Poznání

Velikonoce ve starověkém Egyptě

Autor: (jds)

Obrázek

Velikonoční svátky dodnes slaví v Egyptě společně křesťanské koptské komunity spolu s těmi muslimskými. Původ svátku, dnes nazývaného Šam al-Násim, je přitom prastarý a sahá až ke stavitelům pyramid z třetího tisíciletí před Kristem.

Víte, že…? 

Národní den jara, Šam al-Násim, který slaví dnešní Egypťané první pondělí po koptských Velikonocích bez ohledu na jejich vyznání, přesvědčení a sociální postavení, odkazuje přímo na staroegyptské rovnodennostní svátky Šemu, což znamená den stvoření. Ten byl podle archeologů slaven již v letech 2700 př. Kr. a jeho každoroční oslavy zahajovali staroegyptští kněží podle pozorování východu Slunce ve vztahu k postavení prvních pyramid. Starým Egypťanům označoval tento rovnodennostní svátek počátek Období sklizně (šemu) a teprve po pokřesťanštění Egypta splynul s křeťanským svátkem Velikonoc.

O tom, že novodobá tradice oslav navazuje na tu starověkou, svědčí i fakt, že ani lidové zvyky doprovázející jarní oslavy se za těch bezmála pět tisíc let příliš nezměnily. Jako v antických dobách, i dnes za úsvitu Egypťané obvykle opouští své domovy, aby si uspořádali rodinný piknik na loukách a zahradách a vdechovali při tom čerstvý jarní vánek. Vždyť také současný název „Šam al-Násim“ doslova znamená „vdechování vánku“ a jeho koptský předobraz, odvozený z jazyka starých Egypťanů, „Tšom Ni Sime“ zase "zahrady a louky“.

Součástí pikniku Šam al-Násim bývá zpravidla jídlo z cibule, nasolené ryby a vajec. Solená ryba byla vysoce respektovánou součástí starověké egyptské víry. Ryba Ánet symbolizovala v Egyptské knize mrtvých nově stvořenou duši. Solené ryby parmice (známé jako fesich) nabízeli bohům v hornoegyptské Esně, duchovním centru pojmenovaném podle této ryby Ánet, v takové míře, že i starověké řecké jméno města bylo Latopolis, což bylo označení původních ryb, než byly nasoleny.

I zvyk barvení vajíček lze vypátrat už ve faraonském Egyptě. Jak pravil známý heretický faraon Achnaton, „Bůh je jeden, stvořil život z neživého a vytvořil mláďata z vajec.“ Vejce totiž starým Egypťanům symbolizovalo zárodek života, včetně toho posmrtného. Proto i mumie byly označovány jako „vejce“. Starověcí Egypťané vařili vpředvečer Šemu vejce, zdobili a barvili je v různých vzorech, a pak do nich napsali svá přání. Vejce s přáníčky uložili do košíků z palmových listů a rozvěsili je po stromech nebo na střechy svých domů v naději, že bohové do svítání odpoví na jejich přání.

Stejně starou tradicí je jíst o tomto svátku cibuli. Podle egyptských legend, jedna z faraonských dcer měla nevyléčitelnou nemoc. Lékaři byli bezradní, dokud jí velekněz nezačal dávat pár kapek cibulové šťávy. Její stav se zlepšil a její nadšený otec, jmenoval ten den „Dnem cibule“. Ten den lidé nabízeli cibuli za své mrtvé.

Jako ve starověkém Egyptě, i dnes se rodiny udržují tyto tradice. V předvečer Šam al-Násim barví vařená vejce, připravují fesich a cibuli. Někteří věší cibuli nad prahy dveří, aby zahnali zlé duchy, nebo ji ukládají pod polštáře vnoučat, aby v noci povolali ochranného boha Sókara. Před pondělním úsvitem pak vycházejí na louky, zahrady a břehy řeky Nil sledovat východ slunce a berou sebou jídlo a květiny. Celý den pak tráví ve venkovním prostoru…

Publikováno: 27.4.2011, 11:00




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA