Osobnosti

Půldruhého století zasvěcence Rudolfa Steinera

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

Obsáhnout dílo rakouského filosofa, mystika a duchovního učitele Rudolfa Steinera je takřka celoživotním úkolem. V těchto dnech si připomínáme 150. výročí narození tohoto mimořádně duchovně nadaného zasvěcence, jehož rozsáhlé dílo ovlivnilo západní okultní nauky na dlouhá desetiletí po jeho smrti.


Steinerova cesta k filosofii

Kdy přesně se rakouský filosof a zakladatel antroposofického hnutí Josef Lorenz Rudolf Steiner narodil, zůstávalo dlouho pro odborníky částečnou záhadou. Jeho autobiografie sice obsahuje datum 27. února 1861, ale v jedné poznámce sám Steiner vlastnoručně napsal: „Mé narození připadlo na 25. únor. O dva dny později jsem byl pokřtěn“… Po tom, jak to bylo ve skutečnosti, pátrali jeho životopisci dlouho, až v roce 2009 Günter Aschoff vypátral nové dokumenty, mezi nimiž bylo i osvědčení o křtu, které jako datum narození uvádí 27. únor.

Místo narození je nicméně nesporné, je jím městečko Donji Kraljevec na chorvatské straně dnešního rakousko-chorvatsko-slovinského trojmezí. Steinerův otec Johann, původním povoláním hajný, pracoval jako železniční úředník rakouské dráhy, což s sebou ovšem přinášelo i několikero překládání na různé stanice. Rodina malého Rudolfa pobývala nějaký čas v Mödlingu nedaleko Vídně, takřka celé své ranné dětství však strávil na železniční stanici v Pottschachu ve Štýrsku. Když mu bylo sedm, opět se stěhovali, tentokrát do Neudörflu v Burgenlandu na rakousko-maďarských hranicích, odkud Rudolf docházel na reálku ve Vídeňském Novém Městě. Na této škole také v roce 1879 odmaturoval.


annie-besantova.thumb.jpg

Annie Besantová

Annie Besantová byla britská teosofka a bývalá prezidentka Teosofické společnosti. Narodila se 1.10.1847 v Londýně ve Velké Británii. Zemřela 20.9.1933 ve věku 86 let v Adyaru v Indii.

johann-wolfgang-von-goethe.thumb.jpg

Johann Wolfgang von Goethe

Johann Wolfgang von Goethe byl německý básník, přírodovědec, filosof a svobodný zednář. Narodil se 28.8.1749 ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu. Zemřel 22.3.1832 ve věku 83 let ve Výmaru v Německu.

theodor-reuss.thumb.jpg

Theodor Reuss

Theodor Reuss byl německý okultista, člen Ordo Templi Orientis. Narodil se 28.6.1855 v Augsburgu v Německu. Zemřel 28.10.1923 ve věku 68 let.

marie-steinerova-von-sivers.thumb.jpg

Marie Steinerová von Sivers

Marie Steinerová von Sivers byla německá antroposofka, druhá manželka Rudolfa Steinera. Narodila se 14.3.1867 ve Włocławku v Polsku. Zemřela 27.12.1948 ve věku 81 let v Beatenbergu ve Švýcarsku.

rudolf-steiner.thumb.jpg

Rudolf Steiner

Rudolf Steiner byl rakouský filosof, zakladatel antroposofie. Narodil se 27.2.1861 v Donjim Kraljevci v Chorvatsku. Zemřel 30.3.1925 ve věku 64 let v Dornachu ve Švýcarsku.

Po maturitě nastoupil Rudolf Steiner na studium vídeňské polytechniky, kde v následujících čtyřech letech studoval matematiku, fyziku a filosofii, kterou podle svých slov miloval už od dětských let. Na cestách mezi školou a domovem se jednoho dne seznámil se sběračem bylin Felixem Koguzkim, který se stal jeho prvním Mistrem. Tento prostý muž s hlubokým duchovním vhledem také zasvětil tehdy jednadvacetiletého Steinera do světa Fichteho filosofie. V roce 1882 se na doporučení svého učitele z univerzity stává jedním z editorů Goethova díla, což velmi výrazně ovlivnilo jeho další filosofické směřování. Na základě této své práce dostává o šest let později pozici v Goethově archivu ve Výmaru, kde působil až do roku 1896. Mezitím ještě získal v roce 1891 doktorát na universitě v Rostocku, za studii o Fichteho pojetí ega.

Ve Výmaru Rudolf Steiner především vědecky pracoval na vlastních studiích Goethovy přírodní filosofie, které rovněž publikoval. Přitom se rovněž zasloužil o vydání díla Arthura Schopenhauera. Nezabýval se ovšem pouhým teoretizováním o tezích jiných filosofů, sám již začal pracovat na koncepci vlastní. V ní vyjádřil přesvědčení, že hranice lidského poznání nejsou dány jednou provždy, ale závisejí na duchovním vývoji člověka a mohou se stále rozšiřovat. V roce 1894 vznikla kniha Die Philosophie der Freiheit (Filosofie svobody) jeden ze stěžejních odkazů filosofa Steinera modernímu lidstvu.

Od teosofie k antroposofii

Na podzim roku 1900 byl Rudolf Steiner kontaktován příznivci velmi populární okultistické Teosofické společnosti z Berlína. Požádali ho, aby vedl sérii přednášek v knihovně hraběte Bruckdorfa. Mluvil o Nietzschovi, o Goethově tajném zjevení, o mystice na počátku novodobého duchovního života a o křesťanství jako mystické skutečnosti. Přednášky, které proběhly ve dvou zimních sezónách 1900/1901 a 1901/1902, dokonce skončily 20. října 1902 ustavením německé odbočky Teosofické společnosti. Společnost měla zhruba stovku členů a Rudolf Steiner se stal jejím prvním generálním tajemníkem.

2011-02-25.SteinerAndBesant.jpgJak jsme již zmínili, Steinerovo směřování velmi zásadně ovlivnila osobnost Johanna Wolfganga von Goetha, jemuž zasvětil významnou část své práce. A Goethe byl zase účasten v hnutí svobodných zednářů, což nemohlo nepoznamenat ani samotného Steinera. V roce 1904 začal usilovat o vybudování své vlastní esoterické školy, ještě na půdě teosofické komunity. Vedoucí Esoterické školy teosofie, založené již v roce 1888 nezávisle na Teosofické společnosti, Annie Besantová (na archivním snímku) ho 10. května 1904 jmenovala vedoucím Národní esoterické školy pro Německo a Rakousko. Při vytváření vlastní školy chtěl Steiner využít i symbolicko-rituální účinky dosavadních zednářských tradic, a tak se spojil s představitelem zednářské lóže ritu Memphis-Misraim Theodorem Reussem, jemuž pak 24.listopadu 1905 zaplatili spolu se svou spolupracovnicí Marií von Sivers 45 marek za členství.

Jak napovídá Steinerova korespondence s Marií von Sivers i některé následné přednášky, duchovní práce v zednářské lóži Steinera příliš nenadchla. Dokonce ji nazval „karikaturou“ a jejího mistra Reusse za „nepříliš důvěryhodného“, a tak dodnes zůstává otevřenou otázkou, zda skutečně vstoupil i do další Reussovy okultní organizace Ordo templi orientis, o čemž se vedou vášnivé spory i sto let poté. Každopádně jeho esoterická škola užívá některé prvky zednářského ritu Memphis-Misraim a od Reusse získal Steiner několik zednářských osvědčení.

Kdo dnes líčí nadsmyslové skutečnosti, měl by si uvědomit dvojí. Za prvé, že naše doba úsilí o nadsmyslové poznání potřebuje; za druhé však, že v dnešním duchovním životě existuje množství představ a pocitů, jež mají za následek, že se podobný výklad mnohým zdá být pouhým fantazírováním a sněním. Současná doba potřebuje nadsmyslové poznatky, protože všechno, co se člověk dozvídá o světě a o životě běžným způsobem, v něm podněcuje bezpočet otázek, na něž mohou odpovědět jen nadsmyslové pravdy. Neboť neměli bychom se klamat: Co může dnešní duchovní proud sdělit člověku o základech bytí, není pro hlouběji cítící duše odpověďmi, nýbrž vzhledem k velkým záhadám světa a života otázkami. Po nějakou dobu člověk může podléhat názoru, že je mu ve výsledcích přísně vědeckých skutečností a v závěrech některého ze současných myslitelů dáno řešení záhad bytí. Sestoupí-li však duše až do oněch hlubin, do nichž musí sestoupit, chápe-li skutečně sebe samu, pak se jí to, co se jí zpočátku zdálo být řešením, ukáže jako podnět k pravé otázce. A odpověď na tuto otázku nemá uspokojovat pouhou lidskou zvědavost, nýbrž na ní závisí vnitřní klid a celistvost duševního života. Dosažení takové odpovědi neuspokojuje pouze touhu po vědění, nýbrž uschopňuje člověka k práci a k plnění životních úkolů, zatímco nedostatek řešení příslušných otázek jej ochromuje duševně a nakonec i tělesně. Poznání nadsmyslna neexistuje jen pro teoretickou potřebu, nýbrž pro pravou životní praxi. Právě vzhledem k současnému duchovnímu životu je proto duchovní poznání nepostradatelnou oblastí poznání pro naši dobu.

Rudolf Steiner: Theosofie, 1904

O letnicích 1907 Steiner odděluje svou esoterickou školu od teosofické školy Annie Besantové, které vyčítá přílišný amerikanismus a orientaci na indické tradice, které na Západě nemají historickou oporu. On sám ve svých přednáškách vždy zdůrazňoval svůj křesťanský vhled do duchovních světů s mnoha tradičními rosekruciánskými prvky. Rozpor mezi Steinerovým chápáním okultních nauk a adyarským ústředím Teosofické společnosti gradoval po založení vnitřního Řádu hvězdy Východu a prohlášení indického chlapce Jiddu Krišnamuntiho (1895-1986) za znovuzrozeného Krista. To Rudolf Steiner důrazně odmítl, což nakonec vedlo k jeho definitivnímu odchodu z teosofického hnutí. Z německé sekce Teosofické společnosti s dvěma a půl tisíci členy, kterou vedl, vznikla 28. prosince 1912 Anthroposofická společnost, k níž se připojila i většina členů ostatních evropských sekcí. Nechyběli mezi nimi čeští teosofové, kteří Steinerovu okultní filosofii dobře znali z jeho častých přednášek v Praze, během nichž se například setkal s později proslulým mladým spisovatelem Franzem Kafkou.

Teosoficko-zednářské období života Rudolfa Steinera pevně ukotvilo v povědomí duchovně zaměřené části tehdejší společnosti. Sepsal během něj svá tři základní díla o nadsmyslovém vnímání duchovních světů, kosmu a člověka: Theosofie (1904), O poznávání vyšších světů (1904-1909) a Tajná věda v nástinu (1910). Tato díla a Steinerovy tehdejší přednášky poznamenaly celou okultní scénu 20. století a vycházejí v mnoha překladech dodnes.

2011-02-25.Goetheanum01.jpgDuchovní věda v praxi

V roce 1911 umírá Steinerova první žena Anna Eunicke. O tři roky později si bere svou dlouholetou spolupracovnici Marii von Sivers. Spolu s ní se pouští do aplikace duchovních nauk v mnoha oborech lidské činnosti. Marie mu pomáhá zejména v uměleckých aktivitách. Tehdy antroposofie začíná otiskovat výsledky svého duchovního bádání do divadelních her, soch a obrazů, hudby (eurythmie) i architektury. Kvůli potřebám rychle se rozrůstajícího antroposofického hnutí se Steinerovi pouštějí do stavby nové ústřední budovy. Za podpory mnoha dobrovolníků, v předvečer první světové války, budují ve švýcarském Dornachu nedaleko Basileje stavbu známou jako Goetheanum. Jeho první budova byla dostavěna v roce 1919.

Utrpení první světové války i její duchovní pozadí vedly Steinera k tomu, aby hlouběji rozpracoval svou tezi o tzv. sociální trojčlennosti. Základy k ní položil již ve své Filosofii svobody. Spočívala na známém hesle francouzské revoluce aplikovaném na společenské oblasti následovně: svoboda má být užívána v životě kulturním, rovnost v životě právně-politickém a sférou bratrství je život hospodářský. Nepřestával přednášet, doma v Goetheanu i na cestách do zahraničí. Záběr jeho přednášek byl neuvěřitelně široký - od kosmogonie a starověkých i středověkých mystérií, přes praktické záležitosti zemědělství (biodynamické zemědělství), umění, lidské zdraví a medicínu, až po výchovu a vzdělávací proces. V roce 1919 byla například podle jeho metodiky ustavena první waldorfská škola ve Stuttgartu, která sloužila dětem zaměstnanců místní továrny na cigarety Waldorf-Astoria.

Jedním z kritických okamžiků rychle se rozvíjejícího antroposofického hnutí byla silvestrovská noc roku 1922, kdy žháři podpálili první – převážně dřevěnou – stavbu Goetheana. Steiner okamžitě začal s přípravami stavby nové, tentokráte betonové. V té době již několik let čelil sílícím útokům ze strany německých národních socialistů. Nacistický vrchní ideolog Dietrich Eckart (1868-1923) , okultista a černý mág spojený s nechvalně proslulou tajnou společností Thule, odstartoval nenávistnou kampaň již v roce 1919, když Steinera označil za Žida. Válku Steinerovi a jeho antroposofickému hnutí pak vyhlásil v roce 1921 na stránkách nacistického plátku Völkischer Beobachter i sám Eckartem vyvolený „Německý Mesiáš“ Adolf Hitler. Nenávist a násilné útoky na osobu Rudolfa Steinera dosáhly takové intenzity, že mu pořadatelé jeho přednášek v Německu nedokázali zajistit bezpečnost.

Ztráta prvního Goetheana i neustávající útoky se vážně podepsaly na jeho zdraví. Rudolf Steiner očividně chřadl. Navzdory příznakům počínající choroby cestoval, přednášel a pořádal kurzy. Pracoval snad s ještě větší intenzitou, než před požárem. Poslední veřejnou přednášku měl v září 1924. V závěrečných měsících svého života pracoval vážně nemocný filosof na své autobiografii. Zemřel 30. března 1925. Dostavby vysněného druhého Goetheana se nedožil, stavba pokračovala ještě tři roky po jeho smrti.

2011-02-25.Goetheanum02-Foto-Stefan-Stegemann.jpgSteinerův duchovní odkaz

Zasvěcenců, jakým za svého života Steiner dozajista byl, se nerodí na celém světě mnoho. Spočítat všechny jeho zásluhy na poli duchovního bádání je takřka nemožné. Rudolf Steiner sám vždy zdůrazňoval rosekruciánské a křesťanské pojetí mystiky, a tak můžeme i my spolu s Ježíšem Kristem dodat: „Po ovoci poznáte je.“ Za Steinera nemluví pouze jeho knihy a záznamy přednášek, ale celá dlouhá řada okultistů, duchovních mistrů, učitelů a badatelů, které svou filosofií svobody ovlivnil. A to vůbec nehovoříme o těch, kteří se k jím založenému antroposofickému hnutí dodnes hlásí.

Zhodnotit takovou osobnost a její odkaz je nesmírně obtížné i po bezmála sto letech od jejího úmrtí. Na závěr článku pouze jeden drobný postřeh.

Elisabeth Haichová ve svém reinkarnačním románu Zasvěcení  popisuje setkání se svým bývalým otcem, faraonem ze staroegyptské inkarnace. V současném životě šlo o přednášejícího zasvěcence. Její popis naprosto sedí na osobnost Rudolfa Steinera. Není ani divu. První ani druhé Goetheanum v Dornachu sice nikdy nedosahovalo velikosti egyptských pyramid, ale duchovní odkaz tohoto rodilého Rakušana se – podobně jako ten faraonský – doslova dotkl hvězd.

Publikováno: 25.2.2011, 21:00




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA