Posvátný kalendář

Jak staří Mayové počítali dny od stvoření do konce světa

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

Jedním z nejdiskutovanějších esoterických fenoménů v posledních letech je prastarý kalendářní systém americké civilizace Mayů. Podle kusých pozůstatků, které po této zaniklé předkolumbovské společnosti zbyly, četní badatelé dospěli k závěru, že mayský kalendář ustavený před mnoha tisíciletími skončí dnem 21. prosince 2012 a s tím, jak se tento den blíží, množí se i apokalyptické teorie o zániku světa, který tím prý mesoameričtí kněží kdysi předpověděli. Realita kolem mayského kalendáře a výpočtu jeho konce je ale mnohem komplikovanější.

Staří Mayové založili v dávných předkolumbovských dobách Ameriky velmi vyspělou civilizaci, která se rozvíjela přinejmenším stejně úspěšně jako paralelně vznikající civilizace v končinách nám geograficky bližších – ve starém Egyptě, Mezopotámii a Indii. A podobně jako tyto společnosti, které položily základ našemu dnešnímu poznání, byla i ta mayská těsně spjata s kosmem, pohyby a cykly nebeských těles a s nimi souvisejících božstev.

Prozkoumáme-li dnes to, co z dávných staveb a výtvorů mayské kultury zbylo, můžeme z umístění, orientace a rozměrů architektury vyčíst mnohá tajemství, která tehdejší, ze současného pohledu „primitivní“, civilizace znala. Jakkoli nám dnes tyto znalosti přijdou naprosto běžné a samozřejmé, jejich komplexnost a provázání s náboženstvím i každodenním životem je naprosto fascinující. Bozi ožívali na obloze v pohybech hvězd a planet a jejich působení se zrcadlilo v pozemských rituálech kněží i obyčejných lidí a posléze i v legendách, které tuto starou moudrost zaznamenávaly pro budoucí pokolení. Tak tomu před mnoha tisíci lety bylo na celém světě.

Moderní výzkumy archeologů a badatelů z celého světa již odkryly mnohá tajemství starých Mayů. Jedním z nejzajímavějších pak bylo rozluštění mayského kalendáře a s ním spojených legend a proroctví.

2011-05-06.DlouhyPocet.big.jpgDlouhý počet cyklických dějů

To, co dnes nazýváme jako Mayský kalendář, má možná ještě daleko hlubší kořeny, než samotná mayská civilizace. Nejstarší dokumentované nálezy mayského tzv. Dlouhého počtu, což je zřejmě správnější název, předcházejí klasické období a machází se mimo hlavní region obývaný mayskou kulturou. Datují se mezi roky 35 př. Kr. a 36 n.l. a byly nalezeny na Chiapa de Corzo a Tres Zapotes v Mexiku a el Baul v Guatemale. Počátek datování se dá vystopovat až do konce čtvrtého tisíciletí před Kristem, tedy do doby, kdy ještě po mayské civilizaci ve Střední Americe nebylo ani stopy. Ty se objevily až o nějakých sedm století později. Je tedy pravděpodobné, že má spíše olmécký původ, a pozdější Mayové tento Dlouhý počet pouze převzali a případně zdokonalili.

Mayský Dlouhý počet byl kombinací staršího cyklického mesoamerického kalendáře s novým lineárním způsobu počítání dnů. Cyklické kalendáře jsou strukturovány podle opakujících se událostí, jako jsou střídání ročních období, rostoucích cyklů Slunce a Měsíce, slunovratů a rovnodenností. Kromě toho cyklické mesoamerické kalendáře vedly záznamy nástupu svátků a rituálů, které v náboženském smyslu podporovaly opakování ročních období. Lineární počítání dnů pak kalendářnímu systému dodalo tu vlastnost, že dokázalo jednotlivé dny odlišit a dalo jim unikátní název. Obě běžně užívané části mesoamerického kalendářního systému – dvě stě šedesátidenní posvátný kalendář tzolkin i sluneční kalendář haab o 365 dnech – totiž dávají v kombinaci cyklus o délce 52 let. Tento systém měl jedinečná značení pro dny na dobu dvaapadesáti let. Po uplynutí této doby museli znovu použít jména znovu.

Oproti tomu Dlouhý počet Mayů má cyklus sto krát delší, a to se již dá považovat za lineární systém, protože má pro řadu unikátních označení dnů určený výchozí a koncový bod. Dlouhý počet přitom je v mnohém odlišný od našeho běžného počítání dnů. Jeho zápis je založený na jiném matematickém základě, protože staří Mayové k němu nepoužívali desítkovou soustavu, ale systém založený na dvaceti číslicích. Stejný systém, odvozený možná od počtu prstů na rukou i nohou, pak používali i pro míry v geometrii i pro běžné kupecké počty. Dokázali také počítat s nulou. Běžný zápis data v mayském provedení tak byl vypočítán z několika jednotek od jednoho dne (kin) až po baktun (144 tisíc dnů).

Počátek a konec Dlouhého počtu

Aby mayský systém kalendářního zápisu dnů nebyl tak jednoduchý, nepočítá se v jeho zápisech a proroctvích pouze s jednoduchou dvacítkovou soustavou, ale v jejím rámci počítá s číslem třináct. Třináctka totiž byla ve starých mesoamerických kultech považována za posvátné číslo. Za maximální počet největších jednotek (baktunů), které Dlouhý počet bude trvat, je tak pokládán 13. baktun. Prostým vynásobením počtu dnů a baktunů se tak dostaneme k výsledku, že mayský lineární kalendář zahrnoval celkem asi 1 milion a 872 tisíc dnů, což je z hlediska trvání jedné kultury počet jistě impozantní a zdánlivě nevyčerpatelný, ale z hlediska vývoje celého lidstva jen pouhou kapkou v moři.


diego-de-landa-calderon.thumb.jpg

Diego de Landa Calderón

Diego de Landa Calderón byl španělský biskup Yucatánu, inkvizitor a autor spisů o mayské civilizaci. Narodil se 12.11.1524 v Cifuentes ve Španělsku. Zemřel 29.4.1579 ve věku 55 let v Méridě v Mexiku.

john-eric-sidney-thompson.thumb.jpg

John Eric Sidney Thompson

John Eric Sidney Thompson byl anglický archeolog a badatel v oblasti mayského kalendáře. Narodil se 31.12.1898 v Londýně ve Velké Británii. Zemřel 9.9.1975 ve věku 77 let v Cambridgi ve Velké Británii.

Učenci zkoumající mayský kalendář, počínaje britským archeologem Ericem S. Thompsonem (1898-1975) v roce 1920, se ze všech historických indicií a zápisů převážně shodovali, že rok 0 mayského Dlouhého počtu byl stanoven svými americkými vynálezci do roku, který my dnes označujeme jako 3114 př. n.l. Nicméně různé výklady se lišily hlavně pokud jde o přesný měsíc a den. Většina badatelů dospěla k datu v období mezi 11. a 13. srpnem, ale někteří odhadovali i pozdější 8. září. Důvody, proč ovšem bylo zvoleno toto konkrétní datum, nejsou známy.

Vypočítáme-li od takto stanoveného počátku mayského datování příslušný počet dnů, dostaneme se skutečně s 13. baktunem na konec našeho roku 2012. A 21. prosinec 2012 se jako konec tohoto více než pětitisíciletého období hodí náramně, protože připadá na den zimního slunovratu. O konci světa, kataklyzmatu, apokalypse, či snad Soudném dnu to však nevypovídá samo o sobě vůbec nic. Pouze by měl začít další baktun. Mayové navíc znali i mnohem větší čísla než je baktun zahrnující pouhá čtyři století. Vyšší jednotkou známou z mayských zápisů je například i piktun (7 885 let), jehož zápis v kalendářním datování by byl zřejmě velmi nepraktický.

Co když je všechno jinak

Thompson, který je původcem dosud široce přijímané korelace mezi mayským a křesťanským kalendářem, použil jako své zdroje maysky psané knihy Chilam Balam od vzdělaných a pokřtěných Mayů a deníky španělského inkvizitora Diega de Landy. Ten proslul především svou nesmiřitelnou katolizací původních obyvatel Yucatánu, během níž nechal pálit mayské knihy, ale také o nich napsal několik spisů vlastních. V těchto pramenech jsou některé události datovány souběžně podle křesťanského i mayského letopočtu známého v 16. století. Sám Thompson si ovšem povšiml jistých disproporcí, které vznikají u starších dat od 10. století, které ovšem jeho systém vysvětlit nedokázal.

2011-03-08.Maya02.big.jpg

Dva čeští badatelé, bratři Bohumil a Vladimír Böhmovi, kteří mayskou civilizaci zkoumají již dvacet let se o revizi Thompsonem navrženého datování pokusili za pomoci Drážďanského kodexu, asi nejkomplexnějšího původního mayského textu, který se zabývá posvátným kalendářem i astronomickými pozorováními. Kodex mimo pořadí náboženských svatků zaznamenává například heliakické východy a západy planet, jejich vzájemné konjunkce, či délku tropického roku v rozmezí čtyřiatřiceti tisíc let. Tato data zkoumali již četní astronomové již od počátku dvacátého století a nelezli v něm řadu skutečných astronomických údajů, která se díky stále modernějším metodám výpočtu skutečných poloh planet v historii dají nyní mimořádně přesně datovat. Když Böhmovi vložili některá data do počítače, s překvapením zjistili, že Drážďanský kodex obsahuje také mnoho dat o Merkuru, zejména z období jeho největších elongací od Slunce a v jednom případě se pozorování týkají devíti po sobě jdoucích dat. A datování astronomických úkazů jim tak umožnilo také zpřesnit dosavadní obecně uznávané údaje o Dlouhém počtu mayského kalendáře.

Konec posledního baktunu Dlouhého počtu je podle bratrů Böhmových potřeba posunout až do roku 2116 našeho letopočtu. Rozdíl, který je mezi jejich datací a Thompsonovým systémem přitom přičítají tomu, že v kontinuitě mayského počítání došlo k mezeře, která se dá vysvětlit vpádem mexických kmenů na Yucatán a obsazením velkých mayských chrámových měst Chichén Itzu a Uxmalu mezi lety 987 až 1013. Okupanti Dlouhý počet neuměli používat, ale řídili se vlastním dvěstěšedástidenním kalendářem podobným mayskému. Když později Mayové obnovili počítání Dlouhého počtu, pravděpodobně vznikla chyba.

Apokalypsa nebo Nový věk?

Podobně jako v interpretaci počátku mayského kalendáře rozchází se různá „zaručeně mayská“ proroctví o tom, co nastane na jeho konci. A to, ať již budeme počítat podle jakéhokoliv systému, počínaje Thompsnovým kontinuálním výpočtem či astronomickou revizí podle bratří Böhmů. Interpretace starých hieroglyfických textů je bez důkladné znalosti celého myšlenkového světa, filosofie a náboženského systému nesmírně obtížná, obzvláště, když se jich dochovalo tak málo jako po kdysi slavné civilizaci Mayů.

Biskup Diego de Landa a jeho nohsledi odvedli práci takřka dokonalou. Nejen že zničili téměř všechny písemné památky, ale dokázali vyhladit i všechny, kdo by odkaz této pradávné vysoce rozvinuté kultury předávali dál. A tak je interpretace mayských proroctví víceméně na samotných jejich současných interpretátorech. Konec mayského kalendáře, přesněji tedy 13. baktun Dlouhého počtu tak zůstane ryze esoterickým fenoménem. Je málo pravděpodobné, že by 22. prosince 2012 nad mayským Yucatánem (potažmo celou Zemí) opět nevyšlo Slunce, tak jako vždy před tím. Zda toto nové poslunovratové Slunce předznamená jen příchod každoročního zimního období, či nástup nějakého nového baktunu či nějaké jiné nové mayské éry bude také hodně záležet na tom, jak se k onomu datu postavíme my. Datum je to sice nejisté, ale příležitost obrovská. Zbývá už méně než šest set dní!


Ilustrační foto Ben Earwicker

Publikováno: 6.5.2011, 15:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA