Poznání

Putování za draky v Provence

Autor: Eva LEŇOVÁ

Obrázek

Monoteistická náboženství často převzala symbol draka jako primární personifikaci zla. Původně byl drak prospěšným stvořením, manifestací životadárné vody a symbolem plodnosti. Již ve Starém zákoně se o hlubokých vodách praví, že je „obývají draci“ a jsou „bezútěšným místem“. Na západě je tedy drak považován za symbol podsvětí, divokého a velmi destruktivního tvora. Zřejmě se v tomto pojetí odráží odvěký strach člověka z plazů. Na náhodné setkání s hady, ještěrkami a plazy lidé obvykle reagují úlekem. To možná vysvětluje, proč jsme tak fascinování, když se s těmito stvořeními setkáme, a proč na mnoha historických obrazech vidíme výjevy z mýtů o zabití draka.

Jako symbol chaosu a všeho, co je pro řád a dobro nepřátelské, musí být zlý drak zdolán nebo zničen. Mýty o zabití draka jdou napříč kulturami a vyprávějí o mnoha různých hrdinech: svatý Jiří, archanděl Michael, Siegfried, Apollo, Zeus, a Indra. Jung tyto mýty o zabití draka ve smyslu „světlo proti temnotě“ považuje za symbolické vyjádření boje mezi vědomou myslí ega a regresivními silami nevědomí. Zabití draka tak reprezentuje situaci, kdy člověk překoná svou temnou stránku a získá vládu nad sebou.

Přesto existují místa, kde draci skutečně žili. K místům, která si draci oblíbili, patří jižní Francie mezi městy Avignonem a Arles. Na levém břehu řeky Rhôny (kde se nachází mnoho jeskyní s prehistorickými kresbami) leží město Tarascon, které své jméno získalo od obludy, jež terorizovala okolní krajinu. Dávný příběh vypráví, jak svatá Marta zkrotila draka známého jako „La Tarasque” nezabila ho však, ale svázala svým opaskem. Svatá Marta byla sestrou Marie z Magdaly. Do Francie přijely s dalšími členy rodiny po Ježíšově ukřižování. Tímto činem si Marta získala vysoký duchovní kredit.

Podle tradice jsou také draci strážci pokladů. Jaký poklad hlídali draci v Provence? Ve svém článku vydaném v roce 2004 „Pohanství v Provence: Jak se z bohyně matky stala matka boží” píše Vincent Bridges, že je pravděpodobné, že Provence bylo místem pradávného kultu draka a Marta místní pohany obrátila okamžitě na křesťanství prostě svou schopností spoutat „La Tarasque.”

2011-07-31.st-george.big.jpgLegenda o svaté Martě, sestře Marie Magdaleny, která s ní přijela do Francie, představuje bod, v němž se překrývá staré a nové, a zřejmě i místo, kde započalo obrácení místních pohanů na křesťanskou víru.

Příběh byl zapsán až ve 12. století jako součást nově vznikající legendy o Máří Magdaleně, obsahuje však dávnou tradici, která sahá zřejmě až k neolitickým. Nejméně dvě stě let předtím, než si Hanibal nedaleko Tarasconu probojoval cestu přes Rhônu, vzniklo zde malé městečko rybářů a obyvatelů bažin. Římané je nazývali Ernagium, tento název naznačuje keltský či indoevropský původ, snad odvozený od ur-naga, čili pra-had, a zdá se, že místo mělo od začátku úzké spojení s draky. To ukazuje na místní kult Paní hadů, společný pro neolitické Liguřany a pozdější keltské kmeny. Jeho příklady nacházíme na různých místech od La Tene ve Švýcarsku až po jižní Francii, takže se můžeme poměrně jistě domnívat, že k nim patří i draci z Ernagia.

V Ernagiu také začala misie Marty, sestry Marie Magdaleny. Vita Biographica Marie Magdalen z 12. století praví, že tato místa byla divočinou plnou strašlivých a jedovatých plazů nacházející se mezi neúrodnými háji a písčitým říčním břehem. Toto tvrzení je natolik zvláštní, že vyžaduje vysvětlení. Žádného se nám však nedostává, legendy o Magdaleně, jejichž jsou Martiny zázraky součástí, o tomto bodě podivně mlčí.

Ernagium nebylo totiž neúrodnou divočinou, ale důležitým městem na Via Aurelia, jež spojovala Arles a místa na západě na Via Domitia s Římem. Římané postavili na ostrově v Rhôně pevnost, která význam Ernagia ještě zvýšila. Nejednalo se o žádné městečko v bažinách, pro celý kraj představovalo důležitý obranný bod a zřejmě také centrum místního pohanského kultu. Kult draka má neolitické i klasické kořeny a na mozaikách v Arles vidíme, jak se v literatuře pojí také s Medeiným drakem, který strážil její posvátný kotel Nerlac.

S pomocí archeologie a antropologie se nám snad podaří rekonstruovat některé významové spojitosti. Pradávný kult draka, Paní hadů, byl součástí kultu Bohyně Matky, která vládne smrti, vyzná se v magických rostlinách a zná elixír života. Marta po přemožení draka údajně získala schopnost křísit mrtvé a, což je stejně významné, měnit vodu ve víno.

Tento dar měla Aradia, bohyně čarodějnic, ve své podobě Paní hodů. Aradia byla dcerou Diany a Apolla, jejího syna/bratra/otce, kteří představují boha slunce a bohyni měsíce. Pro pozdější italské čaroděje se pradávná hadí bohyně stala vzorem pro Dianu, bohyni čarodějnic, což ukazuje na spojování hada, měsíce a ženské energie, jež je stejně staré jako lidstvo samo. Její dcera Aradia (v řečtině Herodias) v sobě tyto vlastnosti nese, je však považována za půl člověka, půl božskou bytost, která na sebe bere lidskou podobu, aby pomáhala utlačovaným a ponižovaným.

Podivná legenda o Martě a drakovi Tarasque, založení školy označované znakem Aradie/Paní hadů, schopnost měnit vodu ve víno, to vše nás nechává žasnout nad tím, nakolik „křesťanské“ toto nové náboženství vlastně bylo. Fakt, že v sobě toto „křesťanství“ nese tak silné stopy původního náboženství Bohyně, snad dokonce s postavou ženského mesiáše v podobě Aradie, bylo ve středověku třeba udržovat v hluboké tajnosti.

2011-07-31.tarasque-parade2.big.jpg

Všichni, kdo ve 12. století toto tajemství znali, byli vystavení nebezpečí, že budou označeni za kacíře. Místní pradávné tradice obsažené v ranném a výrazně ne-římsko-katolickém křesťanství se silnou příchutí pravěkých náboženství spojovaných s neolitickou Bohyní matkou nebyly však vytlačeny na okraj ani utajeny v podobě okultního vědění, místo toho došlo k absorbování jejich spirituálních prvků do lidové podoby křesťanství. Ve 13. století tak v Provence došlo k rozkvětu tvorby trubadúrů a vzniku katarského hnutí, které bylo později, koncem století, po křížové výpravě proti kacířům přeměněno v trosky.

V té době už všichni zapomněli, k jakému zázraku to vlastně v Ernagiu v 1. století došlo, zbyly jen legendy a lidové příběhy. Na připomínku Martina skutku zavedl „Dobrý král René“ v roce 1474 každoroční oslavy, které se konají během posledního víkendu v červnu. Tato tradice se dodržuje dodnes. Dívenka oblečená v bílém a modrém vede draka na hedvábné modré stužce. Je-li drak příliš neklidný, postříká ho svěcenou vodou.“

2011-07-31.GoghStRemy.big.jpgAčkoli se draci úzce pojí s životodárnými vodami a mořskými hlubinami, spojují se také s vrcholy hor, mraky a sluncem. Ve Francii, stejně jako jinde, se drak připisuje určitým řetězům hor, skalnatým kopcům nebo jiným zvláštním krajinným útvarům. Vincent van Gogh měl zřejmě schopnost nacházet přítomnost těchto obrů ukrytou v krajině Provence a do svých obrazů velké draky často ukrýval. Na obrázku drak obrovský, ohromný - jakoby setkání s touto dračí energií bylo pro umělcovu citlivou duši až příliš silné.

Draci mají v jižní Francii velmi bohatou tradici. Původní osadníci a zakladatelé Ernagia uctívali draka jako ochránce pradávné brány do vodního podsvětí. V provensálské krajině se ukrývají další a další dračí příběhy. Odkryjí je ti, kdo si všímají a dokáží přečíst symboly uvízlé v archeologických vykopávkách, na fasádách budov, kostelů, antických stavbách, fontánách a v umění a poezii Provence.

Jaké další poklady draci stráží? Symbol draka se používal k označování skrytého vědění pro ty, kdo tento jej dokázali „přečíst“ a interpretovat. Tak tedy drak možná chrání také esoterické vědění jako například tajemství alchymie. Či snad drak jako metafora souhvězdí draka ukrývá tajemství času?

Drak s ptačími křídly a rybími šupinami, který chrlí oheň z temné podzemní sluje, v sobě spojuje čtyři starověké živly. Je nositelem protikladných významů a ztělesněním paradoxů v samotné podstatě našeho bytí – vzájemné vazby světla a tmy, tvoření a ničení, muže a ženy. Více než kterýkoliv jiný symbol však ztělesňuje sjednocující sílu těchto protikladů. Sám o sobě není dobrý ani špatný, ale symbolizuje prvotní energii materiálního světa, která může být využita i zneužita.

Orange

Vzkvétající centrum celého regionu, především díky polím, sadům a vinicím se stalo také významným střediskem obchodu Francie s hroznovým vínem, olivami či medem.

Avignon

Okouzlující město jižní Francie obepínané masivními hradbami. Dominantou města je Palais des Papes, neboli Papežský palác.

Vyvěračka Fontaine-de-Vaucluse, největším turistickým lákadlem je pramen řeky Sorgue, u paty útesu tryská z podzemní řeky až 90 000 litrů vody za sekundu. V městečku také nalezneme muzeum věnované básníkovi F. Petrarcovi.

Les Baux-de-Provence

Podivná stavba citadela Les Baux, vypadá jako přirozená nadstavba obrovské skalní plošiny.

Tarascon

Svoje jméno toto francouzské město získalo prý podle obludy Tarasque, napůl zvířete napůl ryby, která byla hrozbou pro tuto část Francie. Zneškodnila ji až svatá Marta a nestvůra byla pohřbena v místním kostele. Perlou Tarasconu je hrad z 15.století na břehu francouzské řeky Rhôny.

Arles

Centrum provensálských tradic a symbolů, zdejší muzea patří k nejvyhledávanějším v kraji.

Les Alyscamps

Galsko-římská nekropole jihovýchodně od Arles protíná alej s torzy náhrobků ze středověku. Od 4. století je křesťanským místem posledního odpočinku.

Římský amfiteátr

Aréna s více než 20 tisíci místy k sezení se řadí k nejlépe zachovaným památkám římské Provence. Každý oblouk je podpírán dórským a korintským sloupem.

Vcelku logicky symbolizuje drak také vnitřní svět citů a podvědomí. Západ jej chápal jako zvíře, které se v člověku ukrývá, jako souhrn primitivních sil, jejichž uvolnění může člověka snížit na úroveň zvířete. Obrazy drakobijců pak symbolizují vítězství ducha nad hmotou. Kopí je symbolem mužné síly a slunečních paprsků pronikajících do světa.

Na východě nebylo nikdy třeba draky svazovat. Draci v Číně a Japonsku naopak odstrašovali draci démony. Východní draci jsou laskavé, kladné bytosti, symboly štěstí a obvykle se považují za božskou sílu umožňující změnu a transformací. Čínští císaři přijali draka jako svůj císařský symbol. Drak obsahuje obě polarity a může být solárním i lunárním znamením, mužským nebo ženským, dobrým nebo zlým, podle kontextu – ale vždy nese význam moci životní síly. Orient tradičně klade důraz na pozitivní využití této prvotní energie. Drak je považován za sjednocující prvek prospěšných sil, obsažených ve všech živlech. Tím, že je nositelem symbolu vody (had) a vzduchu (pták, duch života), představuje sjednocení hmoty a ducha. Věřilo se, že tato pozitivní síla je schopna oživit zemi dračími chodbami – symbolickými tepnami, jimiž proudí zemská energie.

Pohanský Západ i Východ zdůrazňoval více kladné prvky dračí energie. V křesťanské éře, která vyobcovala hada do symbolické role Satana, však drak začal představovat chaos, hrubou ničivou sílu, podstatu zla v materiálním světě. Mnohdy se staví mezi člověka a krytý poklad (duchovní bohatství) a unáší pannu (čistotu) do své podzemní sluje.

Sedmihlavý drak má dvojí význam. Buď představuje biblického Leviatana, který později sloužil jako symbol sedmi smrtelných hříchů, nebo v kombinaci draka a hada s mystickou sedmičkou, číslovkou symbolizující vesmír, naopak tvůrčí sílu ve své nejúčelnější a nejdokonalejší formě.

2011-07-30.Baner_francie_2011_700x435px.big.jpg


Text upraven podle článku Darlene v angličtině na www.fengshuiseminars.com/tours a knihy D. Fontany, Tajemný jazyk symbolů.
Celý článek Paganism in Provence od Vincenta Bridgese v angličtině: http://www.jwmt.org/v1n6/provence.html


Informace o vyznačených místech na mapě získáte kliknutím na značku.
Po kliknutí pravým tlačítkem myši si můžete naplánovat cestu.

Zobrazit velkou mapu

Publikováno: 31.7.2011, 9:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA