Cestování

Po Královské cestě nejen za černými madonami

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

Starobylá Praha, její uličky, domy a domovní nabízí mnoho různých zážitků. Když se spojí vnímání jejich estetických  krás s vnímáním jejich skrytých esoterických významů, zažijeme úplně jiné město, než které známe jako běžní turisté či místní obyvatelé. Třeba tak jako při kratičké procházce Celetnou ulicí za tajemstvím černých madon.

Fotogalerie 

Jednou z prvních staveb, kterých si při cestě Královskou cestou nelze nevšimnout je dům v kubistickém slohu, který podle projektu slavného architekta Gočára dal v letech 1911 a 1912 postavit pražský velkoobchodník Herbst. Klenot moderní pražské architektury stojí na místě strženého barokního domu U Černé Matky Boží a po svém předchůdci převzal i domovní znamení, barokní sošku černé Madony s dítětem se zlatou mříží, kterou Gočár citlivě zakomponoval do nároží domu.

Domovní znamení černé Matky boží za zlatou mříží patří mezi esoterická znázornění černých madon známých z území celé Evropy. Nejvíce se jich dochovalo ve Francii, kde ovšem povětšinou padly za oběť hugenotům a francouzské revoluci. Další černé madony jsou známy z Katalánska a Polska. Snad nejznámější z černých madon, podzemní černá madona z Chartres, na sobě nesla nápis „Virgini Partiturae“ – „Panně, která porodí“ a o její slávu se v knize Tajemství katedrál postaral alchymista Fulcanelli.


Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy. Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní.

Černá barva pokožky madony na těchto zobrazeních bývá obvykle připisována volbě materiálu, ze kterého byly vyrobeny. Ze zčernání je obviňováno stárnutí dřeva či postupná oxidace barev, jimiž byly sošky či obrazy pokryty. V krajních případech teologické výklady připouští, že se jedná o ilustraci biblického verše „Černá jsem a přece půvabná…“

Černá bohorodička

Znázornění tzv. černých Matek božích však mnohdy byla v Evropě uctívána ještě v dobách před narozením Ježíše a nesou v sobě tak pokřesťanštěnou symboliku pohanských náboženství. Podobně jako pozdější obrazy Panny Marie s Ježíškem byly oslavou panenskosti dosud neoseté černé země teprve připravené vydat své plody. Ostatně s francouzskými černými madonami má ta naše i další podobnost: tak jako francouzské katedrály Notre Dame, Naše Paní, nenese ani domovní znamení černé Matky boží žádné konkrétní ženské jméno…

Obrazy a sošky černé Matky boží lze v předkřesťanském světě vystopovat až ke znázorněním staroegyptské bohyně Isis (Éset), která, podobně jako později Marie, panensky otěhotněla se svým mužem a bratrem v jedné osobě, bohem Osiridem (Úsir), pánem reinkarnace. Z tohoto božského spojení se pak zrodil bůh Horus (Hór) znázorňovaný se sokolí hlavou. Také Isis byla jako předobraz Marie ve své době občas znázorňována s malým Hórem v náručí, někdy také při kojení. Egypt, jemuž Isis vládla, býval označován jako „Černá země“ a její bratr Osiris v mystériích jako „černý bůh“, odtud tedy zřejmě pochází ono nezvyklé zbarvení černé Matky boží.


2011-01-14.U_Cerne_Matky_bozi1

Počet obrázků: 12

Vyobrazení Panny Marie a panenské bohyně Isis však mají společného ještě více. Podobně jako na domovním znamení na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu bývá madona na křesťanských symbolech často ozdobena korunou, symbolem slávy a duchovní moci. Isis na staroegyptských freskách bývá označena symbolem podobně vznešeným – trůnem. Její jméno Éset se dokonce zapisuje a překládá jako „Trůn“. A zobrazení Panny Marie na trůně jsou známa z křesťanských kostelů po celém světě.

Lunární bohyně

Marie i Isis jsou ve výtvarném umění spojovány s Lunou. Isis, jakožto lunární bohyně, plula po egyptském nočním nebi na měsíčním srpku jako na korábu, protože ovládala síly světlé části Měsíce osvětlované manželem Osiridem. Neosvětlenou část Měsíce pak ovládala její temná sestra Neftys, manželka temného Setha, boha s oslí hlavou. Je také možné, že mnohé z předkřesťanských černých madon byly objektem uctívání právě této Neftys. Její mystickou symboliku však křesťané do svého nového systému, částečně z nepochopení, nepřevzali. Marie pak bývá velmi často znázorněna na lunárním srpku „žena Sluncem oděná“ ze Zjevení svatého Jana.

Jedno takové zobrazení se dochovalo v Praze, dokonce nedaleko domu U černé Matky boží. A po předchozím výkladu již asi nikoho nepřekvapí, že Marie s Jezulátkem stojící na zlatém měsíci a obklopená zlatou sluneční září na tympanonu gotického chrámu Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí opět má černou barvu. A ve svém původním pojmenování opět nese pouze označení Bohorodičky. Původně, když ještě býval chrám založený slavnými gotickými staviteli z huti vedené Matyášem z Arrasu baštou pražských utrakvistů, na tomto místě býval umístěn jiný symbol ženskosti – velký zlatý kalich. Po bělohorské porážce, v roce 1626 však z něj udělali svatozář k barokní plastice černé madony od K. Bechtelera.

Prochází-li člověk pražskou Královskou cestou a zaměří svou pozornost pouze na různá zobrazení madon, které cestou míjí, nemůže se brzy ani dopočítat. Kult bohorodiček, bílých, černých i těch kamenných, u nichž se barva kůže jen velmi těžko rozeznává, byl populární ve všech dobách. A pražská galerie pod širým nebem je toho věčným dokladem.

Jak se tam dostanete

Pro mimopražské turisty je nejlépší dojet metrem trasy „B“ na stanici Náměstí republiky. Od výstupu z Náměstí republiky projdeme za dvě minuty kolem Obecního domu skrze Prašnou bránu do Celetné ulice. Procházka končí u Staroměstského orloje na Staroměstském náměstí. Odsud lze pokračovat směrem k Václavskému náměstí na Můstek (přestupní stanice metra „A“ i „B“), nebo kolem barokního chrámu svatého Mikuláše (dnes paradoxně ve správě husitské církve) do Kaprovy ulice na jejímž konci se nachází stanice metra „A“ Staroměstská.


Informace o vyznačených místech na mapě získáte kliknutím na značku.
Po kliknutí pravým tlačítkem myši si můžete naplánovat cestu.

Zobrazit velkou mapu

Publikováno: 14.1.2011, 13:45




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA