jí andělská, nebo také Mariina a upomíná nás          na princip lásky. Ještě jinak bývají svíčky nazývány: Izajášova, Janova, Pastýřská a Mariina. Tím se kruh opět uzavírá. Skrze Mariinu přijímající lásku a čisté očekávání mohl Boží syn přijít fyzicky na tento svět. I my bychom měli být připraveni na zázrak zrození „Ducha v lůně duše“, obdobně jako byla ona. Požehnaná mezi ženami. Advent je vlastně takovou dobou příprav na hluboký duchovní prožitek, v minulosti provázenou očistným půstem.

Některé varianty adventního věnce v sobě zahrnují ještě pátou svíčku, zasvěcenou samotnému Kristu. Ta se pak rozsvěcuje až na štědrý večer a symbolizuje Světlo Kristovo.

Publikováno: 23.11.2011, 11:00




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA