Esoterická místa

Poselství Panny Marie

Autor: Lenka MAREČKOVÁ

Obrázek

Mariánská zjevení jsou fenomén, kterému se mnozí vysmívají. Pokud se však na místo zjevení takový člověk dostane, a jakýmkoli způsobem se setká s jeho projevy, vizionáři anebo je přímo účasten, obvykle zasáhne i jeho, jakkoli původně nevěřil. Jejich síle a hloubce, a osobnímu dotčení není možné se ubránit – i pokud by o to člověk usiloval. Jejich síla rozbíjí vše. Každou obranu před narušením systému jistot a obav o ně, do něhož se uzavíráme jako do vlastních vězení.

2012-02-27.mar02.jpgZjevení se datují z doby dokonce ještě před Mariinou smrtí. K prvnímu známému zjevení (v tomto případě k bilokaci) došlo ve Španělsku, kde se s ní na své misijní španělské cestě měl setkat apoštol Jakub Starší (Zebedeův), v r. 39 n. l., ještě předtím, než fyzicky opustila svět. Podle legendy se s Jakubem, který byl skleslý, protože se mu misijní práce nedařila, setkala, aby mu dodala sílu, poblíž břehu řeky Ebro, na jantarovém sloupu, na němž ji přinášeli andělé. Požádala jej, aby jí na místě setkání ještě před návratem do Jeruzaléma postavil kapli. Do roka byla hotova. V průběhu dalších století byla několikrát rozbořena a zase vystavěna, ale jantarový sloup a uctívaná milostná soška Panny Marie zůstaly vždy neporušeny. Svatý Jakub se potom vrátil do Jeruzaléma. Zpět jej, potom, co byl jako první z apoštolů v r. 44 popraven, podle legendy převezli jeho učedníci do Španělska, místa známého dnes všem poutníkům a celému světu jako Santiago de Compostella, místa jedné z poutí, které by každý křesťan měl ve svém životě vykonat.

Na místě původní kaple stojí nádherná Katedrála - basílica de Nuestra Señora del Pilar , kde můžete vidět sloup dosud a na něm uctívanou sošku – zobrazení Panny, jíž se můžete poklonit. Sloupu je možné se dotknout, případně políbit.

Každé zjevení, každý projev Panny Marie, podoba, v níž se zjevila, nese své jméno, vyjadřující nějakým způsobem podstatu a zaměření poselství, místo, na němž ke zjevení došlo anebo nějakou jeho okolnost – Pana Marie chudých, Královna pokoje, Neposkvrněná Čistota, Panna Marie velkého úspěchu, Matka vtěleného slova, Panna Maria růžencová. Zde je tedy známa jako Naše Paní ze sloupu – Nuestra Seňora del Pilar. Říká se, že toto zjevení je výjimečné tím, že se Panna Maria zjevila ve svém fyzickém těle. Ale všichni vizionáři svoje setkání popisují jako fyzické. Toto první je výjimečné tím, že se uskutečnilo v době před smrtí Panny Marie (bilokace).

2012-02-27.mar03.jpgKaždé zjevení je výjimečné a ojedinělé.

Nepopsatelně oslovující, nezapomenutelné, hluboké, nepopsatelná krása, která jakoby měla neskonale více rozměrů, než je možné vyjádřit slovy. Jakoby bylo propastně více tajemství, než toho, co lze vidět, vyjádřeno nakonec i samotnými slovy poselství a vizemi.

Ať ryze osobní zjevení anebo přinášející poselství pro celý svět, všichni vizionáři všech dob vždy viděli a vidí Pannu Marii jako světlem zářící, a přece zcela skutečnou, jen nepopsatelně krásnou bytost, mladou krásnou a mateřsky se chovající paní. Často s ní hovoří úplně stejně jako děti s maminkou, anebo jen s nesmírnou oddaností a úctou – jako Bernardetta Soubirous – před Paní „jen“ klečí na kolenou. Její hlas a prosby nelze neuposlechnout, ať jsou spojeny s jakýmikoli nepříjemnostmi a obtížemi (nedůvěra, vyšetřování, pronásledování – jeden z vizionářů, byl v r. 1476 dokonce upálen). Ať se zjeví a osloví kohokoli z nás, všechno ostatní ztrácí význam: nic není tak důležité, jako setkání s Ní, být s Ní. Slyšet Ji, poslouchat, chovat se tak, aby Ji to potěšilo. Následovat Ji – Čistotu, v jejímž světle je vidět cokoli, co jsme sami nevyčistí, a čím je naše vlastní světlo zatížené a překryté.

2012-02-27.mar04.jpgA především: podobně jako je tomu se sny, z nichž některé máme zatemněné, ale jiné jsou čisté a vědomé („skutečnější, než skutečnost“) - i tady ti, komu se zjevila „ví“. Jako blesk z nebe, stejně jasný. Není o čem přemýšlet. I všechny vnější znaky jsou stejné – ohromení, probuzení pokory, radosti a oddanosti, extáze, při níž oheň neublíží, a bodání čímkoli vizionáři necítí. A opravdovost, vnitřní zakotvenost a prostota, pokud jsou zjevení pravá.

Množství zjevení Naší Paní, jak je nazývaná původně především v oblastech proslulých prastarou úctou k ženskému projevenému božství, zejména v oblastech obývaných kdysi keltskými kmeny (Notre Dame, Nuestra seňora, Our Lady, Madonna) , dnes však již po celém světě, bychom nespočítali. Není to možné i pro množství osobních, nezveřejněných zjevení, a není možné se jimi ani pro množství těch soukromých, a přesto dnes již veřejně známých zjevení, zabývat v tomto rozsahu obecně. To, co je ale určitě hodně důležité, je povšimnout si obsahu sdělení a proměn poselství v čase.

2012-02-27.mar05.jpgV podstatě kdekoli, kde stojí kaplička, poutní kostel zasvěcený Panně Marii, anebo kde tryská pramen s uzdravující vodou (aniž by bylo možné vykoumat proč), se někdy v minulosti Panna Maria zjevila. U nás patří mezi snad nejznámější místa Svatá Hora, Filipov, Vranov….Na Slovensku Turzovka, Litmanová (Zvir), nejnověji Dehtice.

Je řada zjevení, o kterých by bylo krásné zajímavé psát, v současné době jsou pro nás ale nejdůležitější zjevení 19. až 21. století. Přemýšlela jsem, která do nutně neúplného výčtu zařadit, ale myslím, že pro naši dobu jsou opravdu nesmírně důležitá už zjevení z první poloviny 19. století: pro jejich obsah, dosah, i pro to, jak spolu navzájem souvisejí.

Něco mají ale všechna zjevení a poselství Paní společné – kromě obvyklých fyzických projevů, které je provází a jimiž jsou zvukové a světelné projevy, různé zázraky při zjeveních i po nich, extáze vizionářů, síla místa – obnovovaná anebo nově probuzená, kde ke zjevení došlo. Často – takřka vždy – nalezení nebo vytrysknutí pramene,

2012-02-27.mar06.jpgJedna moje kamarádka lékařka nedávno mluvila o tom, že v poslední době neobyčejně narůstá množství lidí, kteří mají obrovské potíže – buď jde o rakovinu (pokud má člověk problém ve vztahu k zemi) anebo psychiatrické diagnózy, dřív léčitelné úspěšně homeopaticky (pokud jde o problém se spiritualitou – nevyvážeností, popíráním nebo neuzeměností – takže jde nakonec také o vztah k zemi). To, co se nyní děje, vidí jako vrtuli: buď jsme pevně zakotveni ve svém středu a dole v zemi a nahoře v nebi – máme duchovní vedení, a potom nám ten pohyb může být nepříjemný, ale neublíží nám. Ale pokud v tom středu zakotvení nejsme, může být hodně zle. Není dost místa zabývat se nyní tím, co se děje a čím procházíme. Určitě je ale důležité říci alespoň to, že možná nikdy nebyly tak důležité jako právě teď vnitřní opravdovost a pravdivost v čemkoli a v každý okamžik. A že nezastupitelnou pomocí, která právě pro tuto dobu již několik století přichází, je Panna Marie, která nás v různých podobách a na různých místech nesmírně naléhavě volá.

Všechna mariánská zjevení nás obracejí dovnitř. Do středu. Zakotvují nás v srdci. Učí nás pevně a s nesmírnou úctou stát pevně na zemi a obracet se k nebi. Probouzí nás a obracejí naši pozornost k nesmrtelnosti a všem kvalitám, které s ní souvisejí – přirozeným hodnotám, které všichni cítíme v srdce. Učí nás lásce, radosti, otevřenosti a míru. Volají. Stále čím dál tím naléhavěji varují. Dávají naději.

Probouzejí touhu po čistotě. Po takové čistotě, jakou vidíme u Ní, zářící a zahrnující nás svou láskou – po obnově vlastností, které bychom mohli nazvat panenskostí: nejde o nic, co by mělo nějakou souvislost s naším tělem, je to kvalita duše, našeho zářícího světla, našeho středu, zakrytého mnoha vrstvami nevědomosti, chtění, představ, připoutanosti, lpění.

2012-02-27.mar07.jpgZjevení bourají naší pýchu a otřásají našimi předsudky: tím, koho si nebesa pro své oslovení vybírají, nejde-li výjimečně o davy poutníků, kterým je umožněno zjevení vnímat, anebo alespoň těmi prvními, jsou nejčastěji děti, chudé, často negramotné (Lourdy, La Salette) nebo pologramotné (Garabandal), ale i starší muž (Turzovka), dívka, která se zjevení vysmívá a nevěří v něj (Kibeho, Rwanda): nic není nemožné. Nejsou ničím výjimeční. Mnohdy neprojevovali žádnou nebo jen minimální zbožnost. Jen Panna Marie ví, proč si je vybrala, proč si vybral právě je, zatímco jejich známí, sousedé, nejbližší okolí soudí a nerozumí, a rodiče jsou plní pochybností, nevěří, zlobí se, a představují tak často první trápení, kterým musí malí vizionáři projít (církev často představuje to druhé).

Ale právě tím se všechny předsudky bortí a je nám nastavováno zrcadlo: když si myslíme, že jsme pokorní a nesoudíme a už v sobě nemáme žádnou pýchu, zvlášť pokud je nám někdo takový blízko a my jsme si o něm už dopředu nějaký nepříliš lichotivý dojem udělali, ať pro to co neumí, nebo pro to, jak se někdy zachoval.

Můžeme vidět nesmyslnost důležitosti, kterou přikládáme tomu, že jsem se něco naučili, úspěšně absolvovali, dosáhli čehokoli – že něco umíme, a jemné úrovně navzájem se prostupující naší, právě od vnitřního světla a spojení s Jeho Zdrojem nejvíce odřezávající hlouposti – pýchy. A právě tady, nejenom pokud pocítíme volání Matky, vidíme hloupost a nicotnost všeho „dosaženého“, co pokud nepoužíváme ve službě potřebným – všem bytostem, Zemi, komukoli, kdo pomoc potřebuje a prosí o ní – má jedinou důležitost: pasti, do které chytáme sami sebe. Jako cokoli, co oproti cestě srdce – a tedy i vztahům, přátelství, laskavosti, porozumění - nesouvisí s nesmrtelností (vnitřní svobodou).

Panna Maria k nám promlouvá jazykem, kterému možná rozumí a který používá církev, ale pro mnohé z nás je nesrozumitelný. Varuje před trestem, volá nás k pokání, obětem, k tomu, abychom se obrátili k bohu, často se modlili. Většinou jsme ovlivnění tím, v jakém kontextu se tyto výrazy používají, tak se dostáváme do rozporu s tím, co cítíme v srdci, a co si myslíme o sděleních, kterým nerozumíme.

2012-02-27.mar08.big.jpg

Ale pokud chceme, budeme jistě hledat význam jazyka, který pro nás i může znít podezřele a cize: trest není samoúčelný projev hněvu, ale jen jinak vyjádřený následek přirozeného zákona karmy. Před přirozenými následky našich vlastních činů, pokud se nezačneme chovat rozuměji: a o to nás Panna žádá. Pokání známe jako introspekci, odpuštění a prosby o odpuštění , s nimž pracujeme na každé ze svých cest. Odstoupení od všeho, co nedělá dobře nám nebo jiným nebo prostoru, který obýváme. A očištění jako důsledek vhledu, opravdovosti rozloučení se starou zátěží nebo chováním, a přání neopakovat je. Vyzývání k modlitbě nás vede ke spojení s Bohem. S nejvyšší úrovní, kam svým srdcem – svojí modlitbou, ať už má formu kontemplace, koncentrace anebo proseb, dosáhneme. Oběť nám může znít ještě hůř – tak jako „trest“ ji můžeme vnímat jako manipulaci, potlačení, něco samoúčelného – ale není tomu tak. Je to výzva „po přijetí kříže“. Ten můžeme chápat jako cestu utrpení anebo radosti a svobody. Jinými slovy – je to volání po pomoci druhým spíše než jen uspokojování vlastních přání, otevření srdcí, od duality zpět do jednoty a vyváženého vztahu se vším a se všemi.

Všechna tato zjevení jsou neobyčejný dar lidstvu a projev milosti – potom, co jsme přinejmenším zčásti ztratili tu svoji přirozenou moudrost a vědění. Pro všechny z nás, kteří se je znovu snažíme nalézt, a nechat svou duši zářit a pomáhat.

V posledních třech stoletích je možné pozorovat zvláštní jev: počty zjevení všude po světě narůstají, jsou čím dál tím častější. Zatímco v prvním tisíciletí byla zjevení zcela výjimečná (po Zaragozze v r. 39 Řím v r. 352), do r. 1800 jich ve světě již bylo 14 – jednou až třikrát v průběhu století (Walsingham r. 1061, Citéé 1105, Prouille 1214, Aylesford 1251, Czenstochowa 1382, Niklashausen 1476, Guadalupe 1531, Kazaň 1579, Chiquinqira 1586, Vailankanni 1600, Suito 1634, Aparecida 1717, La Vang 1798.

Z těchto zjevení mělo zjevný přesah přímo do současné doby zjevení v Ekvádoru v Quitu v r. 1634.

Od počátku 19. století, jakoby na sebe přinejmenším některá zjevení navazovala. Všechna se vztahují k době, kterou procházíme a kterou označujeme jako apokalypsu anebo přeměnu, transformaci. Je to i doba dělení, jehož původci jsme my sami a které můžeme už také pozorovat všude ve světě: více ohleduplnosti k životnímu prostředí a Zemi a lidem okolo, probouzení spirituality a směřování, které má smysl na jedné straně, a na druhé o to větší bezostyšnost, rvavost, podřizování jakýchkoli zásad dosahování co největších zisků na úkor čehokoli a všech.

V 19. století došlo ke zjevením Panny Marie:
r. 1830 v Paříži Kateřině Labouré,
r. 1846 v La Salette ve francouzských Alpách Melanii Clavat a Maximinovi Giraud,
r. 1858 v Lourdes ve francouzských Pyrenejích Bernadettě Soubirous
r. 1959 v Championu, Wiscnonsim, USA
r. 1871 v Pontmain, Francie, pěti lidem, a
r. 1876 v Knockuv Irsku, které viděli všech patnáct přítomných

Pozoruhodné je, že ve čtyřech případech z šesti byla místem zjevení Francie.

2012-02-27.mar09.jpgVe 20. století počet zjevení nesmírně vzrostl. Jen v prvním desetiletí se Panna Maria zjevila třikrát (tisícům lidí v Číně v Tung Lu, ve Zduňske Woli v Polsku a v Paily ve Francii jednomu člověku). V r. 1917 se zjevila třem dětem ve Fatimě v Portugalsku, kde Panna Maria slíbila mír a brzký konec války a varovala před příchodem další, mnohem strašnější, pokud se lidé neobrátí. Známá jsou také poselství z Tatiny (fatimská tajemství).

Dvacátá léta 20. století jakoby byly dobou našich voleb – v tu dobu nejsou zaznamenána žádná zjevení Panny Marie.

V r. 1931 následovalo soukromé zjevení sestře Faustyně Kowalské, známé v souvislosti se zjevením Ježíše Krista, zachyceného na známém milostném obrazu se zlatými a červenými paprsky vycházejícími z Jeho Srdce. Před nástupem fašismu v Ezquioze ve Španělsku v r. 1931 viděly zjevení stovky lidí, v Grenoblu v r. 1932 sestra Eugenie E. Ravais, v r. 1933 v Beauraing v Belgii pět dětí, v témže roce v Banneux v Belgii vizionářka Mariette Beco.

V období nástupu fašismu a druhé světové války se Panna Maria zjevila na třech různých místech v Německu (1937, 1938 a1940). V r. 1941 se zjevila patriarchovi Valaamského kláštera a vykonala prostřednictvím svého obrazu velký zázrak při obléhání Leningradu.

Od roku 1945 se Panna Marie zjevuje po celém světě takřka neustále, často i na více místech najednou.

2012-02-27.mar10.jpgOd r. 1945 do 1959 v Amsterdamu Idě Peerdeman, v r. 1947 v Itálii (Řím) a Francii (L ĺle-Bouchard, v letech 1947-1966 v Montechiari (Itálie), 1955 Sabana Grande (Portoriko), 1958 Termi (Itálie), 1961 Maďarsko, v letech 1961 – 1965 v Garabadalu,kde přislíbila dvě velké události, zázraky, které se dosud nestaly a které souvisejí s přeměnou světa anebo možná jen naší. Jeden označila za největší zázrak, který kdy Ježíš pro svět udělá. 1962 Skiemos (Lotyšsko), 1967 Cekala Diana (Itálie). V letech 1968 – 1971 se zjevovala v Káhiře, zjevení viděly tisíce lidí. V letech 1968 – 1971 se zjevovala Veronice Lueken v Bayside, USA. Zjevení v Akitě v Japonsku v r. 1973 se dává do souvislosti s nedávnými událostmi – přírodní katastrofou v Japonsku, jejíž dozvuky budou vzhledem k poškození jaderné elektrárny ve Fukušimě zjevně patrné po mnoho dalších let, v r. 1976 ve Venezuele.

V osmdesátých letech zjevení po celém světě přibylo ještě mnohem více. V této době se některým vizionářům zjevila Panna Marie jednou nebo vícekrát, jinde, např. v na Manilách (1986), v Hrušivu na Ukrajině (1986 – 1987), stovkám nebo dokonce tisícům lidí, stejně jako v r. 1996 v Clearwatteru na Floridě. Anebo ještě později, v r. 2000 – 2001 v Assiutu v Egyptě dokonce milonům přítomných.

V Medžugorji se Panna Maria zjevuje od r. 1981 každý den doposud (!). Zjevení jsou provázena mnoha zázraky, existuje tu i komunita pomahající drogově závislým.

2012-02-27.mar12.big.jpgPodobně na Slovensku, v posledním roce, kdy se Panna Maria dětem Ivetce Korčákové, Katce a (jednou také) Miťkovi Čepelkovým v Litmanovej (východní Slovensko) na hoře Zvir (1990 – 1995) začala v r. 1994 zjevení v Dehtiticích (obr. vpravo), rovněž na Slovensku, poblíž Trnavy (postupně šesti dětem).

Od r. 1981 se tak práce Panny Marie a Její starost a péče o nás a o další osud prostřednictvím zjevení uskutečňuje nepřetržitě. V Medžudroji se zjevuje prakticky každý den už 30 let, v Dehticích každého 15. v měsíci. Volá nás k tomu, abychom se chovali uctivě k zemi a všemu živému, lidem okolo, sobě samotným a stejně tak obraceli svoji pozornost k Bohu, anebo, chcete-li, kvalitám nejvyšší a všezahrnující lásky, života zářícího z podstaty všeho stvořeného, nekonečného a všudypřítomného vědomí, Jednoty.

K obsahu zjevení, která mají přímý vztah k současné době, poselstvím z poslední doby, ale i příslibu velkého zázraku v Garabandalu a řadě vhledů, které darovala Panna Marie vizionářům při svých zjeveních a jejich souvislostem, se vrátíme v příštích pokračováních, kde se pokusím přiblížit i krásu a atmosféru těch míst zjevení, která se mi podařilo navštívit..

Zatím se s Vámi loučím slovy Panny Marie k Vatalině Rivas, brazilské mystičce (zjevení v Cochabambě), nositelka stigmat, která se od r. 1994 otevírají vždy na Velký pátek:

„Pověz všem lidem, že člověk není nikdy víc člověkem, než ve chvíli, kdy padá před Bohem na kolena.“

28. 8. 2011, Lenka Marečková

2012-02-27.mar11.big.jpg


Foto: archiv autorky

Publikováno: 27.2.2012, 14:30



 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Mgr. Lenka Marečková, nar. 3. 6.1963, PF UK 1996, zaměření na ústavní právo a právo EU a oblast lidských práv, zvláště dětí. Publikační činnost: zpočátku samizdat a exilová nakladatelství, později v odborných časopisech a nakladatelství Academia.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA