Astrologie

Souboj zvěrokruhů: siderický vs. tropický

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

O tom, že „znamení“ a „souhvězdí“ téhož jména na ekliptice nemusí znamenat tutéž oblast nebeské báně, ví u nás každý začínající astrolog. Ne tolik se v tomto zásadním rozdílu orientuje laická veřejnost, a tak často může docházet k nedorozuměním. Obzvláště pak, pokud dojde ke konfrontaci pohledu na blízké okolí naší planety očima moderních astronomů a astrologů. A to ještě nehovoříme o situaci, kdy se do debaty o zodiaku zapojí astrologové z Indie…

Zmatení pojmů stejnojmenných souhvězdí a znamení spočívá v tom, že minimálně od dob alexandrijského učence Klaudia Ptolemaia, používají astrologové na Západě tropický zvěrokruh. Tvoří ho dvanáct stejně dlouhých, třicetistupňových, úseků („znamení“) pojmenovaných podle dvanácti souhvězdí nebeské ekliptiky. Tento zvěrokruh má tu základní definiční vlastnost, že o jarní rovnodennosti každoročně vstupuje Slunce do prvního znamení Berana. Z hlediska vesmírné mechaniky je tak tropický zvěrokruh pomyslně zakotven k otáčení Země, respektive k jejímu povrchu, tedy místu, na němž se odehrávají události, které astrologové od pradávna zkoumají.

Vesmírná mechanika je však poněkud komplikovanější a díky relativně malým odchylkám v rotačním pohybu mohou v dlouhém časovém období vznikat poměrně velké odchylky, a tak otáčení hvězdného pozadí za takto ideálně definovaným zodiakem ne zcela odpovídá jeho rozdělení. Zatímco v dobách Klaudia Ptolemaia si ještě souhvězdí a tropická znamení zvěrokruhu zhruba odpovídala, dnes se jedná o dva rozdílné pojmy. Jev se odborně nazývá precese jarní rovnodennosti a posouvá tropický zvěrokruh západních astrologů oproti hvězdnému pozadí o jeden stupeň asi za dvaasedmdesát let.

Zatímco západní astrologická tradice, čerpající zejména z klasických řeckých a následně i arabských zdrojů, si ptolemaiovskou definici svého tropického zvěrokruhu ponechala a její funkčnost si ověřila empirickými zkušenostmi mnoha generací astrologů, jinak tomu bylo na indickém subkontinentu čerpajícím z védských tradic. Tamní astrologové se naučili s posunem hvězdného pozadí proti bodu jarní rovnodennosti žít a pro vyrovnání rozdílů zavedli do své teorie pojem ájanmáši, tedy konstanty, s jejíž pomocí rozdíl dokázali vypočítat. A ačkoliv se učenec od učence tato ájanmáša poněkud lišila, jejich zvěrokruh vždy zůstal siderický, „zakotvený“ k původním souhvězdím, která astrologickým znamením dala jméno.


cyril-fagan.thumb.jpg

Cyril Fagan

Cyril Fagan byl americký egyptolog a sideralistický astrolog irského původu. Narodil se 22.5.1896 v Dublinu v Irsku. Zemřel 5.1.1970 ve věku 74 let v Tucsonu ve Spojených státech amerických.

Západní sideralistická revoluce

Západní tropická astrologie a východní siderický zvěrokruh se vedle sebe paralelně rozvíjely dlouhá staletí a možnostem a podmínkám, které obě odlišné konstrukce zvěrokruhu nabízejí, se empiricky přizpůsobovaly i techniky a výstupy obou astrologických škol. Až do poloviny dvacátého století, kdy se malá skupina astrologů na západě rozhodla v revolučních šedesátých letech vyhlásit revoluci i v tak tradiční a konzervativní nauce, jakou je astrologie. Své argumenty o nutnosti revoluční změny v bezmála dvoutisícileté zažité praxi opírali o historické výzkumy zakladatelů této tzv. „sideralistické školy“, irského astrologa žijícího ve Spojených státech Cyrila Fagana a Gartha Allena (vl. jm. Donalda A. Bradleyho), kteří se snaží prokázat, že v období před sepsáním klasických astrologických děl z druhého století, na která se tradiční astrologové na Západě dodnes odvolávají, byl v astrologii používán takřka výhradně siderický zvěrokruh.

Cyril Fagan, který se velmi přátelil s indickým astrologem Bangalore Venkat Ramanem, začal na podporu svých teorií dokonce pátrat v nejstarších egyptských textech. Podařilo se mu poměrně přesně stanovit, jakým způsobem zřejmě byl někdy v třetím tisíciletí před Kristem klasický západní zvěrokruh v Egyptě zkonstruován a vzhledem k jeho původnímu těsnému provázání s unikátním záplavovým cyklem Nilu a typicky egyptskými reáliemi vyvrátil dosavadní domněnky o babylonském původu dvanácti astrologických znamení. Původní astrologii starověkých Egypťanů pak prohlásil za siderickou. Přehlédl ovšem, že i během tří tisíc let trvání faraonské civilizace v Egyptě se astrologicko-náboženský systém posvátné vědy a chrámových mysterií bouřlivě a často revolučně vyvíjel, a tak kdykoliv do konce tohoto období, na jehož konci stál se svým Tetrabiblem egyptský vzdělanec Ptolemaios, se mohl změnit či upravit. Také Egypťané museli být po tři tisíce let konfrontováni s precesí jarní rovnodennosti a nilský záplavový cyklus, jež stál u zrodu původně siderického systému, je z principu tropický.

Sideralističtí astrologové vydali řadu publikací a odborných astrologických článků s řadou argumentů na podporu své teze o nutnosti zásadně zreformovat západní astrologickou tradici, nicméně zůstali vždy ve výrazné menšině. Dominantní skupinu astrologů používajících tropický zvěrokruh experimenty se siderickým ekválním zvěrokruhem a jejich výsledky nepřesvědčily. Západní astrologové konzervativně zůstali u empiricky mnoha generacemi astrologů osvědčeného zodiaku tropického. Používání siderického ekválního zvěrokruhu je ovšem schopna vypočítat naprostá většina v současnosti používaného astrologického software v západních i indických variantách posunu.

Sideralistická astrologická teorie

Siderický ekvální zvěrokruh sestává, podobně jako jeho tropický bratr, z dvanácti stejně dlouhých úseků - „hvězdných znamení“. Narozdíl od zodiaku tropického, který začíná jarním bodem na 0° znamení Berana, je siderický zvěrokruh vztažen k některé z fiduciálních hvězd (hvězd na ekliptice). Podle výpočtu západních sideralistů opírajících se o fiduciální hvězdu Aldebaran (alfa Býka, „Býčí oko“), kterou dle jimi objevené babylónské a egyptské tradice umístili na 15° znamení Býka (tj. do jeho matematického středu), měly tropický a siderický ekvální zodiak být totožné v roce [[221]] po Kr. Výpočty indických astrologů, vycházejících z postavení jejich tradiční fiduciální hvězdy Spica (alfa Panny, „Čistá“), ale stanovují i jiná data: r. 293 (N. C. Lahiri) nebo dokonce 397 (Bangalore Venkat Raman|).

Pro výpočet aktuálního vzájemného posunu tropického a siderického ekválního zvěrokruhu se používá výpočet tzv. synetického jarního bodu, někdy též uváděného anglickou zkratkou SVP (Synetic Veral Point). Jeho číselná hodnota v stupních je uváděna v astrologických tabulkách. V roce 221 tak byl SVP na 0° Berana, zatímco 1. ledna 2007 byl podle západních sideralistů SVP na 5°9'40" znamení Ryb. Délkový rozdíl mezi výchozími body obou zvířetníků tak lze získat odečtením hodnoty SVP od 30° (zatím je SVP v sousedním znamení od počátku tropického Berana). Tento posun, i v západní literatuře obvykle nazývaný sanskrtským termínem ajanámša, tak byl na počátku roku 2007 24°50'20" a každých deset let se zvětšuje konstantně o 8'22".

Přestože siderický ekvální zvěrokruh díky svému ukotvení některou fiduciální hvězdou prakticky kopíruje pomalý pohyb souhvězdí ekliptikou, nelze ani při jeho používání hovořit o postavení planet v „souhvězdí“, ale (obdobně jako u tropického zodiaku) o postavení planet ve „znamení“. Skutečná zvířetníková souhvězdí na obloze totiž pokrývají rúzně dlouhé úseky ekliptiky, zatímco oba tyto zodiaky přiřazují každému znamení stejně dlouhý úsek 30°. Problém s nejstejnou ekliptikální délkou zvířetníkových souhvězdí řeší tzv. siderický inekvální zodiak, který popsal již Klaudios Ptolemaios pro astronomické účely. V současné době siderický inekvální zodiak v astrologii používá pravděpobně pouze malá astrologická škola v Dornachu založená na bázi filosofického systému antroposofie, který na počátku 20. století vytvořil filosof a esoterik Rudolf Steiner. I této škole však inekvální siderický zvěrokruh slouží spíše k astrochronologickým účelům, než k běžné praktické horoskopii.

Publikováno: 25.6.2011, 13:46




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA