Osobnosti

Heretické jinotaje renesančního génia Leonarda da Vinci

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

Jestliže v dnešní době existuje jakási obecná představa o archetypu malíře, který umně do svých děl ukrýval četná ve své době zakázaná esoterická tajemství, pak jím dozajista je původem nemanželský syn toskánského notáře a selské dívky z venkova Leonardo da Vinci (1452 – 1519). Jistou pouťovou gloriolu „nejzasvěcenějšího ze zasvěcených“ mu sice přinesl až relativně nedávný úspěch románu Dana Browna Šifra Mistra Leonarda, umně kombinující skutečná fakta, autorovu fantazii a již dříve odhalená historická falza, nicméně pravdou zůstává, že tento prototyp renesančního učeného umělce ve svých dílech nenápadně vynesl před oči veřejnosti nejednu velmi zajímavou otázku doprovázející celé dějiny evropské křesťanské civilizace posledních dvou tisíc let. Jeho dílo uchvacuje a inspiruje už bezmála půl tisíciletí a i přes ohromnou vlnu leonardovských studií a pseudostudií posledních let určitě ještě hodně dlouho bude.

Leonardo da Vinci byl nejenom nesmírně talentovaný umělec, ale také neuvěřitelně sečtělý člověk. Sám překládal filosofická a hermetická díla Euklida, Ptolemaia, Plinia a mnoha dalších starověkých autorů. Malířské řemeslo studoval společně s Botticellim, Peruginem a Lorenzem di Credi ve věhlasné florentské dílně Andrea del Verrochio a už ve Florencii se dost významně proslavil. Nicméně za klíčové období jeho života můžeme považovat až jeho odchod do Milána na pozvání vévody Lodovica Sforzy ve třiceti letech. Sforza, zvaný Il Moro, byl ostatně po letech tím, kdo si u Leonarda objednal i dodnes slavnou fresku Poslední večeře (1483–1493). A bylo to právě v Miláně, kde maloval i obě verze neméně slavné Madonny ve skalách (1483–1493).

Tajemství grálu

2014-05-02.leonardo01.big.jpg

Poslední večeře, L’Ultima Cena, je pravděpodobně nejčastěji reprodukované dílo západního světa. Originální nástěnná malba o rozměrech 4,4 × 8,8 metru se nachází v refektáři milánského konventu Santa Maria delle Grazie a některá její tajemství poodkryl už zmíněný román Šifra Mistra Leonarda (a ještě lépe pak následný populární film). Scéna dle slovního popisu zachycující Ježíše při novozákonní poslední večeři před ukřižováním spolu s dvanácti učedníky totiž už na první pohled nabízí více otázek než odpovědí.

Kde se podle Leonarda měl nacházet nezbytný pohár s vínem, z něhož dával Ježíš učedníkům pít a z něhož se měl stát onen legendární Svatý grál? Badatelé Michael Baigent, Richard Leigh a Henry Lincoln ve své knize Svatá krev a svatý grál, z níž Brown vycházel, odpověď hledají v podobě „milovaného učedníka“ Jana po Ježíšově pravici a v zajímavém úhlu, který obě postavy uzavírají. Jan totiž podle nich není Janem, ale ženskou postavou – Ježíšovou manželkou Marií Magdalénou a její tělo vytváří s tím Ježíšovým symbol kalicha…

Bylo by to krásné vysvětlení, kdyby sám Leonardo pohlavně nevyhraněné postavy podobné té po Ježíšově pravici nemaloval mnohem častěji, jak také tvrdí zapřisáhlí odpůrci této teorie. Podobného hermafrodita totiž můžeme najít třeba i v postavě archanděla Uriela na obraze Madona ve skalách, který ještě podrobněji prozkoumáme. Buď jak buď, tajná tradice, že Ježíš byl ženatý a jeho ženou byla Marie Magdaléna je mnohem starší než samotný Leonardo. A i kdybychom nakrásně uznali, že zženštilou postavou je Jan, jak potom naložíme se závěrem jednoho z největších esoteriků dvacátého století, rakouského filosofa Rudolfa Steinera, který „milovaného učedníka (Evangelistu Jana)“ ve svých přednáškách přesvědčivě ztotožnil s Lazarem, prý dokonce snad bratrem Marie Magdalény? Leonardův hermafrodit by pak byl geniálním ironickým přitakáním oběma stranám současného kunsthistorického sporu.

Tajemství dvou

2014-05-02.leonardo02.big.jpg

Do dnešních dnů se dochovaly dvě verze da Vinciho zobrazení „Maddona della Grotta“, nepřesně překládaného jako Madona ve skalách. Ta, která je umístěna v pařížském zámku Louvre, si v Brownově detektivce zahrála poněkud prozaičtější, morbidnější a méně tajuplnou roli, ale sám námět i mistrovo zpracování odkrývá další velkou herezi, jíž se dozajista vzdělanec Leonardo ve svých úvahách zaobíral.

Ústřední postava Panny Marie je zobrazena v temné jeskyni a svými pažemi chrání dvě nemluvňata. Podle zadání, která umělec před vytvořením dostal, mají znázorňovat Ježíše a Jana Křtitele, nicméně jejich vyobrazení na obou obrazech nedávalo nikdy úplnou jistotu, které je které. Jejich vzájemná poloha a gesta dokonce sváděla k heretické myšlence, že autor nakonec povýšil figuru Jana Křtitele nad malého Ježíše, který k němu spíná ruce v modlitbě, což bylo pro církevní kruhy nepřijatelné. Na londýnské verzi to nakonec vyřešili pozdějším přimalováním svatozáří s jasnými symboly pro obě postavičky, ale spekulace vlastně neutichly nikdy.

Zachytil Leonardo da Vinci na obrazech stopy toho, co se odborně nazývá johanitská hereze? Nebo, co pro církevní preláty snad ještě hůř, na obraze zachytil heretické myšlenky ještě horší – ty o tom, že ve skutečnosti novozákonní evangelia popisují příběhy o narození DVOU různých Ježíšů?! I tato biblická tradice je stará jako křesťanství samo a nikdy nebyla úplně vymýcena. A jak dokládají moderní studie, v době renesance se těšila obnovenému zájmu mnoha výtvarných umělců, takže proč ne u samotného Mistra Leonarda.

Aby otázek nad Madonou ve skalách nebylo málo, znázornil da Vinci na obraze ještě jednu zajímavou esoterickou postavu. „Tento anděl, Uriel, je poněkud zženštilého vzhledu a Edgar Wind o tom napsal: ‚Zřejmě by bylo dobré zároveň uvést, že v alchymii představuje hermafrodit nazývaný rebis vrchol transmutací, což má vliv na jeho běžné zobrazování v knihách, v díle Paracelsa, Trismosina nebo Basila Valentina.‘ Tím, že zde Wind uvádí významné alchymisty pozdního středověku, klade anděla Uriela na roveň s nejvyšší formou zasvěcení,“ napsal o ní britský esoterik Tim Wallace-Murphy v knize Odhalený kód symbolů.

Záhadná dáma

2014-05-02.leonardo03.jpgKam až vede mediální šílenství kolem různých „šifer Mistra Leonarda“ se čas od času můžeme dočíst i v bulvárním tisku. Silvano Vinceti, člen tzv. Italského národního výboru pro kulturní dědictví koncem roku 2010 oznámil, že zvětšeniny snímků obrazu Mona Lisa ve vysokém rozlišení skrývají záhadná písmena a čísla, která do obrazu namaloval sám Leonardo. „Prosté oko má tyto symboly problém rozeznat, ale se zvětšovacím sklem můžete v pravé – při pohledu na obraz levé – zornici spatřit písmena LV. Mohou zastupovat iniciály jeho jména,“ uvedl tehdy pro tiskovou kancelář ANSA. Těžší je podle něj rozeznat symboly v druhé zornici, která prý znázorňují buď písmena CE nebo B.

Další symboly na digitálních snímcích obrazu objevil Vinceti prý i v pozadí, na obloucích mostu. „Zdají se to být číslice 72, nebo to může být písmeno L a číslice 2,“ řekl.

Nová tvrzení italského výboru se po zveřejnění setkala u expertů na Leonardovo dílo s odmítavou reakcí. „Nemohu tyto ‚objevy‘ nijak komentovat, protože jim chybí jakýkoliv vědecký základ,“ prohlásil pro Discovery News jeden z předních znalců Leonardova díla Carlo Pedretti z University of California v Los Angeles. „Pod mikroskopem nevykazují oči originální Mony Lisy – nikoliv ty na zvětšeninách snímků – žádné skryté značky, jako jsou čísla nebo písmena, ale pouze prasklinky, které jsou viditelné i pouhým okem,“ dodal.


leonardo-da-vinci.thumb.jpg

Leonardo da Vinci

Leonardo da Vinci byl italský malíř a renesanční učenec. Narodil se 15.4.1452 ve Vinci v Itálii. Zemřel 2.5.1519 ve věku 67 let v Amboise ve Francii.

Pedrettiho skepsi pak podpořili i další odborníci, včetně ředitele italského muzea v Leonardově rodišti Alessandra Vezzosiho: „Vědecké testy jako neinvazivní rentgenová spektroskopie objevily řadu zajímavých věcí, ale skutečně žádná písmena a čísla.“

Olejomalbu na topolovém dřevě Mona Lisa, někdy též označovanou jako „La Gioconda“ nebo „La Joconde“, začal malovat Leonardo da Vinci mezi lety 1503 a 1506 v italské Florencii. Podle Leonardova současníka, malíře a architekta Giorgia Vasariho nechal Leonardo obraz po čtyřech letech nedokončený a jako takový zůstal pravděpodobně až do umělcovy smrti v roce 1519. Mezi tím ovšem se svým autorem přesídlil do Francie ke dvoru francouzského krále Františka I., který obraz krátce před malířovou smrtí zakoupil. Od francouzské revoluce je vystavován v paláci Louvre.

Dlouhou dobu bylo záhadou, kdo seděl modelem tomuto snad nejslavnějšímu portrétu. Existovaly teorie, že slavnou dámou mohla být nelegitimní dcera milánského vévody Galeazza Marii Sforzy Caterina nebo milánská vévodkyně Isabella Aragonská. Jiné teorie nabízely mjako model milenku mecenáše umění Giuliana de Medici, vévodkyni Costanzi d'Avalos. Vasarimu, který od počátku tvrdil, že se jedná o Lisu Gherardini provdanou za obchodníka Gioconda se příliš nevěřilo.

Jasno v problému udělal až expert na rukopisy z knihovny německé univerzity v Heidelbergu Armin Schlechter, který v roce 2005 objevil na okraji vydání Cicerových dopisů rukopisnou poznámku od florentského úředníka a Leonardova přítele Agostina Vespucciho z října 1503, tedy z doby vzniku Mony Lisy, která uvádí, že modelem k jednomu ze tří rozpracovaných obrazů Leonardovi sedí modelem Lisa del Giocondo, tehdy čtyřiadvacetiletá žena úspěšného florentského obchodníka s oděvy Francesca del Giocondo. Přestože se tento objev zdál definitivním vyřešením záhady, mnozí badatelé považují obraz Mona Lisa za stylizovaný autoportrét samotného Leonarda da Vinci.

2014-05-02.leonardo04.jpgTajná láska?

Tentýž Silvano Vinceti jen o několik týdnů později, v únoru 2011, vypustil do světa další z kontroverzních teorií o obrazu Mona Lisa. Vinceti se totiž podle agentury AP domnívá, že na obraze je zachycen Leonardův učedník Gian Giacomo Caprotti, zvaný též Salai. Oba muži při tom spolu měli mít „dvojznačný“ milenecký poměr. „Salai byl Leonardovým oblíbeným modelem,“ řekl Vinceti novinářům s tím, že údajný milenec je zachycen i na dalších da Vinciho dílech, včetně obrazu Svatého Jana Křtitele nebo obrazu inkarnovaného anděla.

Bulvární senzace byla na světě. Pečlivější novináři neopomněli připomenout, že i podle oficiálních životopisných pramenů byl ve čtyřiadvaceti letech Leonardo ve Florencii obviněn z nedovolených homosexuálních styků s mladým prostitutem, za což mu tehdy hrozila i smrt. Ve skupině obžalovaných však byl i syn jistého vlivného florentského občana, který se postaral o to, že obžalovaní vyvázli jen se symbolickým tělesným trestem. Štěstí, a mocní ochránci, potom ochraňovali Leonarda až do smrti.

Podle odborníka na dílo Leonarda da Vinci Pietra Maraniho však důkazy o tom, že původní modelkou byla Lisa Gherardini a žádný z Leonardových údajných milenců, lze najít nejméně ve třech historických dokumentech. Domnělý milenec italského mistra Salai navíc podle něj na žádném z dosud známých Leonardových děl nefiguruje.

Publikováno: 2.5.2014, 9:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA