Cestování

Čertovská reportáž z Mitterwaldu

Autor: Petr KUBIŠTA

Obrázek

Mitterwald, 20.3.2011
Být čertem během Keltského telegrafu je fenomenální zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Jaké zkušenosti si z přenosu světelného signálu napříč potemnělou krajinou můžete odnést jedinečně popsal čert Petr Kubišta, který letos poprvé telegrafoval z brdského Mitterwaldu.

Vloni jsem četl o této akci v Regeneraci. Moc se mi to líbilo a říkal jsem si, že něco takového musím zkusit. Pak to nějak upadlo v zapomnění a zase to vyplavalo na povrch až při letošním Regeneračním vyhlášení Keltského telegrafu. Kontaktoval jsem pana Helu a domluvili jsme se na účasti. O nějaký ten pátek později se objevila možnost účasti v dalším telegrafu a bylo jasné, že tam taky nesmím chybět.

Na téhle akci mě přitahuje několik věcí. Líbí se mi „technické provedení“ - možnost propojit body stovky kilometrů od sebe vzdálené, pomocí tak jednoduché techniky jako je zapálený oheň (samozřejmě převedený do trochu modernější podoby světlic). Líbí se mi, že se v jeden okamžik dá dohromady „skupina bláznů“ z celé republiky. Všichni se seberou, naloží na záda baťoh vybavení a vydají se do zimy a do tmy. Trmácejí se na kopec a doufají, že nebude pršet, že nebudou mraky, že bude dobrá viditelnost, že… …prostě, že se sejdou příznivé okolnosti a oni se spojí se stejně naladěným člověkem na dalším kopci.

Nastal tedy den D. Ráno probuzení s „telegrafickou horečkou“. Ta spočívala v kontrolování počasí na všech možných internetových stránkách (nejlépe v 5 minutových intervalech), v balení a mnohonásobném kontrolování všeho potřebného, nabíjení baterií do foťáku a hlavně kontolování jestli už není čas vyrazit.

Plánování akce od stolu vypadá snadno. Místo k vyslání signálu znám, azimuty mám… přijdu, uvidím, vystřelím - hotovo. Realita je ale jiná. A bohužel v mém případě s dosti chybama. Chybama se ale člověk učí, takže příští týden už budu (snad) chytřejší.

V čas Č jsme s pomocníky sedli do auta a vyrazil z Prahy směrem na západ. Počasí vypadalo dobře, bylo sice oblačno, ale viditelnost vypadala dobrá. Pod kopec jsme dorazili s předstihem (velkým - 1.chyba). Posilnili se a vydali se na cestu. Tři kilometry do kopce, s taškou plnou proviantu, docela zahřeje. Dorazili jsme a kopec a bylo ještě relativně vidět. Cestou si oči přivykly tmě, takže prvotní noční seznámení s místem proběhlo dobře.

Vrcholek Mitterwaldu je plošinka na skále o rozměrech 5x3m s jedinou přístupovou cestou. Zbylé strany jsou cca 10m hluboký sráz ukončený kamenným polem. Z bezpečnostních důvodů jsem sebou nesl hřbitovní svíčky v kelímku, kterými jsme vyznačili bezpečnou zónu. Je pravda, že červený svit svíček budil spíše dojem přistávací plochy pro vrtulníky, než poklidného místa uprostřed lesů, ale svůj účel to plnilo na jedničku. Po přípravě všeho důležitého a zorientování se, jsme zjistili, že do předpokládaného času zbýva ještě asi 40 minut. Chladných minut. Čertovští pomocníci lehce podcenili oblečení (2.chyba). Občas pomohlo posilnění sušenkou, občas hltem rumu. Ale zima byla.

Mezitím se setmělo nadobro a zmizely všechny orientační body, které znám za světla. Objevilo se spousta světel, známých i neznámých. Ale orientace se velmi ztížila. Měl jsem sebou busolu, takže přibližné směry jsme věděli, ale chyběla nám přesnější orientace typu "za touhle vesnicí je místo odkud TO poletí". Opravdu je důležité znát PŘESNĚ směry odkud čekat signál (3.chyba).

V noci se objeví tolik světelných podnětů co by mohli vypadat jako rachejtle (auta, letadla, všeiljaké blikající body…), že pro netrénované oko je skoro nemožné odlišit co je co.

V hodinu H se bohužel zhoršila viditelnost, padl opar, takže jsme mylně identifikovali příchozí signál z Velízu a odpálili svoje rakety. Odpoveď z Černé kočky se nám získat nepodařilo (resp. jsme ji neviděli).Teprve chvíli poté přišel telefon z Velízu, že odpalují. Velízský signál jsme, sice špatně, ale viděli. Takže nepočkání na potvrzení pomocí telefonu byla 4.chyba.

Ač to trochu kazí ten přírozený způsob dorozumívání, tak si myslím, že je potřeba si potvrdit odeslání a přijetí signálu pomocí telefonu. Světelného smogu je všude tolik, že přijetí a odeslání signálu pouze „na oči“ je, až na vyjímky, nemožné. Bohužel, je to zjištění učiněné až po akci.

Sbalili jsme tedy, co jsme přinesli a vydali se na cestu k autu, nyní již úplně černým lesem. Dojmy z akce mám smíšené. Noční výlet a výhled do kraje posetého světýlky byl nádherný. Mrzí mě, že se nám vinou začátečnických chyb, bohužel nepodařilo navázet pořádně spojení.

Už se těším na příští týden, snad už zkušenější a snad úspěšnější.


Informace o vyznačených místech na mapě získáte kliknutím na značku.
Po kliknutí pravým tlačítkem myši si můžete naplánovat cestu.

Zobrazit velkou mapu

Publikováno: 23.3.2011, 9:05




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA