Posvátný kalendář

Na svatého Jana s důvěrou hledejme sami sebe

Autor: Jaroslava MALINOVÁ

Obrázek

Na Svatého Jána, otvírá se (létu) brána. Jaká brána to vlastně je? A co se s člověkem děje v této tajemné roční době? Budeme-li se takto postupně ptát na spirále ročních cyklů, dojdeme ke vjemům oněch věcí, které Nebesa vpisují po věky do Země. Nalezneme mocný zdroj sebepoznání a také univerzalistické praideje, stojící u kořenů všech známých forem lidových slavností. Některé nové možná doplníme a staré prožijeme hlouběji.

Z pohledu astronomického se o svátku svatého Jana Slunce dostává do nejdůvěrnější možné blízkosti země a začíná se opět pomaličku vzdalovat. Termíny školních prázdnin nás naučily za vrcholné léto považovat parné měsíce červenec a srpen. Ve skutečnosti v nich již dochází k pozvolnému doznívání, dozrávání a k prodlužování nocí. „Od svatého Jana Křtitele běží slunce již k zimě a léto k horku.“ „Svatý Jan otevírá zimě zase dveře.“ Lidová pranostika přesně zkopírovala fakt, kterého si v době nejrůznějších uzavírek, školních zkoušek a příprav na exotické dovolenky nestíháme všímat. Příroda totiž do svatého Jana finišuje také - stihla vstřebat rozhodující díl slunečního impulzu pro svou expanzi. Růst rostlin dostoupil vrcholu, kvetou růže, lípy, luční kvítí, všechno nádherně voní. Třešně a jahody již dozrály. „Na svatého Jána jahody do džbána.“

2011-06-20.St-John-the-Baptist.jpgTaké léčivé byliny v sobě jak známo koncentrují největší sílu před svatým Janem. Podle tradice tomu tak je obzvláště v předvečer svátku, v noci z 23. na 24. června. Je to velmi krátká noc, těsně po svátku letního slunovratu 21. června, od kterého se dny začínají opět zkracovat. „Na svatého Jána, není noc žádná.“ Jako kouzlem vzbuzuje slunce v lidské duši nejhlubší naděje právě na počátku svého sestupu. „Svatojánská noc, kouzelnou má moc.“ Růst se transformuje v dozrávání. „Každá nemoc má svou pomoc.“

„Kdes chodila dnešní noci?

Sbírat bejlí na nemoci.

Kdopak s tebou chodil, kdo tě lesem vodil?

Nejmilejší přítel, sám svatý Jan Křtitel.“

Magická atmosféra svatojánské noci dala ze sebe dokonce vytrysknout legendě o zlatém květu (kapradí). Říkalo se mu Janův květ a je prý velmi vzácný a tajemný. Rozkvétá pouze této noci, těsně před půlnocí, vysoko v horách skrývajících mnohé poklady. Elementární bytosti chtějí s jeho pomocí vybraným lidem ukázat, kde se tyto poklady skrývají. Rostlina svítí jasně žlutou barvou a pohybuje se z místa na místo. Komu bude dáno ji nalézt, bude do konce života nejen nesmírně bohatý, ale i šťastný.

Přesně na opačném pólu roku prožíváme svatou noc štědrovečerní. Pozoruhodné je, že byla stanovena rovněž na dobu těsně následující po slunovratu, jenomže zimním. Zimní období odpovídá v lidském duševním životě tiché vnitřní, zejména myšlenkové, činnosti. Zato na sklonku jara se bez obav smíme, měli bychom se, odevzdat svému cítění. Uvěřit smyslovému kolotání. „Sám sebe opustit a s důvěrou se pouze hledat, ve světle a teple světa,“ poznamenal si ke svatojánské náladě Dr. Rudolf Steiner ve svém Kalendáři duše. Rozpoložení, ve kterém se citliví nebo přímo mysticky založení lidé o svátku svatého Jana nacházejí, nemá daleko k uskutečnění oběti. Svým cítěním duše plně vnímá a prožívá zářivou krásu světa. Nakonec se jí s láskou a pokorou odevzdává. A příroda lidskou duši do sebe přijímá. Splývají spolu ve sluneční hodině roku.

2011-06-20.golden-fern.big.jpg

Na oplátku se pak jasnozřivému pohledu zjevuje duchovní podstata přírody, vzdálená fyzickému rašení a bujení. V hlubině Země vycítí krystalizační síly. Když pak přijdeme zase k sobě, stanou se symbolem samotné kosmické vůle, na které spočíváme. „Kdo ztratí svou duši pro mne, nalezne ji.“ To je svatojánská nálada. Svatý Jan Křtitel nám zvěstuje Krista svým výrokem: „Já se musím menšiti, aby on mohl růsti.“

Když mine letní slunovrat a ustupuje z oblohy slunce, tehdy se bohyně Příroda v požehnaném stavu začíná stahovat do sebe, připravená vydat mnohé plody. Mocný výdech matičky země končí. Po kratičké zádrži se opět mění v nádech. Ten bude trvat od Jánské doby až do dalších Vánoc. Slavíme vlastně počátek tohoto nádechu, se kterým se Země opět stáhne do sebe a my lidé přijdeme jaksi sami k sobě.

Publikováno: 20.6.2011, 20:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA