Poznání

Muzeum vystavuje nejznámější literární falza

Autor: (jds)

Obrázek

Praha, 16.4.2011
Bezmála dvě stě let po svém údajném objevení budí v české veřejnosti, laické i odborné, dva rukopisy nazývané Královédvorský a Zelenohorský stále rozporuplné pocity. Jedná se skutečně o nejslavnější literární falza české historie, nebo naopak její nejslavnější díla? Výstavou obou kontroverzních rukopisů zakončuje v následujících dvou týdnech národní muzeum výstavní cyklus Kosmas, Dalimil a ti další.

Výstava Náš tip 

Rukopisy královédvorský a zelenohorský jsou běžně uloženy v Knihovně Národního muzea. Jde o asi nejspornější prameny, které tato instituce vlastní. Zatímco odborná veřejnost je pokládá za falza, jež se hlásí do doby starší, než ve které byla vytvořena, obecná veřejnost stále věří, že by snad alespoň Rukopis královédvorský mohl být pravý. Na jejich obranu vznikla dokonce i odvborná společnost, která existuje dodnes. Česká společnost rukopisná si od svého založení v roce 1931 klade za cíl obranu rukopisů a opětovné posouzení důkazů jejich domnělé falsifikace.

Zatímco spory o pravost nikdy tak úplně neutichly, zcela nezpochybnitelný je význam rukopisů jako literárního díla, které ovlivnilo umění a společnost 19. století. Například výzdoba Národního divadla by bez nich vypadala jinak a nevznikl by ani fotbalový klub Slavoj Vyšehrad. Rukopis zelenohorský obsahuje pověst o Libušině soudu a uvádí jména rozhádaných zemanů Chrudoše a Šťáhlava. V rukopise královédvorském je použit motiv Lucké války. Oproti původnímu podání Kosmy a jeho následovníků zde došlo k přejmenování českého vojevůdce Tyra na Čestmíra. Toto nové jméno převzal i Alois Jirásek. Vystavením těchto rukopisů skončí 29. dubna celý cyklus przentace nejstarších originálních rukopisů se starými českými pověstmi v historické budově Národního muzea.

Rukopis královédvorský

Rukopis královédvorský byl objeven 16. září 1817 Václavem Hankou ve věžní kobce děkanského kostela sv. Jana Křitele ve Dvoře Králové. Skládá se ze sedmi pergamenových dvojlistů popsaných po obou stranách, dva listy jsou ze tří čtvrtin odříznuté. Obsahem rukopisu je celkem 14 písní určených ke zpěvu za doprovodu hudby. Měly údajně vznikat v období od 9. do 13. století.

Aj, Vltavo, če mútíši vodu,
če mútíši vodu striebropěnú?
Za tě lútá rozvlajáše búra
sesypavši tuču šira neba,
oplákavši glavy gor zelených,
vyplakávši zlatopieskú glinu?
Kak o bych jáz vody nemútila,
kegdy sě vadíta rodná bratry,
rodná bratry o dědiny otné.

Libušin soud, Rukopis zelenohorský

Rukopis zelenohorský

Rukopis zelenohorský nalezl také někdy v roce 1817 na zámku Zelená Hora u Nepomuku zámecký úředník Josef Kovář. V listopadu 1818 rukopis zaslal nejvyššímu purkrabí království Českého hraběti Kolowratovi pro nově zřízené Museum království Českého anonymně a místo skutečného nálezu tak bylo dlouho neznámé. Až roku 1859 místo nalézu identifikoval historik Václav Vladivoj Tomek a od té doby získal rukopis své současné označení.

Rukopis zelenohorský tvoří osm stran textu na dvou pergamenových dvojlistech se zápisem fragmentů básní Sněmy a Libušin soud. Pojednává o sporu bratří Chrudoše a Šťáhlava o dědictví a jejich rozsouzení kněžnou Libuší. Zelenohorská verze pověsti se dokonce později stala podkladem libreta Smetanovy opery Libuše, a tak nehledě na svou pravost navždy vstoupila do české kulturní historie.

2011-04-16.rukopisy.jpgSpory o rukopisy

Spory o pravost obou rukopisů, případně o jejich autorství se vedou prakticky od jejich nalezení. Na doporučení zakladatele moderní slavistiky Josefa Dobrovského nejprve výbor muzea vyřadil Rukopis zelenohorský, tehdy ještě nazývaný pouze Libušin soud, ze svých sbírek. Dobrovský, který nepochyboval o pravosti Rukopisu královedvorského ten zelenohorský označil za „bídný padělek“. Na obranu pravosti Rukopisu zelenohorského později jiní národní buditelé František Palacký a Pavel Josef Šafařík vydali roku 1840 spis Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache, ale – přestože jejich názor nakrátko převládl – dlouho doutnající spor neuhasili. Ba naopak. Spory se vyostřovaly a v latentní podobě trvají prakticky dodnes. V roce 1886 se do sporů o pravost zapojil dokonce i filosof a pozdější československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. V sedmdesátých letech dvacátého století zase profesor Karel Krejčí přišel s odborným názorem, že autorem rukopisů nemohl být domnělý padělatel Hanka, ale že pocházejí z doby baroka… Nové a nové teorie vznikají dodnes.

Ať tak, či onak, oba rukopisy již po bemála dvou stech letech od zveřejnění jejich objevů jsou již nedílnou součástí české historie. Zda jsou středověké, barokní či pochází z doby národního obrození již snad tolik podstatné není. A v následujících dvou týdnech se o tom v historické budově Národního muzea můžete přesvědčit i vy. Pokud jste již výstavu některých předešlých rukopisných kronik navštívili, vezměte si s sebou do Národního muzea vstupenku z této návštěvy. Na výstavu originálů Rukopisů královédvorského a zelenohorského tak budete moci jít za 40 korun.


Foto Národní muzeum


Informace o vyznačených místech na mapě získáte kliknutím na značku.
Po kliknutí pravým tlačítkem myši si můžete naplánovat cestu.

Zobrazit velkou mapu

Publikováno: 16.4.2011, 10:45




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA