Osobnosti

Automatická kresba Martina Mainera

Autor: Jaroslava MALINOVÁ

Obrázek

Jistě znáte automatické kreslení jako pomocnou diagnostickou metodu. Vysoce citliví jedinci dokáží bezmyšlenkovité čmárání po papíře, jak ho někdy provozoval snad každý, využít coby zdroj informací. Profesor docent akademický malíř Martin Mainer (nar. 1959), vedoucí ateliéru malby na pražské AVU, zjistil, že lépe než diagnostikování chorob ho baví nechat se automatickou kresbou inspirovat ve své umělecké tvorbě. Svým studentům doporučuje studovat duchovní nauky.

Fotogalerie 


Malířem se rozhodl stát v šestnácti letech z náhlého vnuknutí, vystudoval příslušné školy, v roce 1993 obdržel prestižní Cenu Jindřicha Chalupeckého. Cena je vypsána pro mladé umělce. Má mezi nimi vybrat ty nejtalentovanější a nejvýraznější osobnosti a podpořit je. Jindřich Chalupecký, významný český teoretik výtvarného umění, věřil, že umělce je třeba hájit. Zvláště, pokud jejich tvorba postrádá znaky toho, co ještě společnost za umění považuje. Největší a nejprestižnější Mainerova výstava v pražském Rudolfinu v roce 1999 byla pro naši společnost zcela jistě výzvou, aby své definice umění trošinku poopravila. „Název výstavy Vlek lesa lesů vznikl stejně automaticky jako ostatní texty, kresby a pastely. Automatickým či poloautomatickým vedením ruky myslím proces grafického záznamu, kdy je ruka ponechána svému vlastnímu pohybu bez dozoru a vědomé kontroly kdy a kde zastavit, kam se otočit atd.“

2011-09-06.mainer01.jpgK automatické kresbě se Martin Mainer dostal s vydatnou pomocí léčitele a magika Ivana Gellnera. Jeho knížky Krok za krokem bral jako učebnicová skripta. „Učení hledání různých zón po měsíci nejasných výsledků vyvrcholilo u Ivana doma. Když už se nemohl dívat, jak nejistě črtám po papíře, chytil mě za loket a ono to hned fungovalo, když mě pustil, fungovalo to taky, funguje to. No, to byl učitelský kousek. Pak jsem se snažil vzít první díl jeho knihy jako učebnici a učil jsem se, co jsem mohl – všechny možné diagnostické a srovnávací systémy, které v knize uvádí. Něco jsem stihl, většinu ne. Brzy mě začala strhávat možnost kombinovat tyto postupy s malířstvím a začaly mi vznikat pod rukama nejrůznější kresby a psané vzkazy, někdy více někdy méně šíleného charakteru, povětšině hodně sci-fi. (Myslím, že scénář na pár slušných sci-fi filmů bych dal dohromady.) Občas jsem se ptal, mám-li už začít malovat, ale dbal jsem pokynů svých duchovních pomocníků, či kdo to je, a čekal a byl pilný. Po pěti měsících mi ruka napsala, abych začal, tak jsem v říjnu či září začal pastelovat na černé papíry a vypasteloval sem si tuto výstavu a pasteluji ještě i teď.“

Kresby „hvězdných map“ vznikaly jako doteky kyvadla na papíře. Ťukáním kyvadla přímo do tužky si malíř postupně zcitlivoval ruku, až kreslila automaticky sama. Kyvadlo však vždy určovalo výchozí bod, barvy a ukončení práce. Dnes již kreslí bez kyvadla, s výrazným omezením vědomé kontroly. Nepředpojatost, důvěra, píle a pozoruhodná síla mysli, kterou Mainer do svého kreslení vložil, vynesla na povrch množství mimosmyslových bytostí – vlastně všech typů pohádkových bytostí od draků, mořských pan po skřítky, elfy , víly a ufony… Objevily se kresby hvězd, duchů, démonů, mimozemských strojů, různých motorů, trpaslíků, podzemních bytostí, „ufostrojů“ a také několik geometrických konstrukcí z trojúhelníků. Napojením se na jiné, řekněme informační, zdroje lze vysvětlit odlišnost těchto kreseb od těch, které kreslil předtím. Působí dokonce zcela cize, až odlidštěně. Mainer nemá žádný názor na povahu zdroje, nebo spíše zdrojů, se kterými komunikuje. „Nevím“ považuje za jedinou poctivou odpověď, která mu zároveň umožňuje zachovat si duševní rovnováhu. Jeho odvaha je skutečně pozoruhodná.

2011-09-06.Mainer-Let-1999.jpg

Let 1999,papír, pastel, 70 krát 100 cm.
Objev „rozdrnčení“ pastelu či křídy na papíře tak, že vzniká nespojitá čára z bodů rytmicky za sebou následujících a zvuk připomínající průlet stroje či zvučítko na provázku australských aboriginů.

2011-09-06.Mainer-Podzemnici-1998.jpg

Podzemníci 1998, papír, pastel, 70 krát 100 cm.
První „inteligentní“ bytosti, které jsem nakreslil, byli „podzemníci“ ze Sibiře – velmi rozvinutá inteligentní civilizace žijící v hloubkách pod povrchem Země. Pro nás nedosažitelné hluboko a pro ně povrch totéž. Pouze naše civilizace potřebou zemního plynu, který je jejich dýchacím médiem, postupně tuto civilizaci, i tak sužovanou vlastními problémy, ničí a chystá jim postupnou zkázu.

Nejznámější literární autor, který se veřejně přiznává k automatickému písmu, Neale Donald Walsch, sepsal bestseller s názvem Hovory s Bohem, posléze i několik jeho pokračování. Název nenechává nikoho na pochybách, kdože to autorovi vedl ruku. Český malíř Martin Mainer tvrdí, že dokáže rozmlouvat i s vuřty nebo sardinkami… Cíleně se nenapojuje na božské síly, nevěří na dole, nebo nahoře. Daleko více než mágem nebo mystikem zůstává umělcem. Dívá se na věci. A do sebe nejspíš víc, než ven.

E. H. Gombrich, jeden z nejuznávanějších historiků umění současnosti pravil, že umění znamená v různých dobách a na různých místech různé věci. A jedním dechem dodal, že Umění s velkým U neexistuje. Umění s velkým U se stalo jakýmsi strašákem a fetišem. Stejně jako Bůh s velkým B. Martin Mainer považuje umění za seriózní výzkum vědomí lidské rasy.

Tvorbu svých současníků většinou nedovedeme docenit, dokud čas neukáže, jak přispěla k příběhu umění jako takovému. Nedokážeme ji správně vnímat a často nás šokuje nebo pobuřuje. Mistrovská díla však v sobě uchovávají komplexní informaci o životě a dobách minulých, kterou posléze nelze penězi vůbec docenit. Cestujeme za nimi. Do Říma, do Paříže, do Egypta, do Mexika… S odstupem času vyhledáváme a vážíme si nejvíce ze všeho, s výjimkou života samého, právě výtvarných děl z dávných dob. Přitom teprve dnes dokážeme strávit impresionisty i expresionisty, původně vysmívané a obávané buřiče. Věší si je i úředníci do svých kanceláří. Přijde doba, kdy nad jejich hlavami spatříme v důvěrné symbióze Mainerova kreslená svědectví o světech za myslí? Jaká bude?

Malíř nám laskavě odpověděl na několik otázek.

Co by si asi Jiří Chalupecký myslel o automatické kresbě?
Nevím, co by si myslel. Tento marxistický filosof mě nazajímá a nikdy nezajímal. Bohužel blbá karma komunistů i jeho jména tak trochu význam ceny degradovala na cenu pro konceptuální umělce, protože malíř ji naposledy dostal v roce 95. …ale myslím, že by napsal ano, byl inteligentní…

Souhlasíte s tím, že pokud při vytváření díla umělec dokáže pomocí speciálního výcviku vypnout nejen racionální, ale i emotivní složku osobnosti, nutně vytvoří cosi zdánlivě neosobního?
Tato věta je velmi jungiánská a velmi diskutabilní - jak se pozná, že jsou tyto složky osobnosti vypnuty? Kdo to pozná? Určitě ne sám autor! A někdo jiný? Jak? Nikdo nemá přeci měřidlo… jen víru o existenci těchto dvou složek a ta je velmi německá, karteziánská a hlavně - chce mít jasno - proto je psychoterapie ať tatíčka Freuda nebo synáčka Junga a všech následovníků - trhančů peněz z kapes důvěřivých "chudáků" tak málo úspěšná a jen ego bobtnající…

2011-09-06Mainer-Posvatna-geometrie-1999.jpg

Posvátná geometrie 1999, papír, pastel, 70 krát 100 cm
A pak najednou hup – geometrie, posvátná, jak říkám těm několika geometrickým konstrukcím, hlavně sestaveným z pravoúhlých a rovnostranných trojúhelníků. (Každým tahem jsem žasnul a byl dojat vyrovnaností a přesností tahů zvolné ruky.)

2011-09-06.Mainer-Mr-Yoda-2005.jpg

Mr. Yoda 2005, akryl, polyetylen, 182 krát 276 cm
Jeden z obrazů inspirovaný Turínským plátnem a Rorschachovým testem inkoustových skvrn. Všichni vyšší živočichové jsou „napůl“, symetričtí, je to něco jako univerzální matrice života.

Co vás vlastně automatická kresba naučila? Kam vás vede?
Naučila mě mluvit řekněme se svým podvědomím...uvědomovat si okolnosti normálně skryté či až časem odkrývající se. Naučila mě věřit autopilotovi, třeba i v hledání místa na postavení stanu atd. Používám ji jen k osobní potřebě, za ní vedle ní atd. Je toho mnoho, ubírám se tam kam všichni pomalu ale jistě…

Hodnotíte svá díla podle toho, zda se vám zdají být uměním, nebo ne?
Ano...snažím se, aby to bylo na moje možnosti co nejlepší.

Jak by vlastně divák měl Vaše malby vnímat? Poradíte mu?
Maluju obyčejné obrazy, takže je divák jako takové může vnímat a také vnímá, většinou nemám s diváky problém. Když se zeptá tak odpovím…

Z klasických malířů jsem si oblíbila V. Kandinského, P. Klee, J. Miró, F. Kupku… Líbí se vám také?
Některá z těchto jmen jsou naprosto cíleně dílem propagandy, která neúnavně chrlí jejich monografie a opakuje donekonečna jejich retrospektivní výstavy - Kandinskij...Miro...Kupka kdyby nebyl Čech by je dávno všechny přeskočil nejen cenami ale i významem a lidskou kvalitou - ovšem nemá nárok.

Na čem právě teď pracujete?
Udělal jsem za červenec a srpen pět pláten cca 300x270cm. Tři jsou více méně monochromní a spíše kresebné a dvě více obrazové a jsou pokračováním poslední výstavy "Vize pro tebe". Budu něco z toho vystavovat v márnici v Tismicích. Srdečně si Vás dovoluji pozvat na nedělní odpolední výstavu Márnice 2011, která se koná 11. září 2011 od 14 hodin v márnici a kostele Nanebevzetí Panny Marie v Tismicích.
Vystavím několik třímetrových prázdninových pláten, které jsou volným pokračováním série Vize pro tebe. Desetileté výročí tragédie pádu věží světového finančního centra chtě-nechtě ovlivnilo moje přemýšlení při práci na výstavě. A pak málokdy člověk vystavuje v márnici a v kostele Nanebevzetí a ke všemu na takové datum… Na vernisáži se pokusím o malé zamyšlení nad slovem márnice. Politiku doufám vynechám, i když v případě 10. výročí mě bude pusa škubat asi jak ve filmu o starém dobrém Švejkovi, kdy mouchy serou na obraz císaře pána…
Tismická bazilika Nanebevzetí Panny Marie je jedním z nejstarších románských kostelů v Čechách, posvátné návrší kostela s hřbitovem a márnicí je silné a našimi předky uctívané místo. Citlivějším může přinést nejen pohled na skromnou krásnou architekturu, ale i z dávných dob prosakující vibraci ranně středověké zástavby tajemných slovanských Středočech…


2011/09/2011-09-06.Mainer-Architecture-is-music-frozen-1995-96

Počet obrázků: 5


Text a popisky k obrazům obsahují citáty z knihy Martin Mainer vydané v roce 2007.

Publikováno: 6.9.2011, 10:00



 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA