Astrologie

Co čekat od zatmění Slunce a Měsíce

Autor: Lenka MAREČKOVÁ

Obrázek

Mystickou událostí číslo jedna je pro první polovinu roku 2011 zítřejší zatmění Slunce, na další takto velké zatmění si totiž u nás počkáme dlouhých patnáct let. Co tedy můžeme nejen od tohoto úkazu čekat?

Dne 4. ledna 2011 v ranních hodinách dojde k ne úplnému, ale přesto poměrně rozsáhlému (zhruba osmdesátiprocentnímu) zatmění Slunce, viditelnému na našem území. Např. na území Prahy bude začínat v 8 hodin a 4 minuty, vrcholit v 9 hodin a 24 minut a skončí v 10 hodin a 51 minut. S odchylkou až 5 min. platí tento čas pro dobu zatmění po celém území Čech a Moravy. Slunce vychází jen několik minut před zatměním.

Podle některých astrologů se vliv zatmění odvíjí od délky jeho trvání. Vliv zatmění Slunce trvá tolik měsíců, kolik minut, rychlejšího Měsíce tolik týdnů, kolik minut trvá jeho zatmění.

Tentokrát v dobu zatmění – v 10 hodin a 3 minuty – dochází o novoluní v Kozorohu. Slunce i Měsíc totiž stojí o novoluní vždy ve stejném znamení. Tentokrát se tedy může i toto zatmění dotknout nejvíc zrozenců ve znamení Kozoroha, záleží ovšem na přesných vazbách nativní konstelace.

Novoluní vždy přináší nové myšlenky podle symboliky a významu znamení, v němž se uskutečňuje. Kozoroh je zemské znamení spojené s počátkem nového světla – jiskrou, která se zrodila ve tmě – v době kdy tato tma vrcholila, přestože všichni jsme již očekávali světlo a v této tmě o něm již věděli.

Kozoroh se vyznačuje schopností prorazit anebo jinak zdolat i ty nejobtížnější překážky – je k tomu velmi dobře disponován. Může se vzhledem ke svému silnému uzemnění cítit dobře i ve výškách (uzemnění), ale zemské – světské hodnoty ho také mohou velmi přitahovat – natolik, že o svoje světlo může přijít – ztratit jej nebo jej zavrhnout.

Měli bychom si proto zvlášť dávat pozor na svoje volby – nakolik nás přibližují anebo naopak vzdalují od světla – od toho, co je trvalé, podstatné, věčné – k pouhému zdání a povrchu.

2011-01-03.eclipse04.jpgMystická svatba Luny a Slunce

Slunce je symbolem naší věčné, neměnné a zářící podstaty, Měsíc se prý vztahuje k našim inkarnacím - dočasným identitám, které připomínají svou ohraničeností a proměnlivostí měsíční cyklus. Pro duchovní realizaci je zapotřebí oba principy sladit.

Ve védské astrologii a numerologii je Slunci přiřazena hodnota jedna a Luně hodnota dvě. Na první (a Luna na 2.) pozici stojí i v našem chápání, kde je i symbolem božství, Krista, zdroje světla fyzického i duchovního.

Jiné číselné vyjádření známe od keltských kmenů, které je označovaly (Měsíc) 2 a Slunce 3 (i oni uctívali Boha jako trojici – tím, který stál nad všemi, byl nepojmenovatelný, trojjediný Bůh – zdroj života a světla). Číslo 5 je přitom číslem středu kruhu, bodem, číselným vyjádřením bodu, skrze nějž vede cesta „skrz“ – a tedy opět jiným vyjádřením našeho Světla – Krista. Súrji v Indii.

Slunce je Zdroj. Umožňuje život a růst. Symbolizuje životní sílu, zdraví, odvahu. Vědomí a vědomé činy, moudrost poznání, rozptýlení tmy. Povyšuje, rozsvěcuje a vede. Vládne ohni – životu a obrazem jeho duchovního rozměru je i jiskra – světlo v nás. Je nepřehlédnutelně aktivní Luna oproti tomu vládne všemu, co má vztah k vodě - řídí rytmy vody na Zemi i v těle. Symbolizuje duši, mysl, naši podvědomou a nevědomou část. Je pasivní – přijímající a hospodaří s tím, co je jí dáno.

Spojení Měsíce Slunce – mystická svatba – 2 + 3 = 5: to všechno symbolizuje spojení ohně a vody: živého ohně a živé vody: ohně oplodňujícího vodu. Krůpěje shora i vody vystupující k nebesům – velkého ohně, které nám září na cesty – malého ohně v nás, který se může rozhořet, pokud se tyto úrovně spojí, a splynout v jednou nekonečném bezbřehém vědomí všeho a vždy.

Spojení ohně a vody stálo na počátku zrození světa podle mýtů mnoha kultur. Jen podle jednoho z nejstarších egyptských mýtů svět povstal tím, že právě oživující oheň slunce – Cheprer-Re, kterého známe v jeho zobrazené posvátného skaraba – dala sílu jednat Atumovi – Jednotě která si uvědomila svou existenci, aby se oddělil a vystoupil z počátečních vod, které jej obklopovaly a jejichž byl do té doby nedílnou součástí – a umožnil tak vznik duálního světa. Jako na nebi, tak i na zemi. Jako na počátku, tak i na konci kruhu.

2011-01-03.eclipse01.jpgZatmění Měsíce

Zatmění Luny nastává při úplňku, posiluje solární tendence. Může způsobovat něco jako nedostatek soudnosti nebo duchovní opilost, je nebezpečí prosazení nových myšlenek a činů, které vzhledem k nedostatku světla (absenci Luny) mohou být nerealistické až nebezpečné. Může nastat vše, co se děje při úplňku: pokud stále z větší části podléháme svým nevědomým pohnutkám a emocím, ale při pročištěnějším vědomí nebo při vědomé práci (otevření se vlivům zatmění a jejich přijetím jich jako součásti cesty vývoje), dochází k vyplavování tmy z podvědomí a nevědomí a můžeme při něm zahlédnout svá nejhlubší a nejtemnější místa. Může to být velmi úspěšný okamžik konfrontace se sebou samotnými. Čím vědomější, otevřenější a upřímnější položení se s důvěrou do náruče Kosmu a přicházející vlny energie, tím bude naše mysl pročištěnější a práce úspěšná.

2011-01-03.eclipse02.jpgZatmění Slunce

Zatmění Slunce nastává při novu a dochází k posílení vlivů Měsíce. Sluneční kotouč je zakryt Lunou (posilování touhy po všem starém a jistém, jednoduchém, oživení minulosti). Čím je zatmění úplnější, tím agresivnější a otevřenější mohou být tyto snahy. Oheň Slunce v tu dobu působí na mysl včetně nevědomé – prosvěcuje a vypaluje ji. Právě teď můžeme nejúspěšněji podat Slunci své stinné stránky (prosit Lunu naší mysli, ať se k němu těmito svými částmi natočí a Slunce, ať je vypálí. Jakoukoli prosbu můžeme s pojit s jednoduchým obřadem podle vlastního cítění a volby – důležité je ale nedělat to až v dobu, kdy zatmění již začíná.

Moudrost Véd radí nevěnovat se v dobu zatmění (a nejlépe ještě nějakou chvíli před ním) Měsíce stejně jako zatmění Slunce žádné činnosti. To není v rozporu s tím, co cítíme obvykle sami, pokud se nepřehlušíme hlasem ega, které to „chce vidět“, ani s těmito radami: nejde o vlastní aktivitu: pokud můžete, buďte po tuto dobu co nejpasivnější. Při samotném zatmění je důležité být natolik v klidu, nakolik to jde, a šetřit energií, protože ta se v tu chvíli mění, dochází k různým změnám. Životní energie by byla použita na vlastní aktivity místo na přijetí a zpracování těchto energetických změn. Můžeme požádat o pomoc a o ochranu, vedení a o inspiraci. O to, aby pro vás chvíle předělu a energie, kterou s sebou zatmělý Měsíc či Slunce přinášejí, byla co nejprospěšnější - abyste jí co nejvíce a nejlépe využili. Anebo o cokoli jiného, co tak cítíte. Modlitby bychom měli mít za sebou nejpozději do okamžiku počátku stínu: načerpat světlo a připravit se ve světle.

Na chvíli se ponoří část světa do tmy. Změna je tím výraznější, čím větší je tma – tam, kde ji vnímáme – ale paradoxně se silně projevuje i na opačné straně Země.

Každé zatmění znamená předěl – přepnutí – konfrontaci a očistu: stupeň ve vývoji. Pokud ale své vodopády vyhledáváme sami, nemusí nás nutně na cestě zastihnout špinavý přívalový déšť: pokud se k vodě obracíme s porozuměním, pokorou a úctou.

Můžeme nyní sestoupit do jeskyně. Ponořit se do svého vědomí anebo do hlubin nevědomí a dávno zapomenutých věcí. Požádat o spálení toho, co nás zatěžuje – starých pout – ve tmě spálit - a prosvítit a pročistit pouta a dávná spojení novým světlem, když s novou vlnou energie nově přichází.

V tom nám všem dopomáhej Bůh.

Lenka Marečková, Místo setkávání

Publikováno: 3.1.2011, 22:30




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Mgr. Lenka Marečková, nar. 3. 6.1963, PF UK 1996, zaměření na ústavní právo a právo EU a oblast lidských práv, zvláště dětí. Publikační činnost: zpočátku samizdat a exilová nakladatelství, později v odborných časopisech a nakladatelství Academia.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA