Osobnosti

Michel Gauquelin a jeho prokletý Martův efekt

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

V těchto dnech si připomínáme dvacáté výročí úmrtí muže, jehož výzkumy na pomezí psychologie, matematické statistiky a astrologie rozproudily v druhé polovině minulého století pořádně žhavou debatu mezi odbornou vědeckou veřejností. Michel Gauquelin nebyl sice první, kdo se na tradiční atrologické postuláty pokusil aplikovat standardní metody racionalistické vědy, ale určitě byl jedním z těch, kdo ve svých výzkumech došel nejdále. Existuje tedy cosi jako Gauquelinův slavný Martův efekt? Tato otázka nedá spát mnoha astrologům i skeptickým popíračům čehokoliv „mezi nebem a zemí“ dodnes.

V Nostradamových stopách

Francouzský psycholog Michel Gauquelin se narodil 13. listopadu 1928 v Paříži. Astrologii začal studovat již jako malé dítě a ve svých deseti letech již prý dovedl sestavit a interpretovat horoskopy mnoha lidí. Ve škole proto brzy dostal přezdívku podle svého daleko slavnějšího francouzského předchůdce – Nostradamus.

A byly to právě tyto jeho schopnosti, které ho vedly k tomu, že se chtěl mnoha racionalisticky založenými vrstevníky vysmívané staromódní astrologii věnovat prostředky, kterými by se mohl jejich pohledu na svět přiblížit a snad je i přesvědčit. Na pařížské Sorbonně vystudoval dva vědecké obory, které považoval pro tento cíl za nejvíce užitečné – psychologii a statistiku – a pustil se do „vědeckých“ výzkumů. Soustředil se hlavně na analýzu astrologických metod a postupů za pomoci velkých vzorků dat narození různých lidí, která dokázal nashromáždit, porovnával je, zkoumal a snažil se ze zjištěných výsledků vyvozovat obecnější závěry. V roce 1954 získal na Sorbonně doktorát a ve stejném roce se poprvé oženil.

Výsledky raných Gauquelinových výzkumů ovšem paradoxně vedly k tomu, že na principy tradiční astrologie zanevřel. Přestože astrologii nadále zkoumal, odmítal být považován za astrologa. Tento jeho postoj asi nejlépe vystihuje jeho publikace „testu protichůdných osudů“, ve kterém zkoumal schopnost astrologů oddělit v předloženém vzorku údajů data narození dvou desítek zločinců a stejného počtu bezúhonných osob. Jeho neúprosným závěrem bylo, že tato schopnost není vyšší, než běžná statistická náhoda.


michel-gauquelin.thumb.jpg

Michel Gauquelin

Michel Gauquelin byl francouzský statistik a astrolog. Narodil se 13.11.1928 v Paříži ve Francii. Zemřel 20.5.1991 ve věku 63 let v Paříži ve Francii.

francoise-gauquelinova.thumb.jpg

Françoise Gauquelinová

Françoise Gauquelinová byla švýcarská psycholožka a statistička zabývající se astrologií. Narodila se 19.6.1929 v Neuchatelu ve Švýcarsku. Zemřela 10.8.2007 ve věku 78 let v Joigny ve Francii.

Martův efekt na obzoru

Přes tento svůj zřetelný odstup, který si v průběhu času od tradiční astrologie Michel Gauquelin vytvořil, způsobil tento muž jeden z největších poprasků, který se v astrologické obci ve dvacátém století odehrál. Již v roce 1951 publikoval studii Vliv hvězd, ve které kriticky zhodnotil práce svých předchůdců na poli astrostatistiky Choinsarda a Kraffta. Nicméně již v této práci se objevily první Gauquelinovy závěry, že rozmístění planet na obloze u vzorků osobností, které vynikají v určitých oborech, není náhodné a vykazuje řadu pozoruhodných statistických abnormalit. Pandořina skříňka byla otevřena.

Fenomén, který Gauquelin se svou manželkou Françoise Schneider-Gauquelinovou tehdy zkoumal a jemuž zasvětili i zbytek života, dostal poněkud nepřesný název Martův efekt. Vychází z toho, že Gauquelinovi zjistili jisté statisticky významné odchylky v postavení Marsu v horoskopech významných sportovců ve srovnání s běžnou populací. Lidé, kteří v jejich vzorku dosáhli významných sportovních úspěchů, totiž měli nejčastěji při svém narození planetu Mars těsně po východu, případně po kulminaci na obloze. Spojení boha Marta jako reprezentanta síly a energie s ascendentem a středem nebes, jako úseky horoskopu reprezentující charakter a uplatnění, je pro astrology nabíledni. „Mám důkaz, například, že Mars je pro vojenské vůdce a sportovní šampióny důležitý, víc než jen čistě náhodou. Není to Venuše nebo nějaká jiná planeta, ale Mars, a to souhlasí s astrologickou tradicí,“ mohl konstatovat.

Název sám je ovšem poněkud zavádějící. Podobné abnormality v nativním postavení planet totiž manželé Gauquelinovi vypátrali třeba i u významných herců pro „hýřivý“ Jupiter a „sucharský“ Saturn u významných vědců. Kompletní statistický materiál, včetně souboru zhruba pětadvaceti tisíc nativit, poskytli k ověření celému světu. Na počátku sedmdesátých let publikovali plných šestnáct svazků věnujících se statistickým výzkumům nativit nejrůznějších profesních skupin a také astrodědičnosti.

2011-05-19.MarsEffect.jpg

Slavný kruhový diagram rozložení postavení planety Mars při narození Gauquelinova vzorku významných sportovců. Oproti podobným diagramům sestaveným pro srovnávací vzorek běžné populace vykazuje významné statistické anomálie v sektoru I. a IV. Přestože Gauquelin nepoužil žádný tradiční systém astrologických domů, které různě dělí kvadráty stanovené osami Ascendent-Descendent a Střed nebes-Hlubina nebes, ale rovnoměrné rozdělení oblohy do dvanácti stejných sektorů založených na osách východ/západ planety a její horní/dolní kulminace, možná astrologická souvislost s prvním a desátým domem je nasnadě. Podobné planetární anomálie při narození Gauquelin vypozoroval na jiných vzorcích i pro planety Jupiter a Saturn.

Obrázek: wikipedia.org

Nové kladivo na astrologii

Publikace Gauquelinových zjištění v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech elektrizovala celosvětovou astrologickou obec. Mnozí astrologové výsledky těchto prací nekriticky přivítali jako koneční a definitivní důkaz, že astrologické metody skutečně fungují, mají racionální základ a „konečně to lze vědecky dokázat.“ Jásot to byl ovšem poněkud předčasný. Podobně, i když poněkud „saturnsky“ pomaleji, na nepřehlédnutelný výzkum zareagovali i skeptičtí vědci. A ti Gauquelinův Martův efekt podrobili nekompromisní kritice.

Na úvod Martův efekt prozkoumal například belgický výbor pro studium paranormálních jevů (Comité Para), který abnormality ve statistických vzorcích sportovců pořízených Gauquelinovými potvrdil, nicméně odmítl jejich interpretaci jako nedostatečně prokázanou. Vyčítali mu totiž, že nedostatečně prokázal rozložení postavení Marsu v nativitách běžné populace. Podobný skeptický výbor z Francie (Comité Français pour l'Étude des Phénomènes Paranormaux, CFEPP) si počátkem osmdesátých let vytvořil vlastní vzorek tisíce francouzských sportovců (přičemž původně počítal se vzorkem desetkrát větším). Závěr výzkumu této instituce k velké nelibosti Michela Gauquelina zněl: „žádný Martův efekt neexistuje!“

V následujících letech si své polínko na hranici, na které chtěli Gauquelinův výzkum spálit napopel, přidala i řada dalších skeptiků – vědců i institucí – z celého světa. Michel Gauquelin svým oponentům vytrvale navrhoval nové a nové metodiky dalších pokusů, ale celá „vědecká“ diskuse se zvrhla spíše v dlouhotrvající zákopovou válku bez jasného výsledku. Přesvědčit o své vlastní pravdě přesvědčené se mu až do konce života nepodařilo. A možná se to i projevilo v jeho osobním životě. Manželství Gauquelinových se bylo rozvedeno v roce 1982. „Byl něco jako středověký tyran, nebylo lehké s ním žít,“ povzdechla si Françoise.

Michel se podruhé oženil s mladší ženou, Mariu Cadilhacovou, v roce 1986, ovšem za dalších pět let spáchal sebevraždu. Jeho tělo nalezli 6. června 1991 v jeho pařížském bytě a soudní lékař konstatoval, že se předávkoval prášky na spaní někdy mezi 18. a 21. květnem. Stalo se tak krátce po jeho setkání s vědci z CFEPP, na němž diskutovali rozdílné výsledky svých výzkumů.

Spor o metodu

Co bylo jádrem sporu mezi Michelem Gauquelinem a jeho skeptickými kritiky? Vyčítali si vzájemně mnoho, nicméně hlavní problém byl už v samotném základu podobných výzkumů. Ve stanovení vzorků a přesnosti vstupních dat, bez nichž nelze dojít k žádným relevantním výsledkům.

Gauquelin své vzorky zakládal na výběru „významných sportovců“, „významných herců“, „významných vědců“… Pokud totiž jeho následníci provedli výzkum na vzorku „sportovců“, „herců“ či „vědců“, statistické anomálie se stíraly až na úroveň kontrolních vzorků „běžné populace“. Jenomže kdo je ve svém oboru „významný“? Jsou to sportovci, kteří dosáhli nějakého mistrovského titulu nebo rekordu? Vědci, kteří publikují v prestižních časopisech, nebo stačí být členem nějaké významné vědecké instituce? Kdo určí popularitu herců? Počet zmínek v časopisech? A kterých?

Podobné otázky museli řešit autoři všech studií zabývajících se Martovým efektem z obou táborů. Svou roli hraje i velikost oněch vzorků dat zahrnutých do výsledků. Čím přísnější kritéria výběru se nastaví, tím menší a ve výsledku méně průkazný vzorek lze dostat. A aby toho nebylo málo, vzniká také otázka přesnosti vstupních dat. Kolik lidí z takto definovaného vzorku dnes skutečně zná přesnou dobu svého narození? U rozmístění planet na obloze v okamžiku narození (astrologicky „umístění v domech“) hraje svou roli každá minuta! Lze na základě nutně buď velmi nepřesných dat, nebo neúplného vzorku získat reprezentativní výsledek, byť podle velmi přesné statistické metodiky? Tyto otázky jsou vskutku ohromnou zásobárnou munice do věčné přestřelky mezi zastánci a odpůrci Gauquelinových vědeckých bádání.

Po více než čtrnáct let jsem tvrdil, že jsem proti astrologii. A poté jsem občas tvrdil, že v mé práci bylo něco, co je astrologii podobné. Ve skutečnosti jsem mezi oběma těmito názory balancoval. Bez skutečné naděje, nebo alespoň hlubokého pocitu, že některé teorie se prokáží pozitivně, bych asi nikdy nemohl pokračovat. Pokud si dobře vzpomínám, vždy jsem více či méně věřil v důkaz astrologie. Ale samozřejmě, víra pro mě není dostačující, to víte. A když jsem publikoval, udělal jsem několik chyb. Například dobrý nápad byl vydat svou první knihu, ale stala se při tom i jedna velká chyba: uvést v ní mé pravé jméno, což zabilo mou akademickou kariéru. Ale to už je jiný příběh.

Michel Gauquelin, 1989

Gauquelinova neoastrologie

Respektovaný vědec z Institutu psychiatrie na univerzitě v Londýně Hans Eysenck o Gauquelinových výzkumech prohlásil: „Citově, bych byl raději, kdyby Gauquelinovy výsledky byly nepravdivé, ale intelektuálně musím přiznat, že jsou pravdivé.“ I když je spíše filosofickou otázkou, zda se někdy podaří sblížit stanoviska různě založených badatelů, spory o metodiku výzkumů fenoménu Martova efektu se svým objevitelem nezemřely. Zastánci i odpůrci se k potvrzování či vyvracení ať již původních Gauquelinových výzkumů či stále nových podobných astrostatistických studií vrací s železnou pravidelností a stejnou zarputilostí prakticky dodnes. V současné době podobné výzkumy probíhají zejména ve Spojených státech, kde astrologie dokonce k nelibosti skeptiků pronikla až na univerzitní půdu.

Michel Gauquelin, za mlada zvaný Nostradamus, sice nebyl první, kdo statistickými postupy chtěl sblížit tradiční astrologii a moderní racionální vědu, ale byl to hlavně on, kdo otevřel mnoha lidem cestu k tomu, aby zkusili svůj postoj k často haněné „pavědě“ přehodnotit. Sám sice své tradiční astrologické kořeny zavrhl, ale na sklonku života sepsal spis Neoastrologie: Koperníkovská revoluce (1991), ve které nabídl své řešení spočívající v astrologické reformě. Astrologové by podle něj měli své výsledky stavět pouze na tom, co je statisticky přesné a ověřitelné. Jistě, nic pro ty, kdož jsou o tradiční astrologické nauce přesvědčeni, ale snad dobrý začátek cesty pro ty ostatní, jejichž rozum se tradičnímu esoterickému přístupu brání.

Publikováno: 19.5.2011, 13:45




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA