Osobnosti

Heinrich Harrer: průkopník pomoci Tibetu

Autor: Petr ĎÁSEK

Obrázek

Horolezec, cestovatel, člen NSDAP a oddílů SS, geograf, fotograf, spisovatel, znalec tibetské problematiky, osobní přítel dalajlamy. Tím vším byl Heinrich Harrer, muž, který by se letos 6. července dožil jednoho sta let.

Heinrich Harrer se narodil 6. 7. 1912 v Rakousko-Uhersku a zemřel 7.1. 2006 v Rakousku. Od roku 1933 do roku 1938 studoval geografii a sport na univerzitě ve Štýrském Hradci. Od mládí se věnoval lyžování a horolezectví. V roce 1937 dobývá titulu akademického mistra světa ve sjezdovém lyžování, ve své zemi se stal později i přeborníkem v golfu. Roku 1938 podniknul se skupinou rakousko-německých horolezců prvovýstup severní stěny švýcarské hory Eigeru. V létě roku 1939 odjel s německou expedicí do Himálaje, cílem bylo zdolání pákistánské osmitisícovky Nanga Parbat.

Krátce po začátku druhé světové války byl zajat britskou koloniální správou. Z internačního tábora se mu podařilo utéct do Tibetu, kde přečkal zbytek války. Podniknul řadu etnografických a horolezeckých expedicí. V roce 1965 byl jmenován řádným profesorem geografie ve Štýrském Hradci. Za své životní dílo obdržel mnoho vyznamenání.

2012-07-07.Heinrich-Harrer03.big.jpgHorolozec a průkopník

Do dějin horolezectví se zapsal roku 1938, kdy společně s Anderlem Heckmairem, Ludwigem Vorgem a Fritzem Kasparkem podnikli první úspěšný výstup severní stěnou Eigeru. Alpská hora nad malebnou vesnicí Grindelwand ve Švýcarsku je vysoká 3 970 metrů. Řadu let odolávala a vybrala si oběti z řad nejlepších lezců. Švýcarské úřady dokonce výstupy zakázaly. Prestižní časopis Alpine Journal nazýval pokusy o její zlezení „posedlostí mentálně retardovaných jedinců.“

Trasa, kterou vystoupili, se dnes považuje za klasickou výstupovou cestu, tzv. normálku. Je však nutno brát v potaz, s jakou výzbrojí a informacemi se tehdy horolezci do akce pustili. Dokonce se traduje, že si Harrer si na prvovýstup nevzal mačky a vylezl severní stěnu Eigeru v botách s natlučenými hroty. Fantastický prvovýstup mu zajistil místo v německé expedici na Nangá Parbat. V důsledku událostí druhé světové války se tato cesta prodloužila v Asii o více než sedm let.

2012-07-07.Heinrich-Harrer01.big.jpgCestovatel a spisovatel

Po návratu do vlasti v roce 1951 se věnoval cestování. Napsal knihu "Sedm let v Tibetu", která vylíčila zážitky z pobytu v této zemi a vzbudila po celém světě opravdovou senzaci. O třicet let později píše „Návrat do Tibetu“ - smutné srovnání z druhé cesty. Své četné výpravy po všech kontinentech představuje v dalších úspěšných knihách. Kromě asijských velehor navštěvuje Jižní i Severní Ameriku, Afriku, Borneo. Ve věku padesáti let jako první na světě stanul i na vrcholu nejvyšší hory ostrova a zároveň nejvyššího vrcholu celé Austrálie a Oceánie - Carstensz Pyramid 5030 m a své zdejší působení zakončil mimořádně náročnou průkopnickou cestou z horské Wameny k jižnímu pobřeží ostrova. Toto putovaní téměř neprostupnými tropickými pralesy napříč teritoriem obávaných kanibalů a lovců lebek absolvoval vůbec jako první běloch.

Celkově napsal více než 20 knih, v letech 1965-1983 vysílala televize ARD pořad „Reportáže Heinricha Harrera“. K uložení bohatých sbírek z cest bylo zřízeno muzeum v jeho rodném městě Hűttenbergu. Má ve svém archívu 100 000 fotografií, pohlednic a 4 000 exponátů v několika odděleních. Ve venkovní části muzea, pod širým nebem lze spatřit vtesaný do skály symbol tibetského budhistického světa - okruh Lingkor. Je to miniaturní napodobenina svatého města Lhasy, kolem kterého vede tato stezka náboženských poutí a zde v Hüttenbergu symbolizuje touhu Tibetu po svobodě. Muzeum je od svého založení v roce 1983 víceméně evropským centrem tibetské kultury, které podporuje její zájmy i tibetský exil.

Oberscharführer a přítel dalajlamy

Abmiciózní Harrer byl od roku 1933 členem oddílů SA, kde postupně získal hodnost „nadrotmistra“. Po anschlussu Rakouska vstoupil do NSDAP a oddílů SS. Toto později sám označil jako hloupou chybu a ideologický omyl. Hodně sportovců v té době kolaborovalo s vládnoucím režimem, aby mohli dělat kariéru, cestovat, aby dostali vybavení pro své expedice. Celé válečné období Harrer strávil v Asii – částečně v Indii v britském zajetí a pak mnoho let v Tibetu. Po svém návratu do Evropy byl označen za nevinného z jakýchkoli válečných zločinů, což bylo rozhodnutí podporované i Simonem Wiesenthalem - zakladatelem Židovského dokumentačního střediska.

2012-07-07.Heinrich-Harrer02.big.jpg

Pobyt na „střeše světa“ mu přinesl celoživotní přátelství se současným 14. dalajlamou Tändzinem Gjamccho (který je mladší - přesně na den - o 23 let). Jeho Svatost dalajlama mu v roce 2006 předal cenu „Světlo pravdy“ (není bez zajímavosti, že ji získal i Václav Havel - o rok dříve). Ocenění je udělováno organizací International Campaign for Tibet za „vynikající příspěvek k pochopení Tibetu a jeho neutěšené situace veřejností.“

Sedm let v Tibetu

Jak tedy proběhly ony roky, poutavě popsané ve stejnojmenné knize, která byla přeložena do více než 50 jazyků a v roce 1197 se stala předlohou světoznámého filmu v hlavní roli s Bradem Pittem?

Harrer a další členové německé expedice zdolávali v červenci 1939 svahy osmitisícovky Nangá Parbatu. Počátkem srpna byla expedice nucena na čas přerušit výstup z důvodu sněhových bouří. Když sestoupili do tábora, byli zatčeni. Nacházeli se totiž na území Britského impéria, které v době výstupu horolezců vstoupilo do války s Německou říší. Harrer a další se opakovaně pokoušeli utéct z internačního tábora v Déhrádúnu. Nakonec se útěk podařil pouze Harrerovi a Aufschnaiterovi. Chtěli se dostat do Tibetu a zkusit najít práci do doby, než skončí válka. Po mnoha peripetiích, 2000 kilometrech a 21 měsících cesty se jim to podařilo. Vstoupili do „zakázaného města“ - pro Lhasu byli skutečnou raritou. Mnoho místních lidí chtělo spatřit dva Evropany, kteří prošli jejich zemí. Harrer brzy získal stálé zaměstnání, dělal zakázky pro vládu i pro dalajlámu, stavěl kino, zavlažovací systémy, dětská hřiště. Několikrát Živého Buddhu viděl, pracoval na jeho zahradě, začal ho vyučovat světové geografii a západní technice a stali se dobrými přáteli. Jeho žák ho zase seznámil s místními staletými zvyky, s ojedinělou kulturou.

Druhá světová válka skončila, k moci se v Číně mezitím dostal Mao Ce-tung . Politické bouře zasáhly i Tibet, který je okupován čínskými vojsky. V roce 1951 opouští svůj druhý domov Harrer. Dalajlama za dramatických okolností utíká o osm let později. Pro mnoho lidí se na dlouhá desetiletí stává Tibet nedostupnou zemí.

Sedm let v Malém Tibetu

Heinrich Harrer byl jedním z posledních cizinců, kteří zažili Tibet tak, jak fungoval po dlouhá staletí (byť s pomalu se prosazujícími pokrokovými trendy). Po obsazení čínskou armádou byl tibetský národ vytržen ze svých tisíciletých kořenů. Kláštery byly zbourány, zmizely památky nedozírné hodnoty, násilně umírali lidé. V současné době však nejde o to, křísit ducha mystického Tibetu. Po šedesáti letech tuhé okupace „Země sněhu“ je důležité udržet kontinuitu tibetské duchovní kultury, tradic, vzdělávání. To lze – alespoň částečně – zajistit v sousední Indii. V mnoha oblastech země a nejvíce v Malém Tibetu (Ladaku) žije přes 100 000 Tibeťanů. Malé děti utíkají z Tibetu a končí v exilových vesničkách. Zde se o ně starají nadace Tibetské exilové vlády.Velká část financí pochází od štědrých dárců celého světa.

Česká účast na pomoci těžce zkoušenému národu spočívá například v podpoře projektu „KMOTROVSTVÍ NA DÁLKU“, který organizuje občanské sdružení M.O.S.T. z Ostravy. Jeho členové pravidelně navštěvují Malý Tibetu již po sedm let. Zájemci můžou financovat studium malého Tibeťana či jednorázově pomoci – ať už penězi na konto veřejné sbírky nebo symbolickou částkou 30 Kč zasláním „esemesky“ ve tvaru DMS PROTIBET na číslo 87777.

Další projekty nabízí i jiné možnosti a směry pomoci – od roku 2011 i na dvou školách přímo v Tibetu. Celá činnost je podpořena z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Více informací se dovíte na www.protibet.org.

Petr Ďásek, občanské sdružení M.O.S.T.

Publikováno: 6.7.2012, 12:00




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA