Astrologie

Reformovaný kalendář v Čechách začal platit od 17. ledna 1584

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

Den po tradiční oslavě svátku Tří králů nebyl roku 1584 v Čechách 7. leden, ale z rozhodnutí Jeho císařské milosti Rudolfa II. se v souladu s reformou kalendáře vyhlášenou o dva roky dříve papežem Řehořem XIII. vynechalo deset dní. Situace na Moravě a ve Slezsku však byla jiná, a tak reformovaný kalendář na jejich území proběhla poněkud později.

Víte, že…? 

Nutnost kalendářní reformy

Dva roky před smrtí, v roce 46 př. Kr. zavedl Julius Caesar první kalendářní reformu starořímského kalendáře. Aby jeho nový kalendář vystihoval sluneční rok, poslechl pontifex maximus (nejvyšší velekněz) Caesar radu dnes již takřka neznámého řeckého astrologa Sosigéna z Alexandrie, podle nějž měl mít rok 365 a čtvrt dne. Caesarův kalendářní rok tak měl 365 dnů uspořádaných do dvanácti měsíců, každý čtvrtý rok byl „přestupný“ s jedním přidaným dnem. Nicméně, jak ukázala praxe, i Sosigénes se ve svých výpočtech nepatrně zmýlil. Tropický rok trvá 365,2422 dne, a je tedy o 11 minut kratší, což se projeví až po dlouhé řadě let „putováním“ rovnodenností a slunovratů kalendářem.


pierre-dailly.thumb.jpg

Pierre d'Ailly

Pierre d'Ailly byl francouzský teolog, politik a astrolog. Zemřel 9.8.1420 v Avignonu ve Francii.

john-dee.thumb.jpg

John Dee

John Dee byl anglický mág a okultista. Narodil se 23.7.1527 v Mortlake ve Velké Británii.

rudolf-ii-habsbursky.thumb.jpg

Rudolf II. Habsburský

Rudolf II. Habsburský byl rakouský císař a mecenáš okultismu. Narodil se 18.7.1552 ve Vídni v Rakousku. Zemřel 20.1.1612 ve věku 60 let v Praze.

regiomontanus.thumb.jpg

Regiomontanus

Regiomontanus se narodil 6.6.1436 v Königsbergu in Bayern v Německu. Zemřel 6.7.1476 ve věku 40 let v Římě v Itálii.

V době, kdy papež Řehoř XIII. (1502-1585) koncem 16. století zaváděl reformu starého předkřesťanského juliánského kalendáře, už bylo dlouhou dobu jasné, že k tomu, aby se jarní rovnodennost slavila 21. března, jak kdysi ustanovil nikajský církevní koncil, bude třeba přistoupit k radikálnímu zásahu do těchto dosavadních zvyklostí. Skutečná jarní rovnodennost totiž již tehdy nastávala o plných deset dní dříve. O potřebě sladit církevní kalendář se skutečnou délkou slunečního roku hovořil na Kostnickém koncilu už v březnu roku 1417 kancléř pařížské univerzity, kardinál zabývající se astrologií Pierre d'Ailly(1351 – 1420), který svou vědeckou dizertaci na toto téma zpracoval již o šest let dříve. Nicméně tehdy ještě církev řešící následky trojpapežství a prvních předreformačních „herezí“ zůstala k jeho varováním netečná.

O něco později, v roce 1475, dokonce do Říma přijel na pozvání papeže Sixta IV. (1414–1484) dodnes věhlasný německý matematik a astrolog Johannes Müller von Königsberg, známý pod svým latinským pseudonymem Regiomontanus. Společně měli vypracovat návrh kalendářní reformy. Ta ovšem zůstala nedokončená, protože po pár měsících práce německý astrolog nečekaně ve svých čtyřiceti letech zemřel.

Gregoriánská reforma

První signály, že nazrál čas autoritativně zasáhnout do církevního i světského kalendáře, vyslal až o sto let později do světa papež Řehoř XIII. v pátém roce svého pontifikátu (1577) v podobě dopisů rozeslaných slavným evropským univerzitám a panovníkům. V nich vysvětloval principy návrhu kalendářní reformy, která byla v podobě buly Inter gravissimas uzákoněna o dalších pět let později, 24. února 1582. Z října tohoto roku bylo vypuštěno deset kalendářních dnů a, aby se předešlo zmatkům, věřitelé museli o stejnou dobu prodloužit i dlužní úpisy. Dokonce i tiskaři směli tisknout kalendáře pouze se zvláštním souhlasem. Papežský edikt byl nakonec zveřejněn přibitím na vrata všech kostelů.


…proto, s cílem obnovit jarní rovnodennost, kterou umístili otcové nikajského koncilu na dvanáctý den před začátek dubna, a chtěje vrátit ji do stejného místa, přikazujeme a nařizujeme: že se odstraní deset dní měsíce října roku 1582, od třetího dne před Nones po den před Ides, včetně; a že v den, který následuje po svátku svatého Františka (jako obvykle slaven čtvrtý den před Nones) se označí jako říjnový Ides, a oslaví se o něm svátek svatých mučedníků Dionysia , Rustica a Eleutheria, s památkou papežova zpovědníka svatého Marka a svatých mučedníků Sergia, Bakcha, Marcella a Apuleia. Sedmnáctý den před začátkem listopadu, které musí být následující den, musí být slaven svátek svatého papeže a mučedníka Callista. Pak na šestnáctý den před začátkem listopadu, denní písmeno se musí změnit z G na C, a obřady a mše budou ty z 18. neděle po Letnicích. Konečně, patnáctý den před začátkem listopadu bude svátek sv. Lukáše Evangelisty, po kterém dalš sváteční dny probíhají postupně, jak jsou popsány v kalendáři…

Skutečným autorem gregoriánské kalendářní reformy byl italský astrolog Luigi Lilio (1510 – 1576), jenž rok před svou smrtí předložil papežské komisi návrh Compendium novae rationis restituendi kalendarium, který spočíval právě ve vypuštění deseti rozdílových dnů a změně zařazování přestupných roků podle nových, poněkud složitějších pravidel, aby se zabránilo opětovnému rozejití církevního a astronomického kalendáře. Období v první polovině října, které mělo být úředně zrušeno, přitom papežská komise nevybrala náhodou. Tou dobou se v katolikckém liturgickém kalendáři slaví nejméně významných církevních svátků z celého roku. Silně katolické země jako Francie, Španělsko, Portugalsko a části Itálie, na nový kalendář vyhlášený církevní autoritou přistoupily okamžitě. Katolické Nizozemsko a Flandry i Švýcarsko papežovo nařízení přijaly s menší prodlevou od 1. ledna roku 1583.

Naopak okamžitý odpor vyvolalo papežské zrušení starého juliánského kalendáře u pravoslavné církve, která již rok po reformě 20. listopadu 1583 (juliánského kalendáře) vydala dokument zvaný Sigillion, jenž odmítá veškeré novoty v západní církvi včetně Řehořova kalendáře: „Kdokoliv nenásleduje zvyklostí Církve, které byly prohlášeny sedmi svatými všeobecnými sněmy, svatou Paschu a kalendář, který pro nás uzákonily, nýbrž chce následovat nově vymyšlenou paschálii a nový kalendář papežových ateistických hvězdářů, a kdo se protiví sněmům tím, že si přeje svrhnout a zničit učení a zvyklosti Církve, které jsme zdědili od otců, nechť je pod klatbou, nechť je mimo Církev a shromáždění věřících. Povzbuzujeme všechny zbožné a pravoslavné křesťany: Setrvejte v těch věcech, kterým jste se naučili, ze kterých jste rodem i vychováním. Když si tohoto doba a okolnosti vyžadují, prolejte i svoji krev pro zachování víry, dané nám otci, a pro zachování vašeho vyznání. Střezte se pečlivě před těmi novotáři, náš Pán Ježíš Kristus vám pomůže. Požehnání nás pokorných nechť je se všemi vámi. Amen.“

2011-01-17.rudolph2.jpgNejednotné české země i svět

V Čechách chtěl papežskou reformu prosadit tehdejší pražský arcibiskup Martin Medek z Mohelnice. Dokonce již oznámil změnu data ze 14. na 25. listopadu 1582, ale jeho návrh však protestantsky smýšlející obyvatelstvo i šlechta odmítli. K jejich odporu proti katolickým novotám se v roce 1583 přidal i zemský sněm, a tak kalendářní reformu musel prosadit svým mandátem ze 3. prosince téhož roku císař Rudolf II. Podle něj se datování posunulo z 6. ledna na 17. leden 1584.

V dalších českých zemích se nový kalendář zavedl ještě později. Ve Slezsku jej změnili o týden později z 12. ledna na 23. ledna 1584 a na Moravě trvalo jeho prosazení ještě déle. Moravští stavové Rudolfův mandát neuposlechli s odvoláním na termín jeho doručení zemskému sněmu. Na Moravě tak platil juliánský kalendář a toho roku dokonce na Moravě slavili Velikonoce o čtyři týdny později, než v Čechách. Druhé císařské rozhodnutí v červenci 1584 již Moravané odmítnout nemohli a 8. července 1584 ji na zemském sněmu v Olomouci přijali. Ke změně si vybrali podobně jako papež Řehoř první polovinu října. Po 4. říjnu 1584 tak na Moravě následoval 15. říjen. V Uhrách, potažmo tedy i na Slovensku, se kalendář změnil dokonce až roku 1587, když namísto 22. října nastal 1. listopad.

Ještě komplikovanějšího přijetí se nový kalendář dočkal v jiných převážně protestantských evropských zemích. Anglii tehdy vládla protestantská královna Alžběta II., která si na novotu kontinentální katolické Evropy nechala dokonce vypracovat zvláštní posudek. Jeho autorem nebyl nikdo jiný, než její osobní astrolog a vyslanec k pražskému dvoru Rudolfa II., věhlasný alchymista a astrolog John Dee. Ten zavedení kalendářní reformy i na britských ostrovech doporučil, nicméně panovnice poté narazila na odpor anglikánské církve. Ve Velké Británii proto přijali gregoriánský způsob datace až po 2. září 1752.

V době přijetí gregoriánského kalendáře na Ostrovech již většina kontinentu počítala dny jednotně. Velká část protestantských zemí přijala tento způsob datace již v roce 1700, tedy v roce, kdy se rozdíl mezi gregoriánským a juliánským kalendářem zvětšil o další den na 11 dnů. V odporu proti reformovanému kalendáři pak až do počátku 20. století setrvávaly pouze pravoslavné a ortodoxní země řídící se zmíněným dokumentem Sigillion. Když juliánský kalendář opustilo oficiálně i Rusko, zůstal pouze jako liturgický kalendář pravoslavných křesťanů. Dnes tak slaví pravoslaví církevní svátky o 13 dnů později než zbytek křesťanského světa, přičemž od března 2100 to bude ještě o den více.

Jak vypočítat přestupný rok

Pro výpočet přestupného roku, tedy roku, který obsahuje přidaný 29. únor, platí následující pravidla a výjimky:

  • Rok je přestupný, pokud je dělitelný číslem 4.
  • Rok není přestupný, pokud je dělitelný číslem 100; je ovšem přestupný, pokud je dělitelný číslem 400.
  • Rok 4840 nebude přestupný.

Aby se předešlo i velmi jemným nepřesnostem mezi současně užívaným atomovým časem a skutečným kalendářem, vkládají (či ubírají) se čas od času na závěr roku korekce v řádech sekund.

Publikováno: 17.1.2011, 18:15




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA