Cestování

Mšecké Žehrovice: posvátné místo nádherných Keltů

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

V květnu uplyne devětašedesát let od chvíle, kdy byl z nenápadné pískovny u Mšeckých Žehrovic vyzdvižen jeden z nejpozoruhodnějších artefaktů na českém území. Hlava Kelta snad zdobící kdysi místní keltskou svatyni, jejíž pozůstatky jsou patrné dodnes. Samotné místo nálezu i posvátný okrsek starobylé svatyně je dnes veřejnosti nepřístupný, je totiž součástí soukromé pečlivě uzavřené obory. A když se letos na jaře vyskytla vzácná příležitost vyrazit s badatelem a spisovatelem Václavem Vokolkem za přísně střežený plot přímo do srdce někdejší keltské posvátnosti, neváhali jsme ani vteřinu…

Náš tip Fotogalerie 

Starodávná posvátnost

Jeden z největších znalců megalitických památek a starověkých civilizací na českém území Václav Vokolek nás čekal hned za branou v nově budovaném oplocení libeňské obory v místě zvaném U křížku. A už první pohled do jinakvýsostného hájemství jelenů, daňků a další lesní zvěře naznačil, že nás skutečně čeká něco výjimečného. Mezi stromy se rýsovaly mohutné geometricky uspořádané valy, které kdysi posvátné místo našich předků ohraničovaly. Přestože dnes z někdejší slávy místa zbyly právě jenom ty valy porostlé novodobou vegetací působí dodnes celá lokalita důstojně a posvátně. Její krásu navíc podkreslovalo příjemné jarní slunce. Tak začala naše cesta napříč tisíciletími zpět do doby, kdy místo ovládali keltští druidové, a zpět přes dobu druhé světové války k dnešní realitě.

Kdy byly mohutné valy vymezující na kraji libeňské obory dva zhruba stejně velké spojené čtverce vybudovány dnes skutečně asi nikdo nezjistí. Snad v době laténské, ze které pravděpodobně pochází nejslavnější místní nález - opuková Hlava keltského heroa, jak ji nazývají dnešní znalci, snad ještě dříve v éře před-keltské, kdy národy obývající českou kotlinu ještě neměly své jméno a jejichž historická datace je ještě spornější než sporné historické zařazení keltské. Nicméně množství vynaložené práce na zbudování takových umělých valů svědčí o tom, že jejich stavitelé museli považovat místo za hodné mimořádné ochrany.

Stejně málo jako o vzniku žehrovické svatyně dnes víme i o jejím původním účelu a podobě. Badatelé se jen mohou dohadovat, zda sloužila k nějakým pravidelným náboženským rituálům, nebo ke shromažďování místních kmenů či vojsk. Stejně tak netuší, zda zde stávaly nějaké stavby, chrámy či zvláštní kultovní místa. Tyto hádanky si posvátné místo uchovává navěky. Nesporné ovšem je, že toto místo muselo zapadat do kontextu starověkého a pravěkého osídlení ohromné oblasti táhnoucí se desítky kilometrů do všech světových stran. Snad za každým dalším kopcem široko daleko o tom nalezli archeologové dostatek stop. A za nimi se nachází na dohled další a další místa – připomeňme jen například slavné Kounovské kamenné řady – vydávající svědectví o kulturnosti české krajiny dávno v dobách předcházejících příchodu legendárního Praotce Čecha.


2012/04/2012-04-17.zehrovice01

Počet obrázků: 14

Nejkrásnější keltská hlava

Valy na kraji lesa u Mšeckých Žehrovic by snad dodnes mohly být považovány za celkem všední místo, o jehož skutečném výzamu se můžeme dodnes jen dohadovat, kdyby 19. května 1943 nedošlo u jejich paty k náhodnému nálezu jedé z nejkrásnějších ukázek keltského umění, relativně malého kusu opuky opracovaného do podoby hlavy s výraznými keltskými rysy. V Evropě zuřila druhá světová válka, v Protektorátu Čechy a Morava vládly německé pořádky a objev celoevropského významu musel zůstat utajen.

Asi pětadvaceticentimetrovou bustu keltského druida nalezl místní horník Josef Šlajchrt se svým otcem v jejich pískovém lomu ve vnějším svahu libinských valů, odkud místní lidé těžili písek na stavby. Sošku a další nálezy tehdy předali do novostrašeckého muzea, odkud se později dostala do sbírek Národního muzea. Aby nebyla zkonfiskována německými úřady, nálezci i čeští historici svůj objev drželi v tajnosti až do osvobození. O významu a nevyčíslitelné ceně nálezu svědčí fakt, že z Národního muzea se od svého objevení na místo nálezu vydal originál sošky poprvé od svého objevení až vloni na jaře za přísných bezpečnostních opatření. Jednodenní výstavu v novostrašeckém muzeu tehdy nazvali Příběh nejkrásnější keltské hlavy. A kdo kdy spatřil alespoň její věrné kopie vystavované v Novém Strašecí nebo vitrínách pražského Národního muzea, musí tomuto pojmenování dát za pravdu.

Jak se hlava, která klidně mohla být součástí větší sochy, dostala do písku na vnější straně opevnění svatyně se opět mohou odborníci pouze dohadovat. Podle Václava Vokolka to mohlo souviset, a pravděpodobně i souviselo, s vyvracením posvátných míst pohanských kultur v pozdějších dobách. „Že nejlepší způsob, jak rozvrátit keltskou kulturu a zlomit jejich odpor, je fyzicky dokázat, že posvátné stromy a kultovní místa v sobě neskrývají žádné nadpřirozené síly, o tom psal už Julius Caesar,“ říká. Kultickou sošku k tomu bylo zapotřebí rozbít a vynést z posvátného okrsku svatyně a nejlépe ji ještě zahrabat pod zem. „Mohli to provést už někteří z dobyvatelů zdejšího území ve starověku, případně to mohli udělat křesťanští kněží v době nástupu křesťanství někdy v devátém či desátém století, či ještě později,“ míní Václav Vokolek. Jaké další poklady v takovém případě mohou skrývat zdejší mohutné valy pod přísným dohledem místních jelenů, lze opět jen fantazírovat.

Zpět ke křížku

Půldruahahodinová návštěva obory v libinském lese uběhla velmi rychle. Pro prastaré valy to nebyl ani okamžik, pro nás však dlouhá cesta duchovní historií. Nechali jsme za sebou palouček, na němž možná kdysi stával pohanský chrám s kultovní sochou druida, i pískovnu, která dlouhá staletí uchovávala jeho dnes slavnou hlavu. Jeleny ani daňky jsme nezahlédli, jen pár veverek a ptáků na větvích stromů, snad potomků těch kdysi posvátných. A když nám pan hajný otevíral opět bránu ven, okruh po žehrovické svatyni se symbolicky uzavřel.

Tak jako se v přednášce Václava Vokolka střídaly jednodlivé duchovní a umělecké tradice, přičemž jedna navazovala na druhou, aniž by se skutečně definitivně vykořenily, objevili jsme, že hned vedle U křížku skutečně křížek stojí. Mezi stromy za plotem. Není snad nutno dodávat, že je křesťanský. To místo prostě posvátné bylo, je a bude. Bez ohledu na náboženství, kulturu a momentální majetkoprávní uspořádání. A navštívit ho byl skutečný svátek. Díky, Václave.

Kousek za vsí na opačné straně nás ovšem čekala ještě jedna místní pozoruhodnost. Jen kousek od silnice na louce ve svahu stojí impozantní dvaatřicetimetrový buk lesní, Fagus sylvatica, s obvodem kmene bezmála šest metrů a korunou o průměru pětatřiceti metrů. Místní keltské osídlení sice nepamatuje, je mu teprve kolem čtyř set padesáti let, ale při nádherném pohledu do okolní krajiny od záhybů jeho letitého kmene si člověk snadno dokáže představit, jaké to tu muselo bývat v legendárních dobách druidů… Bylo by škoda ho bez povšimnutí minout, je nádherný.


Informace o vyznačených místech na mapě získáte kliknutím na značku.
Po kliknutí pravým tlačítkem myši si můžete naplánovat cestu.

Zobrazit velkou mapu

Publikováno: 18.4.2012, 8:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA