Poznání

Podzimní slavnosti archanděla Michaela

Autor: Jaroslava MALINOVÁ

Obrázek

O Vánocích se klaníme právě narozenému Spasiteli, o Velikonocích si připomínáme jeho mučednickou smrt na kříži, v době Svatojánské slavíme rozlet lidských smyslů ven do dálek vesmíru.

Zakladatel duchovní vědy zvané antroposofie, Dr. Rudolf Steiner, již před sto lety doplnil notoricky známé křesťanské oslavy konané v blízkosti slunovratů a rovnodenností i o tu poslední, která ještě scházela – podzimní slavnost michaelskou. Michael, hierarchicky nejmocnější z archandělů, je ve Zjevení svatého Jana vylíčen jako přemožitel draka – Satana. Po několika zjeveních archanděla v italském Garganu v pátém století po Kristu se jeho pozemským svátkem stalo 29. září. V michaelské době smíme i my prožívat, jak v nás roste vůle proti pohodlnosti, úzkostlivosti, směrem k vnitřní iniciativě a svobodě.

A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi.
A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.

Steinerovu duchovnímu vnímání se v probíhajícím ročním cyklu zjevovali andělé oblétající náš svět a předávající si, básnicky řečeno, zlatá vědra. Gabriel, Rafael, Uriel a Michael. Ve své činnosti na sebe navzájem navazují, žehnajíc tak Zemi svými perutěmi, ve vzájemné harmonii. Každý člověk je schopen se s tímto ročním během vnitřně spojit. Může se více a více účastnit všech dějů v přírodě. Nejen jaksi tělesně. Nejde přeci jen o to, obléci si v zimě svetr a v létě tričko. Na proměnách přírody se můžeme podílet celým srdcem. Vnímat, že když život v přírodě raší, venku víří a poletují elementární duchové v křivkách, jež jim vnucují chody planet. Hovořím v první řadě o jaru proto, že smyslově založený člověk se spíše ztotožňuje s tím, co se rodí. Má jaksi samo sebou smysl pro to, co klíčí a žene do plodu. Na rozdíl od toho, co vadne a ochromeno umírá s podzimem. S tím se ztotožňuje obtížně. Jak tedy duchovně prožít stávající podzimní čas? Jaké impulzy pro náš vnitřní vývoj nám přináší?

2011-09-28.michael01.jpgMichaelův triumf

Po podzimní rovnodennosti, 23. září, nastává pozvolna převaha temnoty. Při pohledu na uvadání přírody propadáme i my jaksi samovolně pocitům smutku, strachu a depresi. Usínáme. Usnout však znamená prohrát. Steiner o tom ve svém Kalendáři duše nanejvýš výstižně napsal toto: „Ke spánku nutí přirozenost: bdít musí duše hlubiny a bděle vnášet slunce sálavu ve chladnou zimy záplavu“.

Na tomto ročním rozmezí stojí mocný archanděl Michael, často zobrazovaný s vahami v ruce. Vyzývá nás, abychom svobodně zvážili, na kterou stranu se přikloníme a použili k tomu svou svobodnou vůli. Dává nám k tomu i dostatek sil. Tupé usínající lidské přirozenosti máme na podzim vyrvat naše vlastní vědomí o sobě. Pak před námi vyvstane postava Michaelova s železným mečem, kterým stále znovu vítězí nad drakem nevědomosti. Kdo takto spatří jeho obraz v podzimních oblacích, stane se pro něj už navždy významnou výzvou k vnitřnímu činu.

My přece nejsme jen součástí hmoty, která s podzimem umírá. Naše duše na podzim naopak prožívají duchovní jaro, které dojde svého vrcholu v období třinácti svatých nocí o Vánocích. Ostatně ani rostliny neumírají, jen se stahují do lůna Země, do semen a kořenů. Dělají to instinktivně. Naše vědomí se musí z letního smyslového výletu navrátit zase k sobě vědomě. Je to sice poněkud nezvyklá myšlenka, ale nijak nepochopitelná. Celé léto jsme dleli v polospánku, s důvěrou odevzdáni kolotání přírodních vitálních dějů. Nyní však přišel čas naladit se na zimní mysteria, která jsou naprosto odlišná.

2011-09-28.michael03.big.jpgNebeské jiskry Michaelova meče

Perseidy a Leonidy, nebeské úkazy vrcholného léta, Steiner básnicky připodobňuje k jiskrám z Michaelova meče, které odlétají, když zápasí s drakem. Jeho meč tedy musí být ukutý z kosmického železa, protože i meteory spadlé na zem obsahují množství železa. Bohové posílají železo, aby Zemskou atmosféru zbavovalo strachu, který je na podzim dotěrnější než jindy. Síla, která padá na zemi v srpnu v podobě Perseidů, to je ta síla železa, jíž se bohové pokoušejí přemoci ahrimanské mocnosti, když se blíží podzim. Železo souvisí s Marsem. Mars působí, že dovedeme železo správně využít a osvojit si jeho sílu. Vliv Marsu produkuje v člověku svobodnou vůli. Železo však nedává jen Mars, dávají ho i meteory. Vnášejí do atmosféry kosmické železo, ze kterého člověk bere svou sílu. Na podzim ji bude potřebovat. Na vnitřní boj s drakem nevědomosti a otupělosti.

Tento děj má svůj protějšek i v tom, co se děje v lidské krvi. I lidská krev je proniknuta železem, aby v ní přemáhalo úzkost, strach a nenávist. Když do krvinky vniká sloučenina železa, je to totéž, jako když sviští k zemi meteorit. Jde o meteorické účinky v nitru člověka, aby byla krev zbavována strachu. Když nadchází michaelská doba, je třeba, aby se člověk vědomě naučil používat meteorické síly své krve.

Naše hmotná kultura je vybudována veskrze na železe - lokomotivy, průmyslové závody (takto Steiner hovořil v roce 1923). Železo se ocitlo ve službách materiálního pokroku, potažmo materialistického světového názoru. Železu vlastně vděčí celá moderní civilizace za svou existenci. Dáváme mu tvar, aby nám sloužilo. Objevili jsme již jeho hmotnou hodnotu a naučili se ji využívat. Avšak moc jeho ducha se nám dosud nezjevila. Je jí právě Michaelův meč, který se ve vesmíru stvořil sám, z meteorického železa. Právě ono je vnějším materiálem pro jeho sílu.

Než bude lidstvo moci pomýšlet na to, aby slavilo michaelské slavnosti, mělo by se naučit obnovovat při nich celé své duševní rozpoložení. Nejde o to uspořádat vnějškovou oslavu, nýbrž slavnost obnovující celého vnitřního člověka. Pomoci mu, aby v sobě uctil sílu, která mu umožňuje, aby chodil, bral věci do rukou a pracoval. Aby byl aktivní, činorodý a ve svých rozhodnutích svobodný, jako jsou svobodné nepředvídatelně padající meteory.

Svatováclavský obraz

Ne náhodou stojí na konci září vedle sebe svátek svatého Václava a archanděla Michaela (28.a 29. září) Michaelský impuls zní i ve Václavových slovech, která podle jedné z verzí legendy pronesl ke svému bratru a zároveň vrahovi Boleslavovi. Zněla: „Tvá vůle budiž ve Tvé ruce.“ Pak se přiřítil celý zástup Boleslavových zbrojnošů, a před chrámovými dveřmi kostela ve Staré Boleslavi knížete Václava ubodali k smrti. Boleslav dostal ještě poslední možnost volby. Svatý Václav je vlastně fyzickým reprezentantem archanděla Michaela v českých duchovních dějinách. Měl sílu a odvahu, ale nepoužíval ji proti druhým. Zůstal vévodou České země, a jejím mostem do duchovních světů, až dodnes.

S dětmi zpíváme krátký popěvek: „Dny se krátí, srdce rozjasňuje, srdce rozjasňuje, nad zářivým podzimem svatý Michal kraluje“.

2011-09-28.vaclav-liboun.big.jpg

Publikováno: 28.9.2011, 15:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA