Posvátný kalendář

Lugnasad je slavnost zralosti a hojnosti

Autor: Lenka MAREČKOVÁ

Obrázek

V podvečer 31. července začínají oslavy svátku dalšího svátku světla a ohně Lugnasa, známého také jako Lugnasad, či Lammas. Ve Švýcarsku je dodnes uctíván a slaven 1. sprna jako státní svátek, svátek ohně.

První srpen je i původní, starý svátek svatého Petra, kterého v ten den měl zářící anděl zachránit z Herodova vězení v Jeruzalémě. Keltský Lugnasad je slavnost zralosti a hojnosti, slavnost sbírání plodů. Je to jeden ze čtyř největších keltských svátků v roce, „slavnost přede žněmi“ a také dožínky. Součástí Lugnasy je dožínkový obřad. Sklizní plodů se symbolicky završuje spojení Nebe (Slunce, Světla) a Země. Označuje ale také za počínající dobu napětí, protože se začínají ohlašovat chladnější a kratší dny, kdy celá úroda ještě není v bezpečí a není zajištěná: nejsme připravení na zimu.

Božská síla Lugnasadu

V názvu jména slyšíme opět název aspektu síly, označované jako božstvo nebo bůh, představující kvalitu tohoto cyklu: Lug. Lug byl považován za boha moudrosti, umění a všech řemeslníků i válečníků, nadanému neobyčejnými intelektuálními i kouzelnými schopnostmi. Lug. Lugh, Lugus, Luz znamená zářivý. Základ slova je příbuzný s latinským lux (světlo), řeckým leukos (bílý) nebo germánským Lohe (plápolající oheň, plamen ohně), Loki. Atributem Lugha je světlené kopí, kterým se přibližuje křesťanskému svatému Michaelovi. I jeho úkol podobně jako sv. Michaela je bojovat se silami temnot, představovaných jen odlišným způsobem – vždy však ztělesněním principu nepřátelského světlu a životu. Lughovo světelné kopí bylo z ygdrasillu – jasanu, stromu světa.

Louis Charpentier se o významu tohoto božstva zmiňuje v knize Tajemný pravěk Evropy. Od jeho jména se odvozují jména řady měst – ve Francii uspořádaných do spirály: Lyon, Loudu, Laon, ale i Leuven v Belgii, Leyden v Holandsku (Lughdunum Batavorum), v Polsku Legnice, a posvátných míst Lugha – Lugh-dunum: Laon, Loudon, Lyon (Lug-Nemethon), Londýn a Carlisle v Anglii (Caer Luguvalium, Lugubalion), u nás snad Louny.

Mírnější letní dvojici dvojici Bel, Belenus, Velenus a Belisame tak nahrazuje ohnivější a zralejší Lug a Velká Matka (Danu, matka Země, Anu Danu, Annona). Matka a otec, zralá žena a zralý muž, Ceridwen, Zelený muž - Cernunnos. I v pojetí božstev a rozložení jejich období v roce se v keltské mytologii promítá osm cyklů roku (a sil), trojnosti „mládí – zralost – stáří“ a za nimi - neviděno - období smrti/klidu, transformace/přeměny i duality (rozdělení roku na dvě poloviny – světlou a tmy, zelené, vegetační -a vegetačního klidu).

Zdokonalení přírody

Tomuto období – Lugnasadu - a jeho síle se připisuje potenciál oduševnění a zdokonalení. Zralosti, která přináší moudrost. „Lug popohání oduševnění a zdokonalení přírody. Dovádí již vzniklé k odkvětu, vysemenění, k přechodu do duchovní dimenze. Je ohněm, který utvrzuje ocel, horkem, které dodává ovoci, bobulím a plodům zralost a sladkost. Obilí odebírá mléčnou zralost a mění zrno v pevné, zlaté nuggets – valouny,“ píše W.D. Storl v Magických rostlinách Keltů.

O Lugnasadu se slaví Lugova svatba. Zároveň i svatby mezi lidmi - tradičně se právě v tuto dobu nejvíc svateb v roce uskutečňovalo. A završoval se i cyklus oplodňování a zúrodňování Země (svaté svatby, svatby Nebe a Země) ještě před uplynutím cyklu, aby koloběh nebyl přerušen.

2011-07-29.holly.jpgLugnasad spadá do období cesmíny - tinne, keltsky hořící, ohnivé, a holy (holly) anglicky svaté. Cesmína, která střežila Chrlice Well v Glasnotbury Anglii, kde měla vyrašit z hole, s níž putoval Josef z Arimatie se Svatým Grálem, kterou zde zasadil podle pověsti do země, souvisí s principem neohraničené, bezpodmínečné lásky. Opačně souvisí i se strachem, který jí stísňuje a umenšuje, nepravdivostí, která ji ničí a emocemi, které nám brání ji plně rozvinout a cítit. Jakmile skončí oslavy Lugnasadu završením očistným ohněm (tine), a obětováním části sklizně božstvům 6. srpna, začíná měsíc Edrinios, čas práva a rozhodování - doba vhodná pro konání soudů a sněmů. Zároveň to je i období lísky – knovy - zrání a moudrosti, inspirace, a věštění. Líska se zvláštním způsobem prolíná s dubem.

Posvátný sněm

Kdysi se konaly právě v tomto období posvátné sněmy, soudy, thingy, v jejichž názvu slyšíme zaznívat cesmínu - milostivou lásku, milosrdnost, ale i oheň a samotný soud, spravedlnost ve smyslu vyrovnání, gevúry. Prostor byl posvátný, vymezený dubem. Sněmu se účastnili muži, kteří prošli iniciací a čelili úspěšně v boji nebezpečí smrti, a jasnozřivé ženy. Dubový kulatý stůl krále Artuše byl připomínkou posvátného shromáždění a přenesl se tak do doby křesťanství. Král seděl zády k dubu a čelem k východu. Posvátný prostor thingu, svolávaného na novoluní nebo úplněk, kromě dubu vymezovaly lískové pruty. Jak souladí název měsíce a jeho poslání a poslání a strom a rostliny, které se mu přiřazují!

Je tady ale ještě jedno spojení. Dub, keltsky druir, a líska, knova, se nepropojují v posvátném prostoru bez příčiny, tak jako se bez příčiny neděje nic. Dub se přiřazuje Tórovi, Taranisovi, Donarovi, Dandovi, Perunovi: božstvu, jehož atributem je blesk. Dub je považován za strom osvícení, ekvivalent indického posvátného fíkovníku. Je to strom, který přitahuje blesky. Je spojován s předky a staré bohy. Hoří v nich zvláštní oheň, spojující nás s celým vesmírem. Dub, podle jména archetyp stromu, znamená také dveře (podobně jako líska průchod do jiného světa) nebo vědění.

2011-07-29.thunderbolt.jpgBlesk přichází shora, a rychle, jako osvícení. Líska jej skrývá u svých kořenů. Poskytuje ochranu před bouřkou (smrtícími účinky „hada z nebes“) i před nadpřirozenými silami pocházejícími z neviditelných světů, s nimiž nás však zároveň spojuje a umožňuje nám do nich nahlédnout: pod ochranou. Chrání nás před vlivy a mocí nadpřirozených sil, ale zároveň nám ukazuje cestu do těchto neviditelných světů a otevírá ji. Obrazem téže síly, jako blesk z nebes, je na zemi had. Posvátný had, tatáž síla zdola, se skrývá v kořenech lísky. Kdo prý jej chytí a ochutná, nahlédne každé tajemství, bude rozumět řeči bylin i zbířat, bude moci se učinit neviditelným a procházet přes jinak zavřené dveře a přes překážky. Pokud chytíte hada, je třeba posypat ho pelyňkem – gelsky bricunum z kořene briga, moc, síla. V nejstarší tradici znamená síla moudrost.

Zvyky spojené s Lungasandem

Všechny tradiční svátky byly – stejně jako i nyní – svátky Světla, ve svých nejrůznějších podobách. Keltský cyklus byl cyklem proměňujících se forem a podob nesmrtelného Světla. Jako o všech svátcích keltského kola času, se všude zhášely ohně a rozdělával se nový, živý, svatý obřadní oheň, z něhož se zapalovaly ohně v kovárnách i domácnostech. I o Lugnasadu po obřadu ohně po soumraku následovaly oslavy Slunce výstupem na posvátná místa – kopce a hory k pozdravu východu Slunce. Tradičně se také konala shromáždění na místním božišti/posvátném místě (posvátný strom, mohyla, studna nebo vrchol kopce). Součástí oslav byly prosby k mateřské bohyni, aby v této době, kdy všechna sklizeň ještě mohla být zničena, obilí a celou úrodu chránila.

Pokud jde o nejdůležitější rituál Lugnasadu, místně a možná i v čase se místně lišil, avšak podstata zůstávala stejná. Za ranního svítání 1. dne celkem pět dní trvajících svátků , tedy 1. srpna, měl hlavní druid uříznout několik klasů obilí a s poděkováním je obětovat. Ze zrn se pak umlela mouka a z ní upekla placka na ohni zapáleném dřevem jeřábu. Král, anebo hlava rodu, vykonával v tu dobu obřad na posvátné hoře. Obrátil hlavu k slunci a svazkem nového obilí opsal kolem hlavy tři kruhy ve směru hodinových ručiček jako poděkování i prosbu za ochranu, úrodu a mír.

Ženy v tu dobu pekly chléb. Od toho se také slavnosti říká Loaf – Mass, Lammas, mše nebo svátek prvního pecnu chleba. Důležitost obřadu se dovozuje i z toho, že označení „lady pochází z anglosaského hlofdige – hnětanka chlebového těsta. První pecen pekla paní domu z prvního ručně natrhaného svazku obilí a nechala ho posvětit.. Poukazuje na symboliku obilí jako základu života, ale je jistě možné připojit i symboliku chleba předkřesťanských dobách a dále povýšenou a ještě posvátnější posvátnou v křesťanství. I v pozdější době již každá domácnost pekla 1. srpna z malého snopu ručně natrhaného obilí malé chleby (které se v křesťanské době žehnaly v kostele, aby se pak o ně podělili všichni). v Irsku se vykopávaly první ranné brambory, které pak sloužily jako tradiční sváteční jídlo. Důležitým rituálním pokrmem byl i koláč z bobulovitého ovoce, který se pekl na počest „Zeleného muže“ – symbolu vegetačního období, na jehož konci umíral, aby mohl vzniknout nový život. Byl společně s tím , spojením krále se zemí, kterou spravoval, i symbolem lidských obětí (oběti krále): každý rok obětuje sám sebe, aby mohl pokračovat cyklus života. Na jeho počest se na konci lugnasadu pekl a jedl koláč z bobulí, o nějž bylo nutné podělit se s přáteli.

2011-07-29.grain.big.jpgMystérium posledního snopu

V posledním snopu obilí podle staré víry žila „obilná matka“, královna nebo obilný medvěd. Medvěd byl především symbolem síly a možná tedy měla být právě v tom posledním snopu ukryta síla obilí, kterému se tím vzdávala úcta na počátku i na konci, v dalším dokončeném kruhu. Snop se tvaroval do ženské postavy – jeden z pramenů uvádí, že panny, byla-li úroda dobrá a stařeny, pokud byla zlá, na většině míst však dostával název stařeny, starý, Caeileach… Zdobil se koukolem a vlčími máky, heřmánkem a chrpami – plevelem z obilí, spolu s aromatickými rostlinami této doby náležejícím Lugovi, božstvu cyklu.

Snop se nechával se v kuchyni anebo na krbu, v koruně stromu anebo se smísil se setbou pro příští rok anebo zaorával do země. Je těžké zabývat se důležitostí obilí a nevzpomenout si přitom na záhadné kruhy a další obrazce, které vznikají právě v něm a v tomto období Luga – Světla, Záře, Plamenů proměny. Poslední vůz s obilím se zdobil květinami a provázeli jej pán a paní (král a královna) žní, kteří jej chránili a provázeli (před politím a jinou pohromou, i symbolicky, jako součást her).

Účastí na Lugnasadu si lidé měli zajišťovat ochranu úrody a dostatek obilí, ovoce, mléka, ryb, ochranu před nájezdy, spravedlivé zákony a pohodu. Středověká báseň (Rees a Rees, Odkaz Keltů) nás varuje:
„Za zanedbání přichází
Holá hlava, ochablost, brzské šediny
Králové bez důvtipu a radosti
Bez pohostinnosti a pravdy.“

Posvátné rostliny

Podle Druidského herbáře patřily mezi posvátní a magické rostliny období všechny bobulovité rostliny, dub, jmelí, kadidlovník, oves, pískavice, slunečnice, topolová růže, a vřes. Již jsme uvedli, ža kromě nich také všechny aromatické rostliny, obilí a plevel v obilí: vlčí mák, koukol, heřmánek – rostliny Luga a žní. Rostliny jsou v tuto dobu prodchnuté silou ohně. Sílí v nich pryskyřice, balzám, éterické a mstné oleje, ohnivá síla. Sbírají se i semena, zvlášť pokud jejich síla je spojená s kvalitami ohně. Za úplňkových nocí tohoto období je možné nasekat trávu, která po usušení mže být použita jako účinný léčivý prostředek (seno) pro dobytek.

2011-07-29.holly_mary.big.jpgOd 15. srpna, svátku Nanebevzetí Panny Marie, po 8. září (svátek jejího narození) je obdobím sběru rostlin pro ženy. Uchoval se i zvyk splétání věnců z léčivých bylin mladými dívkami a do křesťanské doby se přeneslo i posvěcování bylin a koření v kostele na svátek Panny Marie Kořenné. Patnáctý srpen je svátkem Nanebevzetí pany Marie – tak jako původně byl svátkem bohyně Matky a dnem jejích zásnub s Nebesy – s bohem nebes a osvícení – Taranisem, Thorem, Donarem, Perunem - Bohem jemuž je přisuzován dub.

Bohyně Matka je někde nanebevzetím ztotožňována s velšskou Arianrhod – paní Točité věže jejímž atributem je stříbrné kolo – stejné, jako má právě Tór, Taranis, který dal jméno věži. Thor ve staroegyptštině znamená příbytek, podobně jako ve staré keltštině a může znamenat také dveře (tür)– kterými je i dub, druir, stejného kořene slova, stejně jako strom (der, tree) a vědění (druide). V točité věži se nám tak opět promítá vystupování, i síla zdola a síla shora, které se v tomto období posvátné svatby ideálně spojují a umožňují nám postoupit výše nebo jít skrz, za hranici vnímatelného smysly a dosavadního vývoje. Od hmotných starostí ke duchovnímu hledání, od slepoty a úzkostí k vnitřnímu poznání. Od tmy ke světlu, od lži k pravdě, od smrti k s nesmrtelnosti.

S přáním plného a užitečného prožití oslav Lugnasadu i dnů hvězdy Siria – Sopdet, doby tradičních poutí do Markéty v oboře Hvězda, ve znamení Lva (obou zemí i znamení člověka)
Lenka Marečková,
Místo Setkávání

2011-07-29.lenka003.big.jpg

Publikováno: 29.7.2011, 12:00




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Mgr. Lenka Marečková, nar. 3. 6.1963, PF UK 1996, zaměření na ústavní právo a právo EU a oblast lidských práv, zvláště dětí. Publikační činnost: zpočátku samizdat a exilová nakladatelství, později v odborných časopisech a nakladatelství Academia.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA