Astrologie

Základy astromedicíny: kde v horoskopu hledat zdraví a nemoci

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

Tak jako se vyvíjela v průběhu staletí celá astrologie, vyvíjela se i její specializovaný obor astromedicíny. Zejména dvacáté století přineslo i tomuto oboru řadu nových poznatků a postupů vycházejících z astrologických tradic a dále je rozvinula. Jaká tedy může být základní výbava moderního astrologa, pokud se bude snažit navázat na dlouhé generace léčitelů podle hvězd?

Základem každého astrologického postupu, a těch astromedicínských se to týká samozřejmě také, by měla být dobrá orientace v nativitě zkoumaného pacienta. Horoskop narození, radix, může o osobnosti prozradit mnoho věcí, včetně predispozic a náchylností k určitým onemocněním, poruchám organismu a zraněním, které byly předznamenány již v okamžiku narození. Nativita je proto základ, bez jejíž důkladné znalosti astrolog-léčitel bude pouze tápat ve tmě. Teprve po rozboru narození pak mohou nastoupit různé klasické prognostické metody, které mohou naznačit i momentální stav či dokonce budoucí prognózu prodělávaných chorob.

Tři základní domy zdraví a nemoci

Se zdravím a vrozenými vlohami k nemocem bývá v tradiční astrologii spojován zejména 6. dům, někdy nazývaný i Domem zdraví. V moderním astromedicínském pojetí tento dům označuje akutní onemocnění, která vyžadují klinickou léčbu. Sledovat znamení, v němž se nachází hrot domu, postavení a sílu vládce či vládců 6. domu, obsazení domu planetami (dispozitory) a jejich vztahy k dalším prvkům horoskopu (zejména jejich stélia, či poškození napěťovými vazbami) je proto prvním krokem, který by určitě neměl chybět v žádném astromedicínském zkoumání horoskopu.

Dalším – pro zdravotní stav jistě klíčovým – úsekem horoskopu je i dům osmý, v tradiční astrologii Dům smrti. Tento dům astrologickému léčiteli odráží především smrtelná či nevyléčitelná onemocnění, nebo – v moderním chápaní – choroby, které vyžadují radikální chirurgické zákroky či operace. Z tradičních definic sfér vlivu horoskopických domů vyplývá, že při základním rozboru by v žádném případě neměl uniknout pozornosti ani dům dvanáctý. Jeho doménou jsou i dlouhodobá odloučení, což může předznamenávat v astromedicíně zejména hospitalizace a dlouhodobé pobyty v léčebnách všeho druhu. Podobně jakou u šestého domu sledujeme u těchto dvou domů zejména znamení, v němž se nachází jejich hroty, astrologickou kondici a vztahy jejich vládců a spoluvládců, významná seskupení planet a jejich povahu, či poškození (či naopak posílení) aspekty k dalším prvkům horoskopu.

Správné pochopení těchto tří úseků každého horoskopu je pro posouzení zdravotního stavu zkoumané osoby sice klíčové, nicméně choroby a nemoci se mohou ukrývat v horoskopu prakticky všude. Každý astrologický „problém“, každé poškození či oslabení na úrovni makrokosmu, se na úrovni mikrokosmického člověka může ve fyzické sféře projevit nějakou chorobou či zdravotním hendikepem. Člověk je podle hermetických tradic pouze odrazem Vesmíru, a pokud svým životem neřeší nejrůznější disharmonie, které mu jsou tímto Vesmírem vloženy do cesty, tyto disharmonie se nakonec více či méně projeví v jeho životě. Důležité je proto sledovat zejména problematická místa horoskopu a snažit se je řešit. Věci nesouladné slaďovat a pokud život sám souzní s harmonií Kosmu, choroby nemají šanci.

Patologická působení planet

Jak jsme naznačili již v minulém dílu astromedicínského seriálu, astromedicína se opírá zejména o prastarou teorii „zodiakálního člověka“ a různých signatur (planetárních, zodiakálních, živlových…) orgánů lidského těla, nemocí a jejich léků. Kombinací různých „patologických“ vlivů, které mohou ve skutečném horoskopu předznamenávat choroby a disfunkce organismu, je nesmírně mnoho, a tak jim budeme postupně věnovat i několik dalších pokračování seriálu. Na tomto místě si ovšem popíšeme ty nejhlavnější principy, které by neměly uniknout pozornosti žádného léčitele podle hvězd.

Z pohledu kvality pacientova života jsou nesmírně důležité zejména dispozice k dlouhodobým chorobám, které dokáží ovlivnit poměrně dlouhá období či dokonce radikálně změnit celé dosavadní směřování životní dráhy. Proto je nesmírně důležité sledovat zejména ty nejpomalejší planety, jejichž působení může být dlouhodobé či dokonce trvalé. Naopak pro prognózu vývoj a možnosti léčby akutních chorob, či nemocí a úrazů, které právě probíhají, jsou důležité zejména „rychlé“ prvky horoskopu, tedy zejména postavení Luny a Slunce, případně lunárních uzlů, jejich vzájemné vztahy a průchody citlivými částmi zkoumaného horoskopu.


nicholas-culpeper.thumb.jpg

Nicholas Culpeper

Nicholas Culpeper byl anglický lékař, botanik a astrolog. Narodil se 18.10.1616 v Ockley ve Velké Británii. Zemřel 1.1.1654 ve věku 38 let v Londýně ve Velké Británii.

Pro tyto „rychlé“ a akutní potřeby astromedicínských léčitelů vyvinula astrologie již dávno dokonce specifický druh astromedicínských horoskopů, zvaných dekumbitorní, které se seastavují pro okamžik začátku choroby. Pro potřeby přesného určení takového okamžiku není ani tak důležité objevení prvních příznaků nemoci, které často mohou být velmi nenápadné, ale až okamžik, kdy nemoc pacienta skutečně zasáhne tak, že nemůže vstát z lůžka (případně podle charakteru nemoci stav obdobný ulehnutí na lůžko). Dekumbitorním horoskopům se proto také někdy říká „horoskopy ulehnutí“. Právě na základě takto specializovaných horoskopů určovali staří lékaři prognózu choroby, jaký a kdy použít lék (či snad pacientovi rovnou pustit žilou), a byl hlavní pomůckou dobrého léčitele podle hvězd. Technika je to opravdu sofistikovaná, a tak si také zaslouží samostatné pojednání. Ostatně takový Nicholas Culpeper, uznávaný anglický astrolog, lékárník a bylinář ze 17. století, dekombiturním horoskopům věnoval celou knihu, podobně jako některé další astromedicínské kapacity minulosti, a tak by nebylo od věci se k nim vrátit časem podrobněji.

2011-04-21.prayer01.jpgAstromedicína a psychologie

Astromedicína po své novověké renesanci počátkem 20. století nalezla i cestu do odborných medicínských kruhů. Nikdy sice již nedominovala veškerému léčení, jako v dřívějších dobách, ale astrologické postupy začali uplatňovat i lékaři a výzkumníci, kteří byli považováni za vědecké kapacity ve svých oborech. Mezi prvními takovými odborníky, kteří aplikovali astrologické postupy dozajista patřil i švýcarský psycholog Carl Gustav Jung, který si rozboru horoskopů pro potřeby jím založeného oboru psychoanalýzy nesmírně považoval.

Pod Jungovým vlivem se astrologických postupů při diagnóze a možnostech léčení lidských obtíží ujali i další psychologové, psychoanalytici a psychoterapeuti. V jejich rukou ovšem prastará posvátná vědní disciplína poněkud ztratila svůj původní hluboce esoterický základ, řada kdysi posvátných termínů zprofanovala do moderního ptydepe materialisticko-racionalistického pohledu na svět a kdysi jasné a zřetelné kontury okultní nauky zmizely v mlze jejich nových pseudodefinic. Není tedy divu, že podobně nešetrně a bez úcty, či snad dokonce nějaké hlubší znalosti, jungiánská psychoanalýza naložila i s dalšími posvátnými naukami alchymie a gnosticismu. Přes nesporný přínos, které pro veřejnost toto jungiánské „otevření dveří tajných komnat“ mělo, je nyní jen velmi obtížné poznat, kdy někteří moderní astrologové hovoří v termínech pradávných mystérií a kdy se jedná o pouhou psychoanalytickou sofistiku na téma člověk, jeho psychologie a hvězdy.

Terminologický, ale i skutečně praktický zmatek, který v průběhu 20. století v psychologizujícím přístupu k tradičním astrologickým, potažmo astromedicínským, metodám vznikl, si uvědomují i četní psychologové, kteří o významu astromedicínských zjištění pro psychologii a možnostech jejich propojení při léčbě jinak nepochybují. „Astrologie ukazuje, jak jsou psychologické a somatické aspekty onemocnění vzájemně úzce propojeny. Psychologický pohled je potřebný, abychom se dozvěděli, jak nemoc ovlivní celkový život člověka, a nalezli účinné léčebné prostředky. Připojíme-li ovšem k mnoha odlišným postupům astrologů všechny rozsáhlé systémy psychologické, skončíme u metod astrologii velmi vzdálených. Výsledkem je zmatek, který sice může zplodit různé užitečné přístupy k osobnosti pacienta, ale těžko získáme systematickou studii,“ konstatoval například americký psycholog Dr. Mario Jones ve své knize Wholistic Dimensions of Healing (Rozsáhlé možnosti léčení).

Paralelně s jungiánským psychologizujícím pokusem o transformaci astrologie do moderní vědecké pomůcky se naštěstí i ve dvacátém století našla dlouhá řada astrologů i lékařů, kteří se drželi původního hermetického založení astromedicíny a dále ji rozvíjeli pro potřeby moderní doby. A tak dnes astromedicína obsahuje i řadu disciplín, které stojí na pomezí oborů jako je etika (astrologická etikoterapie), či farmakologie. Také o nich budeme hovořit na našich stránkách ještě detailněji.

Příští pokračování se bude věnovat podrobnějšímu rozboru patologického působení planet v horoskopu.

Publikováno: 22.4.2011, 9:00




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA